I. ÚS 721/02

23. 05. 2003, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele E. A., zastoupeného JUDr. J. Č., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 10. 2002, sp. zn. 7 To 133/02,


takto:


Ústavní stížnost se odmítá.


Odůvodnění:


Shora uvedeným usnesením Vrchního soudu v Praze byla zamítnuta stížnost E. A. (dále jen "stěžovatel") proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. Nt 314/2002, kterým bylo rozhodnuto, že pro skutky uvedené ve výroku tohoto rozhodnutí je, podle § 380 odst. 1 trestního řádu (dále jen "TrŘ"), vydání stěžovatele orgánům činným v trestním řízení Ukrajinské republiky k trestnímu stíhání přípustné.

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 16. 12. 2002, se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedených rozhodnutí z důvodu porušení jeho základních práv a svobod zaručených čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 90 Ústavy ČR, čl. 33 odst. 1 Úmluvy o právním postavení uprchlíků, čl. 3 odst. 1, 2 Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání a čl. 3 odst. 2 Evropské úmluvy o vydávání.

Předtím než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je povinen přezkoumat procesní náležitosti a předpoklady ústavní stížnosti. Pouze v případě, kdy návrh splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), může se jím zabývat také věcně.

Ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když stěžovatel před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Princip subsidiarity vychází z toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani soustavy orgánů veřejné správy. Jeho úkolem je ochrana ústavnosti a do činnosti jiných orgánů veřejné moci mu přísluší zasahovat pouze v případě, že v jejich rozhodování shledá porušení některých základních práv a svobod. To znamená, že se Ústavní soud musí řídit principem minimalizace zásahů do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, a jeho zásah připadá zásadně v úvahu pouze tehdy, jestliže náprava tvrzené protiústavnosti v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci již není možná.

Zákonná úprava postupu při vydávání osoby do ciziny je v trestním řádu provedena v ustanoveních § 379 - § 383. Řízení o vydávání probíhá zásadně ve třech stadiích. První stadium spočívá v provedení předběžného šetření podle § 379 TrŘ. Po skončení předběžného šetření následuje druhé stadium, v jehož rámci soud rozhoduje, zda je v konkrétní věci, z hlediska právních důvodů, vydání přípustné či nepřípustné (§ 380 a § 381 TrŘ). Po právní moci rozhodnutí o přípustnosti, popř. nepřípustnosti vydání je věc předložena Ministerstvu spravedlnosti. Třetím a posledním stadiem řízení o vydávání je rozhodnutí ministra spravedlnosti o povolení či nepovolení vydání osoby do ciziny (§ 382 TrŘ) a samotné provedení vydání. Jak vyplývá z ustanovení § 382 odst. 1 TrŘ pouhé vyslovení přípustnosti vydání ještě neznamená, že k vydání osoby dojde. Pro ministra spravedlnosti je závazné pouze rozhodnutí soudu o nepřípustnosti. Ministr spravedlnosti však není povinen povolit vydání do ciziny, i když bylo pravomocně rozhodnuto, že je vydání přípustné.

Ze zákonné úpravy postupu při vydávání a z citovaných ustanovení je zřejmé, že rozhodnutí ministra spravedlnosti o povolení vydání je třeba chápat jako poslední prostředek, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.

V projednávané věci ústavní stížnost směřuje jen proti usnesení Vrchního soudu v Praze, které v tomto případě není rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Posledním prostředkem, který zákon k ochraně práva poskytuje, bude v souzené věci rozhodnutí ministra spravedlnosti o povolení či nepovolení vydání stěžovatele orgánům činným v trestním řízení Ukrajinské republiky k trestnímu stíhání přípustné.

Jak je patrno ze sdělení Ministerstva spravedlnosti ČR, ministr spravedlnosti v projednávané věci dosud nerozhodl, a to s ohledem na stále probíhající azylové řízení. Předmětná věc bude ministrovi spravedlnosti předložena k rozhodnutí až po pravomocném ukončení azylového řízení.

Pokud se stěžovatel obrátil na Ústavní soud už v okamžiku, kdy rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o přípustnosti vydání nabylo právní moci, ale ještě před rozhodnutím ministra spravedlnosti o povolení či nepovolení vydání, bylo nutno jeho ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou ve smyslu nevyčerpání procesních prostředků k ochraně práva. Ústavní soudnictví je totiž založeno především na zásadě přezkumu věcí, v nichž nelze protiústavnost napravit jiným způsobem. V případě rozhodnutí ministra spravedlnosti o nepovolení vydání by pouze rozhodnutími obecných soudů k zásahu do stěžovatelem namítaných ústavně zaručených základních práv nedošlo.

Pro úplnost Ústavní soud konstatuje, pokud by takto koncipovanou ústavní stížnost věcně projednal a rozhodl (případně i vyhověl a napadené usnesení Vrchního soudu v Praze zrušil), zůstalo by rozhodnutí ministra spravedlnosti o povolení či nepovolení vydání, tedy rozhodnutí o posledním prostředku, nedotčeno rozhodnutím Ústavního soudu, což by bylo v rozporu s principem právní jistoty.

S ohledem na tyto závěry jedná se o návrh nepřípustný, který soudce zpravodaj usnesením mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.





V Brně dne 23. května 2003


JUDr. František Duchoň, v. r.
soudce Ústavního soudu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2003, sp. zn. I. ÚS 721/02, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies