IV. ÚS 281/03

23. 06. 2003, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

IV. ÚS 281/03










Ústavní soud rozhodl dne 23. června 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti P. H., zastoupené JUDr. O. B., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 4. 2003, čj. 33 Odo 61/2003-115, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 6. 2002, čj. 57 Co 377/2002-80, a rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 15. 11. 2001, čj. 9 C 51/98-53,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatelka uvádí, že těmito rozhodnutími došlo k zásahu do jejího základního práva, a to do práva vlastnit majetek dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stalo se tak zejména tím, že v řízení před soudem nebylo prokázáno splnění podmínky týkající se vrácení daru, neboť zjištěné konflikty mezi stěžovatelkou a vedlejším účastníkem byly vyvolány dlouhodobým nesouladem a nebyly natolik hrubé a intenzivní, jak má na mysli ustanovení § 630 občanského zákoníku. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto zrušení napadených rozhodnutí.

Z obsahu spisu 9 C 51/98 Okresního soudu v Opavě Ústavní soud zjistil, že již citovaným rozsudkem tohoto soudu bylo určeno, že žalobce, v tomto řízení vedlejší účastník, P. K. je vlastníkem ideální poloviny stěžovatelce darovaných nemovitostí, ve výroku rozsudku blíže označených. Provedenými důkazy okresní soud zjistil, že stěžovatelka jako obdarovaná se svým jednáním vůči vedlejšímu účastníku i jeho matce dopustila hrubého porušení dobrých mravů ve smyslu ustanovení § 630 občanského zákoníku, a to chováním zahrnujícím i fyzické násilí a hrubé urážky, když v souvislosti s tímto chováním byla uznána vinnou i dvěma přestupky. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě již konstatovaným rozsudkem rozhodl tak, že rozsudek okresního soudu v napadené části potvrdil. Také krajský soud v důvodech svého rozhodnutí konstatoval, že chování stěžovatelky, které vedlejší účastník v přípise ze dne 21. 9. 1997 uvádí jako důvody svého jednostranného úkonu, kterým po stěžovatelce jako obdarované požadoval vrácení toho, co bylo předmětem darovací smlouvy ze dne 20. 4. 1995, představuje důvody dosahující intenzity hrubého porušení dobrých mravů. Také krajský soud uvedl podrobně, které dílčí akty stěžovatelky spolunaplňují skutkovou podstatu ustanovení § 630 občanského zákoníku. O dovolání stěžovatelky rozhodl Nejvyšší soud ČR výše uvedeným rozhodnutím tak, že toto dovolání pro jeho nepřípustnost ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti přehlíží tu základní skutečnost, že také Ústavní soud je povinen respektovat princip nezávislosti soudu zakotvený v čl. 81, čl. 82 Ústavy ČR, a že proto je oprávněn k zásahu do rozhodovací činností těchto soudů jen za podmínek uvedených v hlavě páté Listiny. K porušení žádného ze stěžovatelčiných ústavně zaručených práv však v projednávané věci nedošlo, neboť závěry obecných soudů jsou nejen zcela vyčerpávající, ale také logické a přesvědčivé. Stěžovatelka si zřejmě vůbec neuvědomuje, že způsob nabytí vlastnictví darováním je sice zcela rovnocenný jakémukoli jinému způsobu nabytí vlastnictví, nicméně v tomto případě vyžaduje od obdarovaného chování, jehož nerespektování může pro něj mít závažné právní důsledky, tj. oprávnění dárce při splnění podmínky uvedené v § 630 občanského zákoníku, o jejímž naplnění ani Ústavní soud nemá žádné pochybnosti, vrácení daru. Představovalo by naopak závažné porušení etického a právního normativního řádu, pokud by v obdobných situacích chování obdarovaného, představující hrubé porušení dobrých mravů, mělo zůstat bez jakékoli sankce.

Všechna uvedená zjištění a úvahy Ústavního soudu jsou natolik evidentní, že mu nezbylo - když i napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, který se záležitostí věcně nezabýval, z ústavně právního hlediska obstojí -, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.


Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.


V Brně dne 23. června 2003


JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 23. 6. 2003, sp. zn. IV. ÚS 281/03, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies