II. ÚS 549/02

23. 04. 2003, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti O., spol. s r.o., zastoupeného Ing. J. V., jednatelkou, právně zastoupeného JUDr. M. O., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12.června 2002, sp. zn. 33 K 31/2002, t a k t o :


Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :


Dne 12.8.2002 obdržel Ústavní soud ústavní stížnost, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12.6.2002, sp. zn. 33 K 31/2002, jímž byl prohlášen konkurs na majetek stěžovatele, když správcem konkursní podstaty byl tímto usnesením ustanoven JUDr. R. P.

Spis byl přidělen podle rozvrhu práce II. senátu Ústavnímu soudu, soudci zpravodaji JUDr. J. M., který podle § 37 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 182/1993 Sb.") prohlásil svoji podjatost ve věci a požádal o své vyloučení z projednávané věci.

Usnesením ze dne 7.11.2002, sp. zn. II. ÚS 549/02 rozhodl senát Ústavního soudu tak, že JUDr. J. M., soudce Ústavního soudu, je vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 549/02. Následně byla předmětná věc přidělena soudci zpravodaji JUDr. Antonínu P.

Z obsahu ústavní stížnosti se podává, že návrh na prohlášení konkursu podal ke Krajskému soudu v Ostravě O., spol. s r.o., zastoupený prokuristkou V. N., právně zastoupený na základě plné moci JUDr. J. N., advokátem, a to dne 10.6.2002.

Jak dále konstatuje stěžovatel, podání návrhu podle ustanovení § 4 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 328/1991 Sb.") bylo důsledkem vnitřních sporů, které existovaly ve společnosti, zejména mezi společníky stěžovatele. S řešením vnitřních problémů společnosti výše označeným způsobem však nesouhlasil druhý společník a druhý jednatel společnosti, Ing. J. V., která se proto dne 12.6.2002 dostavila na Krajský soud v Ostravě s tím, že chtěla konkursnímu soudu sdělit své nesouhlasné stanovisko v této věci. Zde jí mělo být řečeno, že konkurs na majetek společnosti byl prohlášen již v ranních hodinách téhož dne.

Poté, co byla jednatelka společnosti soudcem Mgr. R. K. upozorněna, že své připomínky má podat písemnou formou, ještě téhož dne ( tj.12.6.2002) vzala návrh na prohlášení konkursu zpět.

Stěžovatel se domnívá, že způsob, jakým bylo rozhodnuto o prohlášení konkursu na majetek stěžovatele, je nezákonný a protiústavní. Výše uvedený závěr odůvodnil stěžovatel tím, že předmětný soud rozhodl na základě návrhu, který podepsal zmocněnec, kterému byly udělena plná moc prokuristkou společnosti, a to ve velmi krátké době, když podle jejího názoru soud nemohl spis za tuto dobu řádně prostudovat. Krajský soud v Ostravě prý odmítl vzít na vědomí stanovisko jednatelky stěžovatele, která vzala zpět návrh na prohlášení konkursu, a to ještě v době, kdy údajně usnesení o prohlášení konkursu nebylo vyvěšeno na úřední desce soudu.

Stěžovatel dále namítá, že předmětný soud rozhodl v rozporu se zákonem, protože prý nebyly dány zákonné důvody pro prohlášení konkursu, podaný návrh nesplňoval zákonné požadavky a nebyl schopen projednání.

Ve vztahu k ústavněprávní argumentaci stěžovatel uvádí, že postupem Krajského soudu v Ostravě bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina"). Současně v napadeném usnesení Krajského soudu v Ostravě spatřuje stěžovatel porušení čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy, neboť rozhodnutí o prohlášení konkursu bylo vydáno v rozporu se zákonným požadavkem na řádné zjištění skutkového stavu věci, neboť krajský soud v příslušném časovém rozmezí nemohl spis řádně prostudovat.

Stěžovatel až nyní v ústavní stížnosti namítá, že návrh na prohlášení konkursu podepsal zmocněnec - advokát, z titulu plné moci udělené mu prokuristkou stěžovatele. Z ustanovení § 33a odst. 1 občanského zákoníku dovozuje, že návrh byl proto podán osobou neoprávněnou.

Podání, které stěžovatel podal dne 12.6.2002 u Krajského soudu v Ostravě, nebylo dosud žádným způsobem vyřízeno, a v této skutečnosti spatřuje stěžovatel rovněž postup contra legem.

Z napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12.6.2002 se zjišťuje, že tento soud o návrhu O., spol. s r.o.,jako dlužníka, na prohlášení konkursu rozhodl tak, že:
1) na majetek dlužníka O., spol. s r.o., (stěžovatele), se prohlašuje konkurs;
2) správcem konkursní podstaty se ustanovuje JUDr. Roman P., advokát, věřitelé se vyzývají, aby do 30 dnů ode dne vyvěšení tohoto usnesení na úřední desce soudu se přihlásili u soudu, který prohlásil konkurs všechny své pohledávky za dlužníkem; přihlášky pohledávek se podávají u soudu dvojmo;
3) osoby, které mají vůči dlužníkovi závazky se vyzývají, aby místo dlužníkovi poskytly plnění správci konkursní podstaty.

Jak vyplývá z připojeného poučení, proti usnesení není odvolání přípustné; účinky prohlášení konkursu nastanou dnem vyvěšení tohoto rozhodnutí na úřední desce soudu.

Pro posouzení důvodnosti námitek obsažených v ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal zapůjčení spisu Krajského soudu v Ostravě, vedeného tímto soudem pod sp. zn. 33 K 31/2002, ze kterého se zjišťuje, že stěžovatel, jako dlužník, dne 10.6.2002 zastoupen prokuristkou společnosti s ručením omezeným, zapsanou v obchodním rejstříku, V. N., právně zastoupen na základě plné moci advokátem JUDr. Jiřím N., podal ve smyslu ustanovení § 4 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb. návrh na prohlášení konkursu s tím, že podniká v oblasti civilní letecké dopravy, kterou dosud vykonával na základě Osvědčení leteckého dopravce, když ostatní činnosti uvedené v obchodním rejstříku jako předmět podnikání nejsou využívány. Dne 30.5.2002 však Úřad pro civilní letectví vydal rozhodnutí, jímž bylo stěžovateli odebráno osvědčení leteckého dopravce. Tímto stěžovatel ztratil oprávnění k provozování podnikatelské činnosti, která pro něj představovala jediný zdroj příjmů. I když rozhodnutí o odebrání předmětného osvědčení prozatím nenabylo právní moci, uvedl stěžovatel, s jistotou lze očekávat, že se tak stane.

Vzhledem k tomu, že stěžovatel již nadále nemůže vykonávat podnikatelskou činnost, která pro něj byla jediným zdrojem příjmů, nemůže ani hradit své závazky, když jeho splatné závazky vůči věřitelům dosahují již částky 40.413.593,20 Kč. S ohledem na výše uvedené skutečnosti se stěžovatel domnívá, že se ve smyslu ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb. nachází v úpadku, když nelze ani v budoucnu rozumně očekávat, že by byl schopen svoji ekonomickou situaci vyřešit jiným způsobem.

Součástí návrhu byly i přílohy, uvedené v ustanovení § 4 odst. 3, včetně výpisů z účtů stěžovatele.

Na č. l. 15 je založen úřední záznam ze dne 12.6.2002, kdy se dostavila do kanceláře Krajského soudu v Ostravě jednatelka stěžovatele Ing. V., které byly předány fotokopie návrhu a usnesení s tím, že nahlédla do spisu v době od 10.35 do 10.50 hod.

Na č.l. 17 je založeno podání jednatelky stěžovatele, Ing. J. V., které bylo Krajskému soudu v Ostravě doručeno dne 12.6.2002, v němž jmenovaná uvádí, že zjistila, že u Krajského soudu v Ostravě je podán na majetek stěžovatele návrh na prohlášení konkursu s tím, že sice neví, kým byl předmětný návrh podepsán, ale pokud tak učinil jednatel stěžovatele, P. N., upozorňuje soud na skutečnost, že ten byl valnou hromadou společnosti odvolán a byl podán návrh na jeho výmaz z obchodního rejstříku, takže žádá, aby k jeho úkonům nebylo přihlíženo. V případě, že návrh podepsala prokuristka stěžovatele, Věra N., tak ani tato není k podání takového návrhu oprávněna, neboť nejde o úkon, který spadá pod pojem "provozování podniku", a proto i v takovém případě žádá, aby k návrhu nebylo přihlíženo jako k návrhu, učiněnému stěžovatelem. Pokud by však soud tato podání za návrhy stěžovatele považoval, bere návrh na prohlášení konkursu na majetek stěžovatele zpět v plném rozsahu.

Na č.l. 47 je založena námitka podjatosti soudce, podepsaná Ing. Jarmilou V., jednatelkou stěžovatele. Na č.l. 51 je seznam platných věřitelů stěžovatele, kterých je ke dni 5.9.2002 celkem 33. Na základě jednání věřitelského výboru byla dne 6.9.2002 upřesněna aktiva majetku stěžovatele v hodnotě 39.443.915,-Kč, pasiva činila ke stejnému datu 45.000.000,-Kč. Na č.l. 83 je založeno podání jednatelky stěžovatele, které soud obdržel dne 24.9.2002, jímž jednatelka stěžovatele bere námitku podjatosti soudce Mgr. R. K. v plném rozsahu zpět.

Ústavní stížnost není opodstatněná.

Vedle obecných náležitostí návrhu na zahájení řízení, uvedených v ustanovení § 34 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. je nutno v petitu ústavní stížnosti jasně označit to, čeho se stěžovatel domáhá, tj. zda se ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. domáhá zrušení napadeného rozhodnutí, či zda navrhuje, aby Ústavní soud přikázal orgánu veřejné moci nepokračovat "v jiném zásahu", porušujícím základní právo nebo svobody stěžovatele, jako účastníka řízení. Jinak řečeno jde o to, aby stěžovatel v ústavní stížnosti rozlišil, zda se domáhá zrušení pravomocného rozhodnutí, či zda navrhuje, aby Ústavní soud přikázal orgánu veřejné moci zejména nepokračovat v průtazích v řízení, jehož stěžovatel je účastníkem.

V předmětné ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12.6.2002, sp. zn. 33 K 31/2002 s tím, že stěžovatel tvrdí, že předmětné rozhodnutí je protizákonné a neústavní.

K těmto námitkám je nutné uvést následující zjištění:

Ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 33 K 31/2002 bylo zjištěno, že úpadek stěžovatele ve formě insolvence (ve smyslu ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb.) byl předmětným návrhem a zejména přiloženým seznamem závazků stěžovatele jasně prokázán. Neschopnost platit splatné pohledávky věřitelů trvala u stěžovatele již delší dobu. Navrhovatel rovněž uvedl okolnosti, které osvědčovaly jeho úpadek, i skutečnosti pro které se domnívá, že jeho obtížná ekonomická situace není pouze přechodná.

Za dané situace bylo tedy povinností stěžovatele (podle ustanovení § 3 odst. 1, odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb.) podat návrh na prohlášení konkursu na svůj majetek, neboť dlužník v návrhu pouze osvědčuje, že je v úpadku ( § 1 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb.). Podáním návrhu je tedy splněna zákonná povinnost dlužníka, byť je zřejmé, že výše označená povinnost stíhá zejména právnickou osobu ( § 3 odst. 1) a statutární orgán stěžovatele ( § 3 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb.).

Pokud teprve v ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že prokuristka stěžovatele překročila meze svého oprávnění jednat za stěžovatele tím, že udělila plnou moc advokátu JUDr. Jiřímu N., jde o argumentaci, kterou stěžovatel v konkursním řízen neuplatnil, a to ani v podání ze dne 12.6.2002, takže obecný soud se neměl možnost s argumenty stěžovatele seznámit a vypořádat se s nimi. V tomto směru proto nelze namítat nyní porušení ústavnosti.

Ve vztahu k namítanému porušení zákonnosti či správnosti napadeného usnesení odkazuje Ústavní soud na ustálenou judikaturu, která konstatuje, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a jako orgánu ochrany ústavnosti mu nepřísluší zasahovat do nezávislé rozhodovací činnosti těchto soudů, pokud napadeným rozhodnutím nedošlo k zásahu do ústavně garantovaných základních práv či svobod stěžovatele. Z ústavního principu nezávislosti soudu (čl. 82 Ústavy) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, která Ústavnímu soudu brání přehodnocovat obecnými soudy provedené (a odpovídajícím způsobem odůvodněné) hodnocení důkazů (viz např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 4.11.1997, sp. zn. III. ÚS 326/97).

Napadenému usnesení nelze vytknout pochybení formálního rázu již také z toho důvodu, že zákon č. 328/1991 Sb. neukládá soudu odůvodňovat usnesení o prohlášení konkursu, pokud bylo zcela vyhověno návrhu. Z tohoto pohledu se jeví námitka stěžovatele, že soud ve věci rozhodoval nezvykle rychle a údajně nekvalitně jako bezpředmětná.

Skutečnost, že v době podání návrhu existovaly zákonné podmínky pro prohlášení konkursu ostatně nevyvrací ani stěžovatel v ústavní stížnosti, když výše pohledávek věřitelů stěžovatele byla doložena i zprávou správce konkursní podstaty stěžovatele.

Pokud by krajský soud dospěl k závěru, že návrh nesplňuje všechny potřebné procesní náležitosti ve smyslu ustanovení § 4 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., nebyla by tato skutečnost důvodem pro zamítnutí návrhu, ale pro postup podle ustanovení § 43 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř."), když by soud vyzval navrhovatele k opravě a doplnění jeho návrhu spolu s poučením podle § 43 odst. 2 o.s.ř. Tuto povinnost soudu vyzvat k odstranění vad podání je třeba vždy posuzovat s ohledem na konkrétní okolnosti případu a s přihlédnutím ke skutečnosti, zda neúplnost, či nejasnost podání brání pokračování v řízení. K takovému zjištění však krajský soud nedospěl.

V případě ústavní stížností napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě o prohlášení konkursu nezjistil Ústavní soud takové pochybení, které by svojí povahou dosahovalo úrovně porušení ústavnosti ve smyslu namítaných článků Listiny a Ústavy.

Z tohoto důvodu senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl, podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poněkud jiná situace je v případě zpětvzetí návrhu stěžovatelem ze dne 12.6.2002, který je označen jako "podání". Řízení o konkursu a vyrovnání je ovládáno dispoziční zásadou. Vzít zpět návrh na prohlášení konkursu může osoba, která je oprávněna svým návrhem zahájit konkursní řízení. K účinnému zpětvzetí návrhu na prohlášení konkursu však může dojít jen do vydání usnesení o prohlášení konkursu, když pozdější zpětvzetí návrhu zákon nepřipouští. Podle ustanovení § 13 odst. 6 zákona č. 328/1991 Sb. účinky prohlášení konkursu nastanou vyvěšením usnesení na úřední desce soudu, který konkurs prohlásil. Tímto okamžikem se stává dlužník úpadcem.

Z obsahu spisu Krajského soudu v Ostravě se podává, že označený soud se s tímto podáním stěžovatele nijak nevypořádal, zejména ve vztahu k ustanovení § 4 odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb.

Je nutno zdůraznit, že stěžovatel má právo, aby příslušný soud o jeho návrhu rozhodl v přiměřené lhůtě. V opačném případě by došlo ze strany krajského soudu k porušení práva stěžovatele na řádný a spravedlivý proces.

Ústavní soud je v řízení vázán petitem ústavní stížnosti, který, v dané věci směřuje pouze proti pravomocnému usnesení o prohlášení konkursu, a netýká se jiného zásahu orgánu veřejné moci, spočívajícím v průtazích v řízení o zpětvzetí návrhu. Za této situace, a dále s ohledem na skutečnost, že stěžovatel nevyužil svého práva podat ve smyslu § 170 zákona č. 6/2002 Sb., zákona o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, proti průtahům v řízení stížnost, se Ústavní soud touto skutečností nemohl zabývat.

Poučení : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

Vojtěch Cepl
předseda senátu


V Brně dne 23. dubna 2003

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2003, sp. zn. II. ÚS 549/02, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies