II. ÚS 58/03

25. 03. 2003, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelky Městské části Praha 9, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 324/14, zastoupené advokátem JUDr. J. S., o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2002, sp. zn. 62 Co 402/02-94, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 21. 3. 2002, čj. 10 C 94/2001-50, ve znění usnesení ze dne 22. 8. 2002, čj. 10 C 94/2001-69, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 9 a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a V. H., zastoupeného advokátem JUDr. P. S., jako vedlejšího účastníka řízení, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .



O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelka se návrhem ze dne 21. 1. 2003, doručeným Ústavnímu soudu dne 27. 1. 2003, domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9. Tvrdí, že soudy obou stupňů nesprávně vyložily ustanovení čl. 100 odst. 1 a 4 Ústavy ČR a porušily tak své povinnosti vyplývající z ústavních předpisů (čl. 36 Listiny základních práv a svobod).

Z přiložených listin Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 21. 3. 2002, čj. 10 C 94/2001-50, byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit žalobci V. H., částku 506.096,- Kč s příslušenstvím do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Soud dále rozhodl o úhradě nákladů řízení. Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvého stupně ve výroku o věci samé rozsudkem ze dne 1. 11. 2002, sp. zn. 62 Co 402/02-94, potvrdil. Výrok o nákladech řízení změnil jen tak, že náklady činí 59.865,- Kč, ve zbytku jej též potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

K ústavní stížnosti se na výzvu Ústavního soudu vyjádřili účastníci řízení, Obvodní soud pro Prahu 9 a Městský soud v Praze, i vedlejší účastník řízení, pan V. H., zastoupený advokátem JUDr. P. S.

Z vyjádření Obvodního soudu pro Prahu 9 Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podala dne 7. 2. 2003 v projednávané věci též dovolání. Dne 21. 3. 2003 bylo ověřeno, že spis uvedeného soudu dosud ještě nebyl postoupen Nejvyššímu soudu k vyřízení. Dovolání stěžovatelky bylo postoupeno žalobci k vyjádření. O dovolání tedy nemohlo být pravomocně rozhodnuto.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. Ústavní stížnost lze proto podat pouze tehdy, když stěžovatel před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení (§ 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.

Ze sdělení Ústavního soudu, publikovaného pod č. 32/2003 Sb., plyne, že v případě podání mimořádného opravného prostředku bude ústavní stížnost považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení. Také lhůta k podání ústavní stížnosti má být počítána od doručení tohoto rozhodnutí. Jinými slovy, Ústavní soud v uvedeném sdělení vyjádřil názor, že rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, je, v případě souběhu ústavní stížnosti a dovolání až rozhodnutí o dovolání, bez ohledu na způsob vyřízení.

S ohledem na výše uvedené, aniž by se jakkoli zabýval meritem věci, dospěl Ústavní soud k závěru, že podaný návrh je nepřípustný. Posledním opravným prostředkem v projednávané věci totiž je dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, resp. rozhodnutí o něm. Projednávaná ústavní stížnost však směřuje proti rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 9 a Městského soudu v Praze, jež rozhodnutími o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, v projednávaném případě nejsou. Pokud by Ústavní soud v dané fázi ústavní stížnost věcně projednal, rozhodnutí o posledním opravném prostředku, tedy rozhodnutí o dovolání, by jeho rozhodnutím zůstalo nedotčeno, což by bylo v rozporu s principem právní jistoty.

Shora uvedené sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb. bylo rozesláno 3. února 2003. Projednávaná ústavní stížnost byla odevzdána k poštovní přepravě před tímto datem. Ústavní soud proto musel posoudit použitelnost svého sdělení v daném případě s ohledem na princip předvídatelnosti. Stěžovatelka podala souběžně s dovoláním i ústavní stížnost v dobré víře, s ohledem na dosavadní rozhodovací praxi Ústavního soudu, a nemohla následný vývoj názorů tohoto soudu vyjádřený ve sdělení č. 32/2003 Sb. předvídat. Ústavní soud přesto dospěl k závěru, že v daném případě lze pravidla svého rozhodování obsažená ve sdělení č. 32/2003 Sb. použít, a to vzhledem k tomu, že ústavní práva stěžovatelky nejsou jeho postupem nijak dotčena. Nejvyšší soud o jejím dovolání dosud nerozhodl, a stěžovatelka proto bude případně moci v budoucnu napadnout nejen rozhodnutí o dovolání, ale i rozhodnutí obecných soudů mu předcházející.

Ústavní soud se ovšem zabýval i tím, zda nejsou naplněny podmínky ustanovení § 75 odst. 2 písm. zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Podle tohoto ustanovení totiž Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo [§ 75 odst. 2 písm. a)] nebo pokud v řízení o podaném opravném prostředku podle odst. 1 § 75 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná nebo neodvratitelná újma [§ 75 odst. 2 písm. b)]. Ústavní soud ovšem naplnění žádné z uvedených podmínek v projednávaném případě nezjistil.

S ohledem na výše uvedené okolnosti byl Ústavní soud nucen projednávaný návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný odmítnout.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.





V Brně dne 25. března 2003 JUDr. Jiří Malenovský
soudce zpravodaj

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2003, sp. zn. II. ÚS 58/03, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies