I. ÚS 383/04

13. 07. 2004, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 13. července 2004 soudcem zpravodajem JUDr. Eliškou Wagnerovou, Ph.D. ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky P. u. Z. s. S. P., komanditní společnost, zastoupené JUDr. F. H., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 4. 2004, č. j. 29 Od 18/2004 - 42,

t a k t o :

Ústavní stížnost s e o d m í t á.




O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu prostřednictvím faxu dne 22. 6. 2004, posléze doplněnou originálem shodného znění dne 23. 6. 2004 se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaného usnesení Nejvyššího soudu ČR (v petitu stížnosti ovšem chybně uvedeno "usnesení Krajského soudu v Plzni"), neboť má za to, že výše citovaným usnesením byla porušena její základní práva garantovaná ustanovením čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Výše citovaným usnesením Nejvyšší soud ČR rozhodl o návrhu stěžovatelky na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu tak, že věc vedenou u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 22 Cm 16/2003 se Krajskému soudu v Brně nepřikazuje.

Ústavní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti ústavní stížnosti. K tomu konstatuje, že návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti musí splňovat řadu zákonem stanovených náležitostí včetně dodržení lhůty k jejímu podání. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, a není-li takového prostředku, ode dne, kdy se stěžovatel dozvěděl o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo (§ 72 odst. 3, odst. 5 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).

Ústavní soud zjistil z obsahu ústavní stížnosti, jakožto i z vyžádané kopie dodejky založené ve spise vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 22 Cm 16/2003, že v záhlaví citované usnesení Nejvyššího soudu ČR bylo právnímu zástupci stěžovatelky doručeno dne 22. 4. 2004. Šedesátidenní lhůta, která počala běžet dne 23. 4. 2004, uplynula dnem 21. 6. 2004 (pondělí). Stěžovatelkou podaný návrh doručený Ústavnímu soudu faxem dne 22. 6. 2004, resp. předaný k poštovní přepravě téhož dne byl proto podán po uplynutí zákonné lhůty (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).

Proto soudci zpravodaji nezbylo než ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout jako podanou po lhůtě stanovené pro její podání (§ 43 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).



P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.



V Brně dne 13. 7. 2004





Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2004, sp. zn. I. ÚS 383/04, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies