II. ÚS 302/02

25. 06. 2003, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. A. K., zastoupeného JUDr. E. Z., advokátem, proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 27. dubna 2001, sp. zn. 2 T 123/98, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. srpna 2001, sp. zn. 11 To 409/2001, mimo ústní jednání dne 24. června 2003 soudcem zpravodajem JUDr. Vojtěchem Ceplem, t a k t o :

Návrh se odmítá.


Odůvodnění


Navrhovatel podáním ze dne 15. května 2002, doručeným Ústavnímu soudu dne 17. května 2002, doplněným právním zástupcem dne 13. května 2003, podal ústavní stížnost proti potvrzujícímu usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. srpna 2001 (11 To 409/2001-218) a jemu předcházejícímu rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 27. dubna 2001 (2 T 123/98), kterým byl pravomocně odsouzen pro trestný čin krádeže dle § 247 odst.1, 2 tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 30. ledna 1998 v Pardubicích z domu č.p. 1444 v ul. J.P. odcizil svislý panel reklamní v hodnotě 20.910,- Kč ke škodě firmy OL S., spol. s r.o., Pardubice. Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců, dále byl dle § 228 odst.1 tr. ř. zavázán k náhradě škody 20.910,- Kč k rukám poškozeného Ing. O.L., CSc., a uvedl, že se cítí dotčen na svých právech a namítá, že obecné soudy nepostupovaly v trestním řízení v souladu se zákonem.

Stěžovatel tvrdil, že těmito napadenými rozhodnutími obecných soudů - stručně shrnuto - byl nezákonným způsobem odsouzen na jednání, které nemůže zakládat spáchání trestného činu krádeže (jednal jako oprávněný statutární zástupce právnické osoby), v rozporu s ustanoveními trestního zákona, trestního řádu i čl. 8, čl. 10, čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), s odkazem na ústavně zaručené právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 "Listiny"). Stěžovatel brojil proti nespravedlivému řízení před obecnými soudy, které nerozhodly nezávisle a nestranně (nebyl objektivně zjištěn stav věci, dokazování zcela irelevantní a zmatené, odůvodnění rozhodnutí je nelogické, nedostatečné, nepřezkoumatelné a zmatečné atd.), stěžovatel posléze navrhl, aby rozhodnutí obecných soudů, jak vpředu jsou označena, byla nálezem Ústavního soudu zrušena.

Ústavní stížnost je opožděná.

Podle zjištění Ústavního soudu (č. l. 9), ústavní stížností napadené pravomocné rozhodnutí obecného soudu, jako rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákona"), bylo stěžovateli osobně doručeno dne 7. září 2001.

Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení takového rozhodnutí, přičemž tato zákonná lhůta počíná běžet dnem jeho doručení (§ 72 odst. 2 al. 1 zákona).

Jestliže rozhodnutí, proti němuž ústavní stížnost směřuje, mu bylo doručeno dne 7. září 2001, a jestliže ústavní stížnost byla podána za účelem přepravy poště dne 15. května 2002, je zřejmé, že se tak stalo po lhůtě stanovené zákonem. Jestliže tedy stěžovatel ústavní stížnost podal ve lhůtě delší než stanoví zákon, založil tímto pro její meritorní posouzení procesní překážku, kterou nelze překonat.

Ústavní stížnost je opožděná i přes to, že v této věci podal ministr spravedlnosti k Nejvyššímu soudu ČR stížnost pro porušení zákona (dle § 266 a násl. tr. ř.), ve prospěch stěžovatele. Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. února 2002 (4 Tz 12/2002) bylo rozhodnuto, že byl porušen zákon v ustanoveních § 254 odst.1 a § 256 tr. ř., ve znění účinném do 31.12.2001, v neprospěch stěžovatele. Napadené usnesení odvolacího soudu i nalézacího soudu se v části týkající se náhrady škody zrušují. Dle § 265 tr. ř. byla poškozená společnost OL S., spol. s r. o., se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Takto podaná ústavní stížnost byla proto posouzena jako opožděná a o ní jako o takové bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.


Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).



V Brně dne 25. června 2003


Vojtěch Cepl
soudce zpravodaj


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 25. 6. 2003, sp. zn. II. ÚS 302/02, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies