III. ÚS 653/02

24. 04. 2003, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

III. ÚS 653/02
Ústavní soud rozhodl dne 24. dubna 2003, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vladimíra Čermáka, ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti D., s. r. o., zastoupené Mgr. D. Z., advokátem, za účasti vedlejšího účastníka Finančního ředitelství v Praze, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. června 2002 č. j. 38 Ca 292/2001-33 o zamítnutí žaloby proti rozhodnutí správního orgánu, proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 4. dubna 2001 č. j. 2048/01-120 a rozhodnutí Finančního úřadu v Mnichově Hradišti ze dne 28. července 2000 č. j. 20359/00/050971/1567 o dani z příjmu právnických osob, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Návrhem podaným Ústavnímu soudu dne 10. října 2002 se stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. června 2002 č. j. 38 Ca 292/2001-33 o zamítnutí žaloby proti rozhodnutí správního orgánu, rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 4. dubna 2001 č. j. 2048/01-120 a Finančního úřadu v Mnichově Hradišti ze dne 28. července 2000 č. j. 20359/00/050971/1567 o dani z příjmu právnických osob. Uvedenými rozhodnutími obecného soudu a správních orgánů se cítí být dotčena v základních právech, plynoucích z povinnosti státu ukládat daně a poplatky na základě zákona, a z maximy, dle níž státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem a způsobem, který zákon stanoví, a to dle čl. 11 odst. 5 a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a dále se cítí dotčena v základním právu na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny. Stěžovatelka porušení uvedených základních práv a svobod odvíjí od vytýkané protiústavní interpretace a aplikace ustanovení § 24 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v důsledku které nebyla z daňového základu vyloučena přesně označená částka, vynaložená a zaúčtovaná na dosažení a udržení zdanitelných příjmů (ve věci šlo o náklady na dopravu zaměstnanců z místa bydliště do místa výkonu zaměstnání) a tím i nesprávně stanovena výše daňového základu (dle § 20 uvedeného zákona).
Za účelem posouzení věci si Ústavní soud vyžádal od Městského soudu v Praze spis sp. zn. 38 Ca 292/2001, od Finančního ředitelství v Praze příslušný správní spis a dále si od účastníka i vedlejšího účastníka řízení dle § 42 odst. 4 a § 76 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, k předmětné ústavní stížnosti vyžádal vyjádření.
Předsedkyně senátu 38 Ca Městského soudu v Praze odkázala ve svém vyjádření ze dne 5. prosince 2002 ohledně rozhodovacích důvodů, jež vedly k zamítnutí žaloby, na odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. června 2002 č. j. 38 Ca 2922001-33, zvláště pak zdůraznila skutečnost, že soud ve věci zaujal právní názor, dle něhož náklady na dopravu zaměstnanců z místa bydliště do místa výkonu zaměstnání nejsou v přímé souvislosti s náklady vynaloženými na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, neboť zajištění dopravy do zaměstnání je soukromou záležitostí zaměstnanců a nikoliv zákonnou povinností zaměstnavatelů. Pro uvedené účastník vyslovil přesvědčení, že svým postupem a rozhodnutím neporušil základní práva a svobody stěžovatelky.
Vedlejší účastník ve svém vyjádření ze dne 13. listopadu 2002 odkázal na právní názor a skutková zjištění, jež jsou obsaženy v jeho rozhodnutí napadeném ústavní stížností, uvádí, že argumentace stěžovatelky obsažená v ústavní stížnosti koresponduje s její argumentací uvedenou v žalobě a závěrem vyslovuje přesvědčení, dle něhož z neúspěchu ve sporu nelze dovozovat tvrzené porušení základních práv a svobod.
Dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.
Posuzovaná věc je dle názoru Ústavního soudu případem plurality interpretačních alternativ jednoduchého hmotného práva (§ 24 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů), přičemž žádná z nich nezakládá dotčení v základních právech, resp. svobodách. Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo, plně respektoval všechny kautely plynoucí z ustanovení části páté hlavy druhé o. s. ř., respektoval příslušná procesní ustanovení, vycházel ze smyslu a účelu příslušných ustanovení zákona o daních z příjmů, ve svém právním názoru k interpretaci § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nevybočil z rámce konstantní judikatury obecných soudů, a konečně svoje rozhodnutí řádně a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil. Napadeným rozhodnutím tudíž neporušil ani zákaz libovůle (čl. 2 odst. 3, 4 Ústavy, čl. 2 odst. 2, 3 a čl. 11 odst. 5 Listiny) ani základní právo na řádný proces (čl. 36 odst. 1 Listiny).
Z těchto důvodů nutno posuzovat návrh stěžovatelky na zrušení v ústavní stížnosti napadeného rozhodnutí za zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. dubna 2003

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 653/02, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies