II. ÚS 739/01

15. 04. 2003, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl dne 15. dubna 2003 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci stěžovatele V. V., zastoupeného JUDr. P. V., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Ministerstva financí ČR ze dne 29. 11. 2000, č.j. 391/96 060/2000, a proti rozhodnutí Ministerstva financí ČR ze dne 29.11.2000, č.j. 391/110 916/2000, t a k t o :



Návrh se o d m í t á .


O d ů v o d n ě n í


Ústavnímu soudu byla dne 21. 12. 2001 doručena ústavní stížnost, ve které stěžovatel žádá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, když tvrdí, že jimi bylo porušeno ust. čl. 36 odst. 1. Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina", tím, že Ministerstvo financí České republiky nepřezkoumalo nedostatky v rozhodování odvolacího orgánu a správce daně. Z ústavní stížnosti vyplývá, že Ministerstvo financí ČR v napadených rozhodnutích ze dne 29. 11. 2000 [391/96 060/2000; 391/110 916/2000 doručených dne 22. 10. 2001] nepovolilo přezkum dvou rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl.m. Prahu ze dne 23. 7. 1999 [FŘ-2939/1/99 a FŘ-2940/1/99]. Právní zástupce stěžovatele dne 20. 9. 2002 Ústavnímu soudu sdělil, že obě v záhlaví uvedená rozhodnutí napadl správní žalobou u Městského soudu v Praze a uvedl, že věc nebyla dosud rozhodnuta. Ústavní soud zjistil, že předmětná žaloba byla postoupena Vrchnímu soudu v Praze a tento soud zaslal Ústavnímu soudu kopii svého rozhodnutí ze dne 30. 5. 2002, č.j. 6 A 29/2002-06, které bylo právnímu zástupci stěžovatele doručeno dne 12. 7. 2002. V této věci vrchní soud pravomocně rozhodl o správní žalobě stěžovatele proti ústavní stížností napadeným rozhodnutím tak, že řízení zastavil.

Soudce zpravodaj nejprve zjišťoval, zda je návrh ústavní stížnosti způsobilý věcného projednání Ústavním soudem [§ 42 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon")]. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona]. Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona].

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [§ 75 odst. 1 zákona]. Stěžovatel napadá ústavní stížností dvě rozhodnutí ministerstva o nepovolení přezkumu rozhodnutí finančního ředitelství [§ 55b, zákona č. 337/1992, o správě daní a poplatků, v platném znění (dále jen "zákon o správě daní")]. Avšak občanský soudní řád [zákon č. 99/1963 Sb., v tehdy účinném znění] umožňoval domáhat se přezkumu rozhodnutí finančního ředitelství správní žalobou [§ 247 o.s.ř.]. Stěžovatel rozhodnutí finančního ředitelství správní žalobou nenapadl a nevyčerpal tak prostředky, které zákon k ochraně jeho práva poskytoval. Stěžovatel dal pouze podnět k přezkumu cestou mimořádného opravného prostředku podle ust. § 55b zákona o správě daní a ministerstvo přezkum nepovolilo. Stěžovatel poté rozhodnutí ministerstva napadl ústavní stížností a současně i správní žalobou. Již sama tato skutečnost, s odvoláním na principy sebeomezení a subsidiarity, založila nepřekonatelnou procesní překážku, která brání Ústavnímu soudu, aby se věcí meritorně zabýval.

Nutno dodat, že rozhodnutí ministerstva o nepovolení přezkumu rozhodnutí finančního ředitelství [§ 55b zákona o správě daní] je formalizovaným způsobem odložení nedůvodného podnětu, který nelze napadat ústavní stížností [srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 19. 12. 2000, sp. zn. Pl. ÚS-st.-12/2000 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 21, usn. č. 5, Praha 2001, s. 484]. Taková ústavní stížnost je rovněž nepřípustná. Ústavní soud se zabýval i tím, zda ve vztahu k rozhodnutím finančního ředitelství nejsou naplněny podmínky ustanovení § 75 odst. 2 písm. zákona. Podle tohoto ustanovení Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele podle § 75 odst. 1 zákona, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo [§75 odst. 2 písm. a) zákona] nebo pokud v řízení o podaném opravném prostředku podle odst. 1 § 75 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná nebo neodvratitelná újma [§ 75 odst. 2 písm. b) zákona]. Ústavní soud naplnění žádné z uvedených podmínek nezjistil.











Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona].


Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné [§ 43 odst. 3
zákona.]




Vojtěch Cepl
soudce zpravodaj



V Brně dne 15. dubna 2003

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2003, sp. zn. II. ÚS 739/01, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies