I. ÚS 74/03

24. 06. 2003, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti JUDr. J. Č., zastoupeného advokátem Mgr. P. Z., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 11. 2002, sp. zn. 23 Co 243/2002, t a k t o :

Návrh se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :


Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti v záhlaví uvedenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, který ve věci žaloby o zaplacení částky 9.771,- Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalovaného - stěžovatele - na zaplacení částky 38.004,- Kč změnil rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. 4 C 54/2001, tak, že uložil stěžovateli zaplatit žalobci částku 9.771,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 16. 1. 2001 do zaplacení. Dále zamítl návrh stěžovatele, aby mu žalobce zaplatil částku 38.004,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 16. 1. 2001. V bodě II. napadeného rozsudku krajský soud potvrdil výrok, jímž okresní soud zamítl požadavek žalobce na zaplacení 10 % úroku z prodlení z částky 9.771,- Kč za dobu od 1. 1. 2001 do 15. 1. 2001.

Stěžovatel tvrdí, že Krajský soud v Hradci Králové porušil jeho ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu práv ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jehož součástí je i právo na spravedlivé rozhodnutí. Podle jeho názoru je v záhlaví napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové v rozporu se skutkovým i právním stavem věci a považuje jej za protiprávní.

Proto navrhl napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21.11.2002, sp. zn. 23Co 243/2002, zrušit.

Ústavní soud konstatuje, že ještě před tím, než se může zabývat materiální stránkou věci, je povinen vždy přezkoumat procesní náležitosti a předpoklady ústavní stížnosti. Pouze v případě, kdy návrh všechny zákonem stanovené formální náležitosti a předpoklady splňuje, se jím může zabývat také věcně.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, jestliže navrhovatel ještě před tím vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (srov. ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.

V souzené věci Ústavní soud zjistil, že stěžovatel - jak sám rovněž v ústavní stížnosti uvedl - podal proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové dovolání. Nejvyšší soud ČR dne 17. 6. 2003 Ústavnímu soudu sdělil, že v předmětné věci vedené pod sp. zn. 33 Odo 158/2003 dosud nerozhodl.

Ze sdělení Ústavního soudu, publikovaného pod č. 32/2003 Sb., plyne, že v případě podání mimořádného opravného prostředku bude ústavní stížnost považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení. Také lhůta k podání ústavní stížnosti má být počítána od doručení tohoto rozhodnutí. Jinými slovy, Ústavní soud v uvedeném sdělení vyjádřil názor, že rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, je v případě souběhu ústavní stížnosti a dovolání až rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, bez ohledu na způsob vyřízení.

S ohledem na výše uvedené, aniž by se jakkoli zabýval meritem věci, dospěl Ústavní soud k závěru, že podaný návrh není přípustný. Ústavní soud konstatuje s ohledem na svoji judikaturu, že posledním opravným prostředkem v projednávané věci totiž je dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, resp. rozhodnutí o něm. Projednávaná ústavní stížnost však směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, jež rozhodnutími o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, v dané věci není. V opačném případě, pokud by Ústavní soud v dané fázi ústavní stížnost věcně projednal, rozhodnutí o posledním opravném prostředku, tedy rozhodnutí o dovolání, by jeho rozhodnutím zůstalo nedotčeno, což by bylo v rozporu s principem právní jistoty. Shora uvedené sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb. bylo rozesláno 3. února 2003. Projednávaná ústavní stížnost byla odevzdána k poštovní přepravě i prostřednictvím faxu rovněž tohoto data. Ústavní soud posoudil použitelnost svého sdělení v daném případě s ohledem na princip předvídatelnosti. Stěžovatel podal současně s ústavní stížností i dovolání v dobré víře, s ohledem na dosavadní rozhodovací praxi Ústavního soudu, a nemohl následný vývoj názorů tohoto soudu vyjádřený ve sdělení č. 32/2003 Sb. předvídat. Ústavní soud přesto dospěl k závěru, že v daném případě lze pravidla svého rozhodování obsažená ve sdělení č. 32/2003 Sb. použít, a to vzhledem k tomu, že ústavní práva stěžovatele nejsou tímto postupem nijak dotčena. Nejvyšší soud o jeho dovolání dosud nerozhodl, a stěžovatel proto bude případně moci v budoucnu napadnout nejen rozhodnutí o dovolání, ale i rozhodnutí obecných soudů jemu předcházející. (Srovnej nepublikované usnesení Ústavního soudu např. ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. II. ÚS 639/02 a ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 582/02. nebo např. ze dne 10. 3. 2003, sp. zn. II. ÚS 4/03).

Ústavní soud se zabýval i tím, zda nejsou naplněny podmínky ustanovení § 75 odst. 2 písm. zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Podle tohoto ustanovení totiž Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo [§75 odst. 2 písm. a)] nebo pokud v řízení o podaném opravném prostředku podle odst. 1 § 75 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná nebo neodvratitelná újma [§75 odst. 2 písm. b)]. Ústavní soud však naplnění žádné z uvedených podmínek v projednávaném případě nezjistil.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. června 2003




JUDr. VojenGüttler
soudce zpravodaj

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. I. ÚS 74/03, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies