III. ÚS 105/03

09. 06. 2003, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele Česká republika-M. f. zastoupeného JUDr. T. C., advokátem, proti rozsudku Vrchního osudu v Praze ze dne 19. 11. 2002, čj. 6 A 140/2001-88,

t a k t o :

N á v r h s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í

Ve včas podané ústavní stížnosti napadá stěžovatel v záhlaví tohoto usnesení uvedené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, který v řízení o správní žalobě žalobce S., s.r.o., rozhodl dne 19. 11. 2002, rozsudkem čj. 6 A 140/2001-88, tak, že zrušil rozhodnutí ministra financí ze dne 17. 12. 2001, čj. 10/104907/2001 a rozhodnutí M. f. ze dne 14. 11. 2001, čj. 99 752/2001 a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Z usnesení Vrchního soudu v Praze Ústavní soud zjistil, že tento soud v právní věci žalobce S., s.r.o. v žalobě proti rozhodnutí stěžovatele ze dne 17. 12. 2001, čj. 10/104 907/2001 a rozhodnutí ze dne 14. 11. 2001, čj. 99 752/2001, zrušil napadená rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
Ze spisu Vrchního soudu v Praze sp. zn. 6 A 140/2001, soudce zpravodaj zjistil, že žalobce S., s.r.o., se cestou správní žaloby domáhala přezkoumání rozhodnutí M. f. ČR ze dne 14. 11. 2001, čj. 99 752/2001 a souvisejícího rozhodnutí ministra financí ze dne 17. 12. 2001, čj. 10/104 907/2001.
Soudce zpravodaj, aniž by se zabýval meritem věci ve smyslu ústavní stížnosti, rozhodl o odmítnutí stížnosti s ohledem na právní závěr, vyslovený ve stanovisku pléna Ústavního soudu ze dne 9. 11. 1999 sp. zn. Pl. ÚS-st.-9/99, ve kterém se uvádí, že správní orgán, jehož rozhodnutí bylo úspěšně napadeno správní žalobou, není aktivně legitimován k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí správního soudu, a to z toho důvodu, že definičním znakem pojmu ústavní stížnosti, dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jakož i § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, je zásah orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Z toho tedy vyplývá, že aktivně legitimován k podání ústavní stížnosti je pouze subjekt, jenž disponuje způsobilostí být nositelem základních práv a svobod. M., v daném případě však vystupuje jako orgán veřejné moci a nedisponuje právní subjektivitou, neboť zastupuje v této věci stát, který jako subjekt veřejného práva či nositel veřejné moci není a nemůže být současně subjektem základních práv a svobod.
Ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, musela být tedy ústavní stížnost odmítnuta, neboť se jedná o návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou.


P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. června 2003

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 9. 6. 2003, sp. zn. III. ÚS 105/03, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies