II. ÚS 748/02

03. 06. 2003, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. S., právně zastoupeného JUDr. PhDr. S. B., proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 16. 4. 2002, sp. zn. 1 T 7/2002, a dále proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 9. 2002, sp. zn. 10 To 233/2002, t a k t o:


Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:


Ústavní stížností Ústavnímu soudu doručenou dne 5. 12. 2002 se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 16. 4. 2002, sp. zn. 1 T 7/2002, jakož i usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 9. 2002, sp. zn. 10 To 233/2002, a to pro porušení čl. 36 a čl. 40 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a dále čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Napadeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 9. 2002, sp. zn. 10 To 233/2002, bylo podle ust. § 256 tr. řádu zamítnuto odvolání státního zástupce a obžalovaného (v řízení před Ústavním soudem stěžovatel) proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 16. 4. 2002, sp. zn. 1 T 7/2002, kterým byl obžalovaný uznán vinným trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák., dále pak trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí ve smyslu § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., za což mu okresní soud uložil vedle sebe několik trestů. Předně se jedná o úhrnný trest (§ 35 odst. 1 tr. zák.) odnětí svobody v délce šesti měsíců se stanovením podmíněného odkladu jeho výkonu na zkušební dobu jednoho roku a šesti měsíců. Dále uložil soud prvního stupně stěžovateli též trest zákazu činnosti, obsahově založeného v zákazu držení a nošení střelných zbraní na dobu pěti roků. Dále mu uložil trest propadnutí věci v intencích § 55 odst. 1) písm. a) tr. zák., tedy propadnutí podomácku vyrobené jednoranné pušky, ráže 8x 57 JS, bez výrobního čísla, včetně záměrného dalekohledu, výrobního čísla 184160, s montáží a jednoranné pušky - malorážky, nezjištěné značky, ráže 5,6 mm LR, bez výrobního čísla, včetně podomácku vyrobeného tlumiče hluku, dále šesti kusů brokových nábojů ráže 12 SB, 70 mm, Corona. Týmž rozsudkem soudu prvního stupně byl obžalovaný dále ve smyslu ust. § 226 písm. a) tr. řádu zproštěn obžaloby pro skutek, kterým měl stěžovatel naplnit zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu pytláctví podle § 178a odst. 1) tr. zák.

Protože současně s podanou ústavní stížností napadl stěžovatel usnesení odvolacího soudu i dovoláním, byl Ústavní soud nucen vyčkat rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o tomto podaném dovolání.

Usnesením ze dne 20. 3. 2003, sp. zn. 6 Tdo 285/2003, Nejvyšší soud ČR dovolání stěžovatele podle ust. § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že nalézací soud jej shledal vinným mj. tím, že malorážku nezjištěné značky, ráže 5, 6 mm LR "používal ke střelbě" a dále, že podomácku vyrobenou jednoranovou pušku ráže 8x57 JS "používal k lovu zvěře", přestože pro to nesvědčí žádné důkazy a obvinění pro trestný čin pytláctví, uvádí stěžovatel, byl - nyní již pravomocně - zproštěn. Žádný z nalézacích soudů se přitom v odůvodnění ústavní stížností napadeného rozsudku ani usnesení blíže nevěnuje odůvodnění uloženého trestu, když pouze odkazuje na aplikaci § 3 odst. 4 tr. zák., § 23 tr. zák. a § 31 tr. zák., přitom však soud prvního stupně konstatuje, že stěžovatel měl zbraně "používat ke střelbě" a "používat k lovu zvěře" a jednoznačně se tak podle stěžovatele nabízí závěr, že soud prvního stupně (i odvolací soud) právě i k takovým okolnostem při uložení trestu přihlédl. Podle stěžovatele tak byla porušena zásada in dubio pro reo, popřípadě soud nedostál svým povinnostem své rozhodnutí řádně odůvodnit.

Stěžovatel dále v ústavní stížnosti uvádí, že pokud jde o naplnění skutkové podstaty tr. činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., pro něž byl odsouzen, žádný z obecných soudů nepřihlédl ke skutečnosti, že stěžovatel podal podnět ke stížnosti pro porušení zákona ve věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 1 T 517/97, a o vyřízení podnětu dosud nebyl vyrozuměn.

Podle stěžovatele i ve věci, která je předmětem této stížnosti mělo být obecným soudem uváženo rozhodnutí k dalšímu postupu podle možností obsažených v ust. § 307, popřípadě § 309 tr. řádu.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí a dospěl k následujícím závěrům:

Ústavní soud je především nucen podotknout, že tento soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem.

Ústavní soud tedy přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat toliko ústavnost napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že okolnosti uvedené v ústavní stížnosti nemohou podstatu, a tedy ani ústavnost napadených rozhodnutí zásadním způsobem zpochybnit, a proto dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.

Okresní soud na základě provedeného dokazování dostatečně zjistil skutkový stav věci a takto zjištěný skutkový stav rovněž správně právně posoudil. Své rozhodnutí pak soud prvního stupně velice pečlivě a přesvědčivým způsobem odůvodnil. Proto se také odvolací soud s prvostupňovým rozsudkem plně ztotožnil, a to jak pokud jde o výrok o vině, tak i pokud jde o výrok o trestu, jakož i pokud jde o zprošťující výrok podle ust. § 226 písm. a) tr. řádu. Ani Ústavní soud nezjistil žádné vady v ústavní stížností napadených rozhodnutích, které by měly za následek porušení ústavnosti. A protože se odvolací soud dostatečně vypořádal se všemi námitkami stěžovatele, v podrobnostech Ústavní soud odkazuje na obsah tohoto druhostupňového rozhodnutí, jakož i na obsah rozhodnutí soudu prvního stupně.

Ústavní soud při shrnutí výše uvedeného neshledal, že by v činnosti jednajících orgánů došlo k porušení hmotně právních, ale rovněž ani procesně právních předpisů, které by měly za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod, v projednávané věci stěžovatelem konkrétně namítané porušení čl. 36, čl. 40 Listiny, ani čl. 6 Úmluvy.

Na základě výše uvedených skutečností byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.


Vojtěch Cepl
předseda senátu

V Brně dne 3. června 2003

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2003, sp. zn. II. ÚS 748/02, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies