II. ÚS 134/03

12. 05. 2003, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti JUDr. J. R., zastoupeného JUDr. M. J., advokátem, na průtahy v řízení o podaném opravném prostředku stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 16.1. 2002, č.j. VS-700/SDR/1-2001, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :

V návrhu, doručeném Ústavnímu soudu dne 5.3.2003, napadá stěžovatel údajné průtahy v řízení ve věci podaného opravného prostředku stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 16.1.2002, č.j. VS-700/SDR/1-2001, a současně navrhuje, aby Ústavní soud zrušil zákon č. 116/1985 Sb., o podmínkách činnosti organizací s mezinárodním prvkem v Československé socialistické republice (dále jen "zákon č. 116/1985 Sb.").

Z petitu ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatel dále navrhuje, aby Ústavní soud v případném nálezu vyslovil, že:
1. postupem orgánů veřejné moci byla porušena jeho základní práva a svobody, a to svoboda sdružování a právo na spravedlivý proces (když podle jeho názoru byl výklad ustanovení § 8 odst. 4 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, provedený Vrchním soudem v Praze, extrémně vybočující z mezí ústavnosti);
2. použití zákona č. 116/1985 Sb. nelze vztahovat na občanská sdružení, jejichž členy jsou rovněž občané České republiky (neboť opačný postup by byl údajně v rozporu s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a s čl. 1 odst. 1, odst. 2 Ústavy.

Stěžovatel také žádá, aby Ústavní soud uložil Nejvyššímu správnímu soudu nepokračovat v průtazích o podaném opravném prostředku proti rozhodnutí shora označeného Ministerstva vnitra.

Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost vykazovala vady zejména ve vztahu k ustanovením zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 182/1993 Sb."), upravujících náležitosti ústavní stížnosti, vyzval soudce zpravodaj stěžovatele k odstranění vad podání a k jeho doplnění podle písemného poučení, které stěžovatel převzal dne 3.4.2003 s tím, že předmětné vady návrhu musí být odstraněny ve lhůtě do jednoho týdne ode dne obdržení výzvy. Stěžovatel byl současně poučen o následcích nesplnění podmínek výzvy ve stanovené lhůtě.

Dne 14.4.2003 obdržel Ústavní soud doplnění ústavní stížnosti, které, mimo v podstatě shodnou právní argumentaci obsaženou již v ústavní stížnosti, nijak nereaguje na písemnou výzvu k odstranění vad návrhu.

Soudce zpravodaj nejprve zkoumal, zda ústavní stížnost (včetně jejího doplnění) již splňuje všechny formální podmínky, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb. a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Jak vyplývá z ustanovení § 34 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem se podává písemně. Musí z něj být patrno, kdo jej činí, které věci se týká a co sleduje, musí být podepsán a datován. Návrh má dále obsahovat pravdivé vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se navrhovatel domáhá; návrh musí obsahovat i další náležitosti, které stanoví tento zákon.

Mezi další náležitosti návrhu na zahájení řízení náleží označení dalších účastníků a vedlejších účastníků řízení.

Soudce zpravodaj konstatuje, že stěžovatel přes písemnou výzvu neodstranil vady návrhu ve stanovené lhůtě, neboť ani v doplňujícím podání neoznačil důkazy, kterými hodlá prokázat jím tvrzené skutečnosti, stejně jako s ohledem na široký petit ústavní stížnosti, neoznačil další účastníky, případně vedlejší účastníky řízení.

Za situace, kdy v řízení před Ústavním soudem není obvyklé provádět obsáhlé dokazování, ale řízení se koncentruje zejména na řešení otázek právních, není možné se za stěžovatele domýšlet jakým způsobem a z kterých skutečností hodlá svá tvrzení prokázat.

Ze všech shora uvedených důvodů proto soudce zpravodaj, JUDr. A. P., mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl, podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., neboť stěžovatel neodstranil vady ústavní stížnosti ve lhůtě jemu k tomu určené.

Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost soudce zpravodaj odmítá, neboť nesplňuje všechny zákonem stanovené formální procesní náležitosti, není možné se meritorně zabývat návrhem na zrušení právního předpisu (zákona č. 116/1985 Sb.), protože podle ustálené judikatury Ústavního soudu, návrh na zrušení právního předpisu sleduje osud odmítnuté ústavní stížnosti.

Poučení : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 12. května 2003

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2003, sp. zn. II. ÚS 134/03, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies