IV. ÚS 127/02

29. 04. 2003, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

IV. ÚS 127/02













Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti společnosti T., a.s., zastoupené JUDr. E.J., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu Brně, sp. zn. 44 Co 223/99, ze dne 5. 11. 2001, a rozsudku Okresního soudu ve Vyškově, čj. 3 C 1058/96 -39, ze dne 21. 10. 1998,
t a k t o :


Ústavní stížnost se odmítá.


O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 a čl. 95 Ústavy ČR, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozsudků, kterými bylo v neprospěch stěžovatele vyhověno žalobě na určení spoluvlastnictví k nemovitosti, a současně byla zamítnuta vzájemná žaloba, aby bylo určeno, že vlastníkem těchže nemovitostí je stěžovatel. Návrh na připuštění dovolání byl zamítnut. V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že proti rozhodnutí Krajského soudu Brně podal z důvodu procesní jistoty dovolání. Tato skutečnost byla potvrzena přípisem předsedkyně senátu 3 C Okresního soudu ve Vyškově ze dne 26. 8. 2002, dle kterého byl spis tohoto soudu dne 24. 7. 2002 postoupen spolu s dovoláním Nejvyššímu soudu ČR.

Plénum Ústavního soudu, s ohledem na názor Evropského soudu pro lidská práva, vyslovený v rozhodnutí ze dne 12. 11. 2002 ve věci stížnosti č. 46129/99 a č. 47273/99, přijalo závěr, že v případě podání mimořádného opravného prostředku a souběžně podané ústavní stížnosti bude ústavní stížnost považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení. Běh zákonné šedesátidenní lhůty k podání ústavní stížnosti dle ust.§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, počne běžet teprve dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení, a to bez ohledu na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí.
Uvedené závěry Ústavního soudu byly dle ust. § 2 odst. 1 písm. b) zák. č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, publikovány ve formě sdělení pod č. 32/ 2003 Sb., které bylo rozesláno dne 3. 2. 2003.
Vzhledem k tomu, že projednávaná ústavní stížnost byla odevzdána k poštovní přepravě před tímto datem, Ústavní soud musel v daném případě posoudit použitelnost svého sdělení s ohledem na princip předvídatelnosti, neboť stěžovatel, který vycházel z dosavadní rozhodovací praxe Ústavního soudu a podal v dobré víře současně s ústavní stížností i dovolání, nemohl následný vývoj názorů tohoto soudu, vyjádřený ve sdělení č. 32/2003 Sb., předvídat. Ústavní soud přesto dospěl k závěru, že v daném případě lze pravidla svého rozhodování, obsažená ve sdělení č. 32/2003 Sb., použít, neboť ústavní práva stěžovatele nejsou tímto postupem nijak dotčena. Nejvyšší soud ČR o jeho dovolání dosud nerozhodl, a stěžovatel proto bude případně moci v budoucnu napadnout nejen rozhodnutí o dovolání, ale i rozhodnutí obecných soudů mu předcházející.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel podal souběžně s ústavní stížností i dovolání, je tedy závěr, uvedený ve sdělení č. 32/2003 Sb. možno z uvedeného důvodu aplikovat i na projednávanou věc, a ústavní stížnost proto posuzovat jako návrh předčasný, který tak byl dle § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítnut.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2003




JUDr. Eva Zarembová
soudce zpravodaj

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. IV. ÚS 127/02, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies