I. ÚS 140/03

18. 03. 2003, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci návrhu J. Š., kterým se domáhá, aby Ústavní soud zrušil volbu V. K. prezidentem České republiky a aby rozpustil Komunistickou stranu Čech a Moravy,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel v podání ze dne 6. 3. 2003 žádá, aby Ústavní soud prohlásil zvolení Václava Klause prezidentem republiky za protiústavní, "neboť se projevil jako věrolomný a bezcharakterní politik" "tím, že jednal o podpoře s klubem KSČM". Navrhovatel zároveň navrhuje rozpuštění KSČM, neboť podle jeho názoru tato politická strana svým programem již nepatří do politického, společenského a ekonomického charakteru České republiky vzhledem ke své 80-leté minulosti.

Ústavní soud konstatuje, že jeho kompetence vymezuje čl. 87 odst. 1 Ústavy ČR a podrobněji je provádí zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Přitom i pro Ústavní soud platí - stejně jako pro jakýkoliv jiný státní orgán - klíčový princip právního státu, tzn. že je oprávněn jednat a rozhodovat pouze v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon (čl. 2 odst. 3 ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) a že své kompetence nesmí překračovat.

Z výčtu kompetencí, obsaženého v citovaném čl. 87 odst. 1 Ústavy, je přitom zřejmé, že Ústavní soud není příslušný rozhodovat o ústavnosti a případném zrušení volby prezidenta republiky.

K návrhu na rozpuštění KSČM Ústavní soud uvádí, že o rozpuštění politické strany rozhoduje Nejvyšší správní soud [§ 94 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 95 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní]. Návrh na rozpuštění politické strany je Nejvyššímu správnímu soudu oprávněna podat toliko vláda nebo prezident (§ 15 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích ve znění pozdějších předpisů). To znamená, že navrhovatel jako fyzická osoba k podání uvedeného návrhu není oprávněn (tzn. není aktivně legitimovaným subjektem) a jeho návrh, adresovaný vládě či prezidentovi, by musel být kvalifikován toliko jako podnět, který však jmenované státní orgány k podání příslušného návrhu soudu nezavazuje.

Ústavní soud proto dospívá k závěru, že k projednání a rozhodnutí podaného návrhu není příslušný a že k návrhu na rozpuštění KSČM není navrhovatel ani aktivně legitimován.

S ohledem na formulaci petitu podaného návrhu Ústavní soud shledal, že by bylo nadbytečné vyzvat navrhovatele k odstranění jednotlivých vad návrhu a k tomu, aby zmocnil k zastupování v řízení před Ústavním soudem advokáta.

Protože Ústavní soud shledal, že k projednání návrhu není příslušný a zároveň že jej podala osoba zjevně neoprávněná, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítl [§ 43 odst. 1 písm. c), d), zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. března 2003



JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 18. 3. 2003, sp. zn. I. ÚS 140/03, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies