IV. ÚS 75/03

03. 06. 2003, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

IV. ÚS 75/03


Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti Ing. M. J., a Ing. J. B.,
obou zastoupených JUDr. J. M., advokátem proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 5. 11. 2002, čj. 15 Co 359/2002-115, a rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 12. 4. 2002, čj. 5 C 272/98-95, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře, jako účastníka řízení, a J., v. d., zastoupeného JUDr. Ing. M. Ž., advokátkou, jako vedlejším účastníkem,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 3. 2. 2003, se stěžovatelé domáhali, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky
v Táboře ze dne 5. 11. 2002, čj. 15 Co 359/2002-115, a rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 12. 4. 2002, čj. 5 C 272/98-95, jimiž byla pravomocně zamítnuta jejich žaloba proti žalovanému družstvu J., v. d., Veselí nad Lužnicí, o určení vlastnického práva ke specifikovaným nemovitostem v k. ú. Veselí nad Lužnicí. Odvolací soud rozsudek soudu prvého stupně potvrdil po zjištění, že vyplacení vyšší kupní ceny za předmětné nemovitosti iniciovala sama právní předchůdkyně stěžovatelů K. B., a proto touto skutečností její právní nástupci nemohou úspěšně argumentovat v rámci tvrzení, že právě z toho důvodu je kupní smlouva ze dne 13. 12. 1972 neplatná.

Stěžovatelé tvrdí, že napadenými rozsudky obecných soudů byla porušena jejich ústavně zaručená základní práva zakotvená v čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod ("Listina") a čl. 90 Ústavy České republiky ("Ústava"). Nesouhlasí s argumentací odvolacího soudu obsaženou v odůvodnění jeho rozsudku a ve své stížnosti polemizují s hodnocením důkazů provedených oběma obecnými soudy. Oba rozsudky by měly být zrušeny a věc vrácena k dalšímu posouzení, v němž by se měla vyjasnit otázka, zda skutečně došlo
k překročení maximální ceny, zda byl udělen ke smlouvě potřebný souhlas a případně posouzena i otázka vydržení. Jsou toho názoru, že odvolací soud neprovedl všechny potřebné důkazy, neboť se řídil nesprávným právním názorem ohledně mravnosti žaloby. Napadená rozhodnutí jsou, dle jejich názoru, v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními, anebo
z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají.

Krajský soud v Českých Budějovicích, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti mimo jiné uvedl, že ústavní stížnost obsahuje prakticky stejnou argumentaci, kterou stěžovatelé uvedli ve svých odvolacích námitkách. S nimi se krajský soud ve svém rozhodnutí bezezbytku vypořádal a na své argumentaci setrvává. Závěrem navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnost jako neodůvodněnou zamítl, shledá-li v dané věci ústavněprávní prvek.

J., v. d., jako vedlejší účastník, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti mimo jiné uvedl, že dle jeho přesvědčení krajský soud svým rozsudkem neporušil práva stěžovatelů, když při svém rozhodování vycházel z provedeného důkazního řízení a publikovaných rozsudků. Navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnost jako neopodstatněnou odmítl.

Ústavní soud dopisem ze dne 18. 2. 2003 vyžádal spis Okresního soudu v Táboře, sp. zn. 5 C 272/98, a jeho zaslání urgoval dopisem ze dne 20. 5. 2003. V odpověď na urgenci Okresní soud v Táboře dopisem ze dne 27. 5. 2003 sdělil, že požadovaný spis nelze zaslat, neboť žalobci (stěžovatelé) podali dovolání a spis je zasílán k Nejvyššímu soudu ČR.

Ústavní soud konstatuje, že souběžně s ústavní stížností bylo podáno dovolání. K této problematice plénum Ústavního soudu, s ohledem na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 12. listopadu 2002 ve věci stížnosti č. 46129/99 a č. 47273/99, přijalo závěr, který byl publikován jako sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb., dle něhož v případě podání mimořádného opravného prostředku a souběžně podané ústavní stížnosti je třeba na tuto hledět jako na nepřípustnou, a to až do rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Běh zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti, ve smyslu ustanovení § 72 odst. 2 zákona, počne běžet teprve dnem doručení rozhodnutí o opravném prostředku, a to bez ohledu na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí. Uvedený postup Ústavního soudu se však nevztahuje na obnovu řízení.

Na základě výše uvedených skutečností proto soudce zpravodaj dospěl k názoru, že stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje, a tudíž se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu § 75 odst. 1 zákona. Proto ji podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. června 2003

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2003, sp. zn. IV. ÚS 75/03, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies