II. ÚS 188/02

28. 05. 2003, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ve věci ústavní stížnosti K. U., právně zastoupeného advokátkou Mgr. J. H., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 18. 10. 2001, č.j. 40 Co 162/2000-685, a proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 3. 12. 1999, č.j. 10 C 273/94-515, t a k t o:


Návrh se o d m í t á .


O d ů v o d n ě n í


Stěžovatel se v ústavní stížnosti domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 18. 10. 2001 [40 Co 162/2000-685] a rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 3. 12. 1999 [10 C 273/94-515]. Uvedl, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho práva garantovaná ust. čl. 3 odst. 1, čl. 4, odst. 1 a 3; čl. 11 odst. 1 a 3, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Z napadených rozhodnutí vyplývá, že rozsudkem krajského soudu byl změněn výrok rozsudku okresního soudu ve věci samé. Stěžovatel uvedl, že proti rozhodnutí krajského soudu nepodal dovolání.

Soudce zpravodaj nejprve zkoumal, zda je návrh ústavní stížnosti způsobilý věcného projednání Ústavním soudem [§ 42 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon")]. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím orgánu veřejné moci v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [§ 72 odst. 1 písm. a), § 75 odst. 1 zákona].

Ústavní stížnost je nepřípustná, protože stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v tehdy účinném znění, bylo proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, přípustné dovolání.

Stěžovatel byl krajským soudem v napadeném rozsudku prokazatelně poučen [str. 11], že toto rozhodnutí lze napadnout dovoláním ve lhůtě jednoho měsíce poté, co nabude právní moci. V předmětné věci bylo protistranou podáno dovolání, avšak po uplynutí stanovené lhůty, což vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 9. 2002 [29 Odo 224/2002-717] o odmítnutí tohoto dovolání pro opožděnost. Stěžovatel dovolání prokazatelně nepodal. Tato skutečnost znamená, že návrh stěžovatele je podle § 75 odst. 1 zákona nepřípustný, neboť stěžovatel před jeho podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, nepočítaje v to návrh na povolení obnovy řízení. Za takový poslední prostředek se podle ustálené a sjednocené judikatury Ústavního soudu považuje dovolání, které je přípustné [srov. např. rozhodnutí ve věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 25/2000 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 17, usn. č. 1, Praha, ročník 2000]. Posledním prostředkem, který zákon k ochraně práva poskytoval, bylo v posuzovaném případě včasné dovolání, které však stěžovatelem podáno nebylo, čímž byla vytvořena objektivní překážka, která nemohla být překonána a ústavní stížnost proto nemohla být věcně přezkoumána.

Ústavní soud se zabýval i tím, zda nejsou naplněny podmínky ustanovení § 75 odst. 2 zákona. Podle tohoto ustanovení Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele podle § 75 odst. 1 zákona, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo [§75 odst. 2 písm. a) zákona] nebo pokud v řízení o podaném opravném prostředku podle odst. 1 § 75 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná nebo neodvratitelná újma [§ 75 odst. 2 písm. b) zákona]. Ústavní soud naplnění žádné z uvedených podmínek nezjistil, když nebyly shledány okolnosti, které by odůvodňovaly závěr o tom, že by ústavní stížnost týkající se tohoto civilního sporu přesahovala svým významem podstatně osobní zájmy stěžovatele a aplikace ust. § 75 odst. 2 písm. b) pak byla pojmově vyloučena, protože předmětné řízení již pravomocně skončilo.

Z uvedených důvodů soudce zpravodaj, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona ve spojení s ust. § 75 odst. 1 zákona jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné [§ 43 odst. 3 zákona].


V Brně dne 28. května 2003
Vojtěch Cepl
soudce zpravodaj

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. II. ÚS 188/02, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies