II. ÚS 134/03

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti JUDr. J. R., zastoupeného JUDr. M. J., advokátem, na průtahy v řízení o podaném opravném prostředku stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 16.1. 2002, č.j. VS-700/SDR/1-2001, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :

V návrhu, doručeném Ústavnímu soudu dne 5.3.2003, napadá stěžovatel údajné průtahy v řízení ve věci podaného opravného prostředku stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 16.1.2002, č.j. VS-700/SDR/1-2001, a současně navrhuje, aby Ústavní soud zrušil zákon č. 116/1985 Sb., o podmínkách činnosti organizací s mezinárodním prvkem v Československé socialistické republice (dále jen "zákon č. 116/1985 Sb.").

Z petitu ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatel dále navrhuje, aby Ústavní soud v případném nálezu vyslovil, že:
1. postupem orgánů veřejné moci byla porušena jeho základní práva a svobody, a to svoboda sdružování a právo na spravedlivý proces (když podle jeho názoru byl výklad ustanovení § 8 odst. 4 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, provedený Vrchním soudem v Praze, extrémně vybočující z mezí ústavnosti);
2. použití zákona č. 116/1985 Sb. nelze vztahovat na občanská sdružení, jejichž členy jsou rovněž občané České republiky (neboť opačný postup by byl údajně v rozporu s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a s čl. 1 odst. 1, odst. 2 Ústavy.

Stěžovatel také žádá, aby Ústavní soud uložil Nejvyššímu správnímu soudu nepokračovat v průtazích o podaném opravném prostředku proti rozhodnutí shora označeného Ministerstva vnitra.

Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost vykazovala vady zejména ve vztahu k ustanovením zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 182/1993 Sb."), upravujících náležitosti ústavní stížnosti, vyzval soudce zpravodaj stěžovatele k odstranění vad podání a k jeho doplnění podle písemného poučení, které stěžovatel převzal dne 3.4.2003 s tím, že předmětné vady návrhu musí být odstraněny ve lhůtě do jednoho týdne ode dne obdržení výzvy. Stěžovatel byl současně poučen o následcích nesplnění podmínek výzvy ve stanovené lhůtě.

Dne 14.4.2003 obdržel Ústavní soud doplnění ústavní stížnosti, které, mimo v podstatě shodnou právní argumentaci obsaženou již v ústavní stížnosti, nijak nereaguje na písemnou výzvu k odstranění vad návrhu.

Soudce zpravodaj nejprve zkoumal, zda ústavní stížnost (včetně jejího doplnění) již splňuje všechny formální podmínky, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb. a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Jak vyplývá z ustanovení § 34 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem se podává písemně. Musí z něj být patrno, kdo jej činí, které věci se týká a co sleduje, musí být podepsán a datován. Návrh má dále obsahovat pravdivé vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se navrhovatel domáhá; návrh musí obsahovat i další náležitosti, které stanoví tento zákon.

Mezi další náležitosti návrhu na zahájení řízení náleží označení dalších účastníků a vedlejších účastníků řízení.

Soudce zpravodaj konstatuje, že stěžovatel přes písemnou výzvu neodstranil vady návrhu ve stanovené lhůtě, neboť ani v doplňujícím podání neoznačil důkazy, kterými hodlá prokázat jím tvrzené skutečnosti, stejně jako s ohledem na široký petit ústavní stížnosti, neoznačil další účastníky, případně vedlejší účastníky řízení.

Za situace, kdy v řízení před Ústavním soudem není obvyklé provádět obsáhlé dokazování, ale řízení se koncentruje zejména na řešení otázek právních, není možné se za stěžovatele domýšlet jakým způsobem a z kterých skutečností hodlá svá tvrzení prokázat.

Ze všech shora uvedených důvodů proto soudce zpravodaj, JUDr. A. P., mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl, podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., neboť stěžovatel neodstranil vady ústavní stížnosti ve lhůtě jemu k tomu určené.

Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost soudce zpravodaj odmítá, neboť nesplňuje všechny zákonem stanovené formální procesní náležitosti, není možné se meritorně zabývat návrhem na zrušení právního předpisu (zákona č. 116/1985 Sb.), protože podle ustálené judikatury Ústavního soudu, návrh na zrušení právního předpisu sleduje osud odmítnuté ústavní stížnosti.

Poučení : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 12. května 2003