III. ÚS 69/03

24. 04. 2003, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vladimíra Čermáka o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti podaným V. Ch., proti usnesení okresního soudu Hodonín, č.j. Nt 97/2002-11, ze dne 26. 11. 2002, ve spojení s unesením Krajského soudu Brno, č.j. 9 To 594/2002-19, ze dne 19. 12. 2002, o žádosti navrhovatele o propuštění z vazby s nabídnutým písemným slibem,


t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í


Svým návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti ze dne 7. 2. 2003 navrhovatel brojí proti usnesení Okresního soudu v Hodoníně, č.j. Nt 97/2002-11, ze dne 26. 11. 2002, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně, č.j. 9 To 594/2002-19, ze dne 19. 12. 2002. To s tím, že vydáním uvedených rozhodnutí byla zasažena jeho ústavně garantována základní lidská práva uvedená v čl. 8 odst. 2, 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina).

Z připojeného spisu Okresního soudu Hodonín sp. zn. Nt 97/2002 Ústavní soud zjistil, že navrhovatel podal dne 20. 11. 2003 žádost o propuštění z vazby do které byl vzat usnesením tohoto soudu, č.j. Nt 92/2002, ze dne 27. 10. 2002 z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b) trestního řádu (dále jen tr.ř.). Proti tomuto usnesení nepodal stížnost, a to se stalo pravomocným dne 12. 11. 2002. Ve své žádosti o propuštění z vazby navrhovatel uvedl, že je cizí státní příslušník (Moldavské republiky), žádá v této době o azyl což také nasvědčuje tomu, že nemá v úmyslu opustit území České republiky, když ve své vlasti je pronásledován.Dále má za to, že není dán relevantní důvod k obavám, že by působil na osoby, u kterých policie předpokládá, že jsou spolupachateli trestného činu nedovoleného překročení státní hranice (organizováni a umožnění přechodu) dle § 171a odst. 1 trestního zákona. Uvedl také, že samotné uvalení vazby na jeho osobu bylo provedeno nezákonně, když orgány činnými v trestním řízení nebyla respektována lhůta v rámci které mělo být o jeho vazbě (v souladu se zákonem) rozhodnuto. Svou žádost doplnil písemným slibem, který učinil ve smyslu ust. § 73 tr.ř. O uvedené žádosti rozhodl usnesením Okresního soudu v Hodoníně č.j. Nt 97/2002-11 dne 26. 11. 2002 tak, že ji podle § 72 odst. 3 tr.ř. zamítl a současně podle § 73 odst. 1 písm. b) tr.ř. nepřijal písemný slib učiněný navrhovatelem. V odůvodnění tohoto rozhodnutí poukázal na trestný čin ze kterého je navrhovatel důvodně podezřelý (s označením dalších přesně uvedených spolupachatelů) a popsal za jakých okolností byl vzat do vazby s tím, že i v tomto směru bylo postupováno v souladu se zákonem (trestním řádem).K důvodům vazby označeným v § 67 písm. a), b) tr.ř. potom uvedl, že obviněný je cizím státním příslušníkem (kterému byla - dosud nepravomocně - zamítnuta žádost o azyl) a v jeho věci vyšetřované v rámci přípravného řízení trvá důvodné podezření z jeho účasti na organizovaném nelegální převodu svých krajanů přes hranice na uzemí České republiky. Poukázal i na závažnost šetřené trestné činnosti i na skutečnost, že by takto (i s ohledem na dosavadní průběh šetření) mohl při pobytu na svobodě ovlivňovat přinejmenším spoluobviněné. Proti tomuto rozhodnutí podal navrhovatel stížnost, ve které uplatnil obdobné argumenty, jako ve své žádosti o propuštění z vazby na svobodu. Podanou stížnost odvolací soud podle § 148 odst. 1 písm. c) tr.ř. zamítl, když konstatoval, že v dané fázi řízení je navrhovatel obviněn pro trestný čin nedovoleného překročení státní hranice dle § 171a odst. 1, 2 písm. b) trestního zákona, a to spolu s dalšími nejméně třemi spoluobviněnými. Ze spisového materiálu pak dovodil, že okruh osob podílejících se na nelegálním převodu osob je výrazně širší (bez ohledu na osoby již trestně stíhané) a takto i nadále trvá důvodná obava, že ponecháním navrhovatele na svobodě by mohlo být zmařeno trestní stíhání. Dovodil i to, že navrhovatel se zdržoval na různých místech České republiky a zmínil i to, že nebylo vyhověno žádosti navrhovatele o udělení politického azylu, když se vyjádřil i k nabídnutému písemnému slibu.

V podaném návrhu potom navrhovatel argumentuje obdobným způsobem jako v řízení před obecnými soud, kdy obavy vyjádřené v napadeném rozhodnutí pokládá za nekonkrétní a nepodložené, přičemž znovu polemizuje s předchozím usnesením Okresního soudu Hodonín, č.j. Nt 92/2002 ze dne 27. 10. 2002, kterým byl vzat do vazby (a které posuzovaným návrhem nebylo ani napadeno). V postupu obecných soudů a rozhodnutích z něj vzešlých (Okresní soud Hodonín sp. zn. Nt 97/2002 a Krajský soud Brno sp. zn. 9 To 594/2002) pak spatřuje porušení svého základního práva vyznačeného v čl. 8 odst. 2, 3 Listiny a tato rozhodnutí navrhl zrušit.

K věci se vyjádřil i Krajský soud v Brně, kdy v něm stručně odkázal na důvody vyznačené v napadeném rozhodnutí a příslušné listinné materiály\ založené ve spisu Okresního soudu Hodonín, sp. zn. Nt 92/2002 a sp. zn. Nt 97/2002. Podaný návrh (ústavní stížnost) tak nemá za důvodnou, navrhl ji odmítnout.

Po zvážení označeného spisového materiálu Okresního soudu Hodonín, argumentace v něm obsažené i argumentace vedené navrhovatelem i Krajským soudem Brno, dospěl Ústavní soud k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně konstatoval, že není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, když není vrcholem jejich soustavy a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, samozřejmě za předpokladu, že nejsou zasažena základní lidská práva, včetně práva na osobní svobodu. Uvedené se vztahuje i na předmětnou věc. Přestože posuzování existence vazebních důvodů je věcí začasté obtížnou a subtilní, v daném případu nelze obecným soudům vytknout to, že dospěly k závěru o trvající existenci označených vazebních důvodů vztahujících se v dané fázi řízení k osobě navrhovatele. Výklad zákonných znaků "konkrétních skutečností" (i ve vztahu k důvodům vazby koluzní) je především věci obecných soudů, které při důkladné znalosti skutkových okolností a důkazní situace té které věci, musí svědomitě potvrdit (v kterémkoli stadiu řízení), zda další trvání vyšetřovací vazby je opatřením nezbytným pro dosažení účelu trestního a zda tohoto účelu ani při vynaložení veškerého úsilí nelze dosáhnout jinak. Pro výklad tohoto znaku resp. pro aplikaci již citovaného zákonného ustanovení, proto nejsou (a ani nemohou) být dána objektivní a neměnná kriteria, která je naopak třeba vyvodit vždy z povahy konkrétní a individualizované věci včetně osoby obviněného, jeho osobních poměrů, rozsahu potřebného dokazování, jeho náročnosti apod. Do těchto úvah (a rozhodnutí jimi podložených) plynoucích ze skutkových zjištění v době rozhodování obecných soudů o vazbě známých, Ústavní soud ve smyslu dnes již ustálené judikatury, se cítí oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 odst. 1, čl. 1 Listiny) buď vůbec, nebo jestliže tvrzené (a nedostatečně zjištěné) důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního řádu republiky příp. s mezinárodními smlouvami, jimž je v tomto směru ČR vázána. Tyto podmínky však v posuzované věci v době rozhodování obecných soudů splněny nebyly. Jak již řečeno důvody uvedené v návrhu jsou ve své podstatě polemikou s rozhodnutími obecných soudů. I když se lze představit přesvědčivější odůvodnění jejich rozhodnutí, nelze za dané situace odmítnout jejich přesvědčení o existenci shledaných vazebních důvodů, jinak řečeno odmítnout jejich přesvědčení o přítomnosti konkrétních skutečností ze kterých vyplývá důvodná obava z následků předpokládaných v ust. § 67 písm. a), b) tr.ř. při propuštění navrhovatele na svobodu. Přestože petit návrhu se netýká samotného rozhodnutí o vzetí navrhovatele do vazby, k argumentaci v tomto směru navrhovatelem vedené lze jen stručně uvést, že stran lhůt, o kterých v souvislosti se svým zadržením navrhovatel pochybuje, neshledal ani Ústavní soud v postupu obecných soudů postup protizákonný či dokonce protiústavní, když lhůty v tomto směru vymezené trestním řádem nebyly jednáním příslušného státního zastupitelství a posléze soudu překročeny, a to ani z hlediska ust. č. 8 odst. 3 Listiny.

S poukazem na uvedené tak Ústavnímu soudu nezbylo než podaný návrh podle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný, odmítnout.


P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.


V Brně dne 24. dubna 2003



JUDr. Pavel Holländer
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 69/03, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies