IV. ÚS 710/02

14. 05. 2003, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

IV. ÚS 710/02










Ústavní soud rozhodl dne 14. května 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové o ústavní stížnosti M. Š., zastoupené JUDr. M. H., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2002, čj. 30 Ca 1/2001-84,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Brně, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě na přezkoumání rozhodnutí Okresního úřadu Zlín, referátu vnitřních věcí, ze dne 13. 12. 2000, čj. VN/1117/20, stěžovatelka tvrdí, že jím byla porušena její práva ústavně zaručená v čl. 90 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, a proto žádá, aby Ústavní soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil. V ústavní stížnosti blíže rozvádí, že se návrhem na vydání rozhodnutí podle ustanovení § 5 občanského zákoníku domáhala u Městského úřadu ve Valašských Kloboukách ochrany před zásahem do pokojného stavu, konkrétně žádala, aby správní orgán uložil M. C., aby jí umožnil do pěti dnů od nabytí právní moci rozhodnutí nerušeně užívat domu v Újezdě č. 86, a to až do doby nabytí právní moci rozsudku o rozvodu jejich manželství. Městský úřad ve Valašských Kloboukách, odbor vnitřních věci, však její návrh zamítl, neúspěšná byla i v odvolacím řízení před správním orgánem druhého stupně, Okresním úřadem Zlín, referátem vnitřních věcí, který zamítl jí podané odvolání a rozhodnutí správního orgánu prvého stupně potvrdil. Řízení o žalobě podané podle hlavy druhé části páté o.s.ř. Krajský soud v Brně ústavní stížností napadeným usnesením zastavil s tím, že rozhodnutí správního orgánu je rozhodnutím předběžné povahy ve smyslu ustanovení § 248 odst. 2 písm. e) o.s.ř. a nemůže být předmětem soudního přezkumu.

Stěžovatelka však s tímto závěrem nesouhlasí a tvrdí, že meritorní rozhodnutí vydané ve správním řízení, které je výsledkem správního řízení, nemůže mít předběžnou povahu, jak ji má na mysli shora citované ustanovení o.s.ř. a s odkazem na dřívější nález Ústavního soudu, sp. zn. III.ÚS 142/98, je toho názoru, že Krajský soud v Brně nedostál své povinnosti, když její věc neprojednal a řízení zastavil.

Ze spisu Krajského soudu v Brně, sp. zn. 30 Ca 1/2001, Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka se podanou žalobou domáhala přezkoumání rozhodnutí Okresního úřadu Zlín, referátu vnitřních věcí, který dne 13. 12. 2000, pod čj. VN/1117/20, zamítl odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí Městského úřadu ve Valašských Kloboukách, ze dne 26. 9. 2000, čj. 5578/2000, a rozhodnutí správního orgánu prvého stupně potvrdil. Ve věci samé se stěžovatelka domáhala vydání rozhodnutí, kterým by podle ustanovení § 5 občanského zákoníku správní orgán uložil jejímu manželovi, aby jí umožnil užívat dům v Újezdě č. 86, neboť se v té době s manželem rozváděla a on jí dle jejího tvrzení omezoval v užívání domu. Městský úřad ve Valašských Kloboukách rozhodl až na počtvrté, kdy rozhodnutím ze dne 26. 9. 2000, čj. 5578/2000, návrh stěžovatelky zamítl. Po zjištění, že M. C. daroval nemovitost R. C., nezatížil ji žádným břemenem a tak mu nepřísluší žádný právní titul, na jehož základě by mohl dům užívat, dospěl správní orgán k názoru, že obnovení pokojného stavu (umožnit užívání domu) lze uložit jen vlastníkovi domu, neboť pokud by byla M. C. uložena povinnost obnovit pokojný stav, neměl by žádný právní prostředek, kterým by nynějšího vlastníka přinutil, aby stěžovatelce umožnil bydlení v domě. K odvolání stěžovatelky rozhodl Okresní úřad Zlín, referát vnitřních věcí, který se s právními závěry správního orgánu prvého stupně ztotožnil, uvedl, že podmínky pro poskytnutí ochrany správním orgánem dle § 5 občanského zákona nejsou dány, zamítl odvolání stěžovatelky a potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvého stupně.

V žalobě o přezkum správního rozhodnutí stěžovatelka tvrdila, že žalovaný správní orgán nepochopil význam a smysl ustanovení § 5 obč. zákoníku, nezabýval se její věcí dostatečně zodpovědně a pečlivě, nevzal v úvahu všechny jí uváděné argumenty svědčící v její prospěch a tím nedostál své zákonné přezkumné povinnosti. Ústavní stížností napadeným usnesením Krajský soud v Brně řízení zastavil, neboť kvalifikoval žalobou napadené správní rozhodnutí za rozhodnutí předběžné povahy podle ustanovení § 248 odst. 2 písm. e) os.ř.. Krajský soud v odůvodnění usnesení poukázal na to, že právní ochrana podle § 5 obč. zákoníku je ochranou předběžnou a účelem rozhodnutí vydaného na základě zahájeného správního řízení je pouze poskytnutí předběžné ochrany určitému fakticky existujícímu stavu, a to až do doby, než bude rozhodnuto soudem.

Z úředního záznamu ze dne 18. 2. 2003 (č.l. 17) Ústavní soud zjistil, že rozsudek Okresního soudu Zlín ze dne 15. 3. 2000, sp. zn. 11 C 261/98, kterým bylo rozvedeno manželství stěžovatelky a M. C., nabyl právní moci dne 6. 2. 2002.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a poté rozhodl, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud se již dříve zabýval povahou rozhodnutí orgánů státní správy podle § 5 občanského zákoníku a otázkou jeho soudního přezkumu, kdy v nálezu ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III.ÚS 142/98 (ÚS, sv. 11, č. 65), na který odkazuje i stěžovatelka, třetí senát Ústavního soudu dovodil, že rozhodnutí správního soudu o zastavení řízení proti rozhodnutí správního orgánu učiněného podle ustanovení § 5 občanského zákoníku je ústavně nekonformní. Čtvrtý senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. IV.ÚS 798/02 dospěl k právnímu názoru odchylnému od právního názoru vysloveného v nálezu sp. zn. III.ÚS 142/98 a předložil tuto otázku k posouzení plénu Ústavního soudu. Plénum Ústavního soudu přijalo dne 13. 5. 2003 podle ustanovení § 23 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stanovisko sp. zn. Pl.ÚS-st.-18/03, ve kterém zaujalo názor, že proti rozhodnutí orgánu státní správy vydanému podle § 5 občanského zákoníku nebylo před 1. lednem 2003 možno brojit správní žalobou podle části páté, hlavy druhé občanského soudního řádu, ve znění tehdy platném a účinném. Z odůvodnění stanoviska vyplývá, že soudní ochrany se lze domáhat civilní žalobou podle části třetí o.s.ř. Tímto stanoviskem pléna je čtvrtý senát Ústavního soudu v projednávané věci vázán.

Mimo rámec tohoto stanoviska pléna čtvrtý senát Ústavního soudu v daných souvislostech konstatuje, že funkce opatření orgánů státní správy, jehož se stěžovatelka domáhala, byla dočasná, samotnou stěžovatelkou časově limitovaná do doby nabytí právní moci rozsudku o rozvodu jejího manželství (do 6. 2. 2002), a v době podání ústavní stížnosti (dne 20. 11. 2002) tedy již bez věcného podkladu.

Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., z důvodu její zjevné neopodstatněnosti.


Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 14. května 2003


JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 14. 5. 2003, sp. zn. IV. ÚS 710/02, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies