III. ÚS 44/03

12. 06. 2003, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

III. ÚS 44/03


Ústavní soud rozhodl dne 12. června 2003, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele P. P., zastoupeného JUDr. J. P., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. září 2002 č. j. 13 Co 408/2002-162 a Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. prosince 2001 č. j. 11 C 96/99-141, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že podle jeho přesvědčení jimi bylo porušeno právo na spravedlivý proces zaručené mu čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 90 Ústavy. Uvedl, že zásah do svých práv spatřuje v rozhodnutí, kterým mu soud ustanovil opatrovníka a tak mu znemožnil před soudem samostatně jednat, navrhovat důkazy, vyjadřovat se k nim, jakož i vyjadřovat se ke skutkové a právní stránce věci. Poukázal na svůj zdravotní stav, na to, že existence duševní poruchy u něj prokázána nebyla, a proto nebyl dán ani důvod pro ustanovení opatrovníka.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí soudů zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Soudy obou stupňů v řízení o žalobě stěžovatele jednaly důvodně s opatrovníkem, jako zástupcem žalobce, ustanoveným právě pro zajištění řádného výkonu jeho práv usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 3. dubna 2001, jež bylo potvrzeno Městským soudem v Praze dne 22. září 2001 usnesením č. j. 13 Co 197/2001-116. Tento soud také rozsudek soudu I. stupně, kterým byla žaloba stěžovatele směřující proti Obci Hlavní město Praha zamítnuta, přezkoumal v souladu s § 212 a § 212a odst. 1)
občanského soudního řádu a v odůvodnění rozhodnutí se s námitkami v odvolání uplatněnými vypořádal, když také důvodně konstatoval, že skutkový stav byl soudem I. stupně správně zjištěn a bylo také správně dovozeno, že žalovaná není v předmětné věci - o náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím strážníka Městské policie ze dne 18. dubna 1998, jenž vykonával v rámci přenesené působnosti státní správu na úseku veřejného pořádku ve smyslu § 21 ve spojení s § 14 odst. 1 písm. o) zák. č. 367/1990 Sb., pasivně legitimována (zák. č. 58/1969 Sb., účinný v době vzniku tvrzené škody). Je třeba dodat, že navrhovatel v ústavní stížnosti ani pochybení v rozhodnutích ve věci samé soudům nevytýká.
Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným, a proto odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. června 2003

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 12. 6. 2003, sp. zn. III. ÚS 44/03, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies