IV. ÚS 24/03

20. 06. 2003, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu



Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti A. K., zastoupené JUDr. M. Z., advokátem, směřující proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 13. listopadu 2002, sp. zn. 16 Co 113/2002, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 5. března 2002, sp. zn. 4 C 430/2001,
takto:
Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:
Dne 14. ledna 2003 obdržel Ústavní soud ve lhůtě dle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), ústavní stížnost, kterou se stěžovatelka domáhala zrušení rozhodnutí, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvého stupně, kterým bylo rozvedeno její manželství.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že k projednání odvolání bylo krajským soudem nařízeno jednání na den 25. září 2002. Z důvodu plánované operace se nemohla uvedeného jednání zúčastnit, a proto prostřednictvím svého právního zástupce požádala soud o přeložení termínu jednání. K výzvě soudu ze dne 1. října 2002 sdělila, že plánovaná operace se neuskutečnila z důvodu jejího akutního onemocnění a následné pracovní neschopnosti. Soud poté nařídil další jednání na 13. listopadu 2002. Její pracovní neschopnost však nadále trvala, a proto podáním ze dne 11. listopadu 2002 požádala o odročení i tohoto jednání s tím, že má v úmyslu osobně se jednání zúčastnit. Bez ohledu na tuto žádost Krajský soud v Brně v uvedený den jednal a o věci rozhodl napadeným rozsudkem.
V tomto postupu shledala stěžovatelka zásah do svých základních práv zaručených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), domáhat se stanoveným postupem svých práv u soudu, v čl. 38 odst. 2 Listiny, na veřejné projednání věci bez zbytečných průtahů a v její přítomnosti, a v čl. 37 odst. 3 Listiny, neboť soudem nebyla respektována rovnost účastníků v řízení, jejímž vyjádřením je i právo na účast na řízení. Následně v ústavní stížnosti stěžovatelka obsáhle popsala pochybení, kterých se odvolací soud svým jednáním měl dopustit, odkázala na příslušná ustanovení o.s.ř., a dále na nálezy Ústavního soudu ze dne 21. dubna 1999, sp. zn. I. ÚS 350/98, ze dne 30. listopadu 2000, sp. zn. III. ÚS 238/2000, ze dne 24. května 2001, sp. zn. III. ÚS 619/2000, ze dne 23. listopadu 1999, sp. zn. I. ÚS 323/97, ze dne 3. srpna 2000, sp. zn. II. ÚS 467/97 a ze dne 9. července 1998, sp. zn. III. ÚS 206/98.
Na základě výzvy se k ústavní stížnosti vyjádřil účastník řízení - Krajský soud v Brně, zastoupený předsedkyní senátu 16 Co. Ta ve svém vyjádření plně odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí.
Na základě výzvy se vedlejší účastník - bývalý manžel stěžovatelky, svého postavení vedlejšího účastníka vzdal.
Ústavní soud si k věci vyžádal rovněž spis vedený u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 4 C 430/2001. Po seznámení se s obsahem spisu Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Ze spisového materiálu Ústavní soud především zjistil, že stěžovatelka se ani jednou nezúčastnila jednání nařízeného soudy obou stupňů, vždy s odkazem na plánovaný operační zákrok, případě z jiného zdravotního důvodu. Její výslech byl soudem prvého stupně uskutečněn u ní v bytě, právě s ohledem na její zdravotní stav. Jednání byla nařizována s dostatečným předstihem, k plánovaným lékařským zákrokům však nedošlo. Ze spisového materiálu vyplývá, že stěžovatelce bylo doručeno předvolání k jednání na den 25. září 2002 dne 24. června 2002 (jejímu právnímu zástupci dne 19. června 2002). Dle přípisů právního zástupce (12. srpna 2002) a ošetřující lékařky (22. srpna 2002), byl chirurgický zákrok stěžovatelky naplánován na 23. září 2002. Z toho je zjevné, že stěžovatelka měla dostatek času naplánovat si zákrok na dobu po jednání, resp. je na místě i úvaha o úmyslném naplánování chirurgického zákroku na dobu jednání odvolacího soudu.
Jak je z předložených pokladů, založených ve spise soudu prvého stupně, zjevné, stěžovatelka byla omluvena i pro den konání prvního jednání u odvolacího soudu, s ohledem na zdravotní stav, který jí neumožňoval účast na jednání. Z čestných prohlášení svědků však vyplynulo, že v den, na který bylo nařízeno jednání a kdy měla být v pracovní neschopnosti (akutní angína), byla viděna na svém pracovišti. Její pracovní neschopnost vznikla v den plánovaného chirurgického zákroku.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti tvrdila i porušení základních práv zaručených v čl. 38 Listiny, tedy zejména práva každého, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů v jeho přítomnosti, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Ústavní soud však nemůže, než připomenout, že v soudním řízení proti sobě zpravidla stojí dvě strany, a tedy i protistrana by neustálým odkládáním projednání věci mohla být poškozena v právu na projednání věci bez zbytečných průtahů. Nelze opominout ani fakt, že stěžovatelka byla právně zastoupena a její právní zástupce byl na většině jednání přítomen. Pokud stěžovatelka v této souvislosti rovněž namítla, že jí nebylo umožněno vyjádřit se ke všem prováděným důkazům, konstatuje Ústavní soud, že v rámci odvolacího řízení nebyly prováděny žádné důkazy, resp. že právní zástupce stěžovatelky provedení žádných důkazů u jednání soudu prvého ani druhého stupně nenavrhl.
K namítanému porušení základních práv, kterého se měl odvolací soud dopustit v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 619/2000; III. ÚS 238/2000, je nutno uvést že v uvedených řízeních bylo právo navrhovatelů porušeno tím, že jim nebylo umožněno účastnit se jednání u soudu prvého stupně, resp. v samotném řízení ve věci. V projednávané věci však byl proveden výslech stěžovatelky (s ohledem na její zdravotní stav u ní doma) příslušným soudem prvého stupně. Stěžovatelce tak nebylo upřeno právo účastnit se a vyjadřovat se k věci samé.
K námitkám stěžovatelky na porušení principu rovnosti stran sporu pak Ústavní soud konstatuje, že tato zásada musí být respektována ve vztahu ke všem účastníkům řízení. Pokud tedy jedna strana sporu opakovaně omlouvá svoji účast na jednání s odvoláním na plánované operativní zákroky, které se neuskuteční, zatímco druhá strana se opakovaně k jednáním dostavuje, byla by to naopak druhá strana, která by mohla namítat porušení rovnosti účastníků řízení, jakož i (jak výše uvedeno) práva na rozhodnutí v rozumné a povaze věci přiměřené lhůtě.
K věci samé Ústavní soud dále uvádí, že respektování právní jistoty jako jednoho z atributů právního státu (čl. 1 Ústavy ČR) musí mít v případě posuzování ústavní stížnosti směřující proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí o rozvodu manželství prioritu před principem spravedlivého rozhodování, jehož porušení stěžovatelka v ústavní stížnosti také namítla. Případná kasace napadených rozhodnutí o rozvodu manželství by znamenala zásah do principu právní jistoty do té míry a s takovými možnými důsledky, že by v podstatě šlo o popření základního atributu právního státu, tj. principu právní jistoty. Pro tyto závěry svědčí i ustanovení § 237 odst. 2 lit. b) o.s.ř., podle kterého dovolání, jakožto mimořádný opravný prostředek, není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině. Důvodem tohoto vyloučení je rovněž dosažení vyšší právní jistoty a rychlejšího konečného rozhodnutí v těchto věcech. Z tohoto pohledu by mohla být ústavní stížnost i odmítnuta jako nepřípustná.
Problematičnost teoreticky možného zásahu Ústavního soudu v této věci vyplývá i ze skutečnosti, že vedlejší účastník - bývalý manžel stěžovatelky, dne 24. dubna 2003 uzavřel nové manželství.
Ústavní soud neshledal tvrzené zásahy do základních práv a svobod stěžovatelky, a proto posoudil předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a jako takovou ji, dle ustanovení § 43 odst. 2 lit. a) zákona odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 20. června 2003

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2003, sp. zn. IV. ÚS 24/03, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies