II. ÚS 392/04

22. 07. 2004, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti ing. M. K., zastoupeného JUDr. J. P., směřující proti sdělení Pozemkového fondu ČR, se sídlem Praha 3, Husinecká 1024/11a, územní pracoviště Ústí nad Orlicí, t a k t o :


Ústavní stížnost se odmítá.


Odůvodnění:


Dne 28. června 2004 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, kterým se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud uložil Pozemkovému fondu ČR (dále jen "PF ČR") nabídnout mu lesní pozemky s trvalými porosty, v obvodu katastrálního pracoviště Ústí nad Orlicí, k uspokojení jeho nároku za pozemky, které mu podle § 11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o půdě"), nemohly být vydány. Dále navrhoval, aby Ústavní soud PF ČR uložil nabídnout mu k uspokojení jeho nároku za znehodnocené či zaniklé stavby a za živý a mrtvý inventář, pozemky zemědělského půdního fondu v obvodu katastrálního pracoviště Ústí nad Orlicí, to vše do 31.12. 2004.

Stěžovatel dopisem ze dne 5. 5. 2004 po PF ČR požadoval nabídku lesní půdy v katastrálním území Hylváty v rozsahu jeho restitučních nároků. Ten mu dopisem ze dne 1. 6. 2004 sdělil, že na základě metodických pokynů nabídku lesních pozemků neprovádí. Nároky oprávněných osob za nevydané pozemky v kultuře les jsou převáděny na L. Č. r., s. p., který po dohodě s oprávněným uplatněné nároky vypořádá.

Stěžovatel stanovisko PF ČR považuje za protiústavní. Zastává názor, že postup, tak jak byl vyjádřen v dopise z 1. 6. 2004, je v rozporu s ustanovením § 11 odst. 2 zákona o půdě, a to v tom smyslu, že toto zákonné ustanovení zužuje a oklešťuje. Metodický pokyn přitom nemůže zužovat zákon.

Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Z tohoto ustanovení vyplývá, že řízení před Ústavním soudem se řídí zásadou subsidiarity, z níž jsou možné výjimky, vyplývající z ustanovení § 75 odst. 2 zákona. Podmínky pro použití postupu podle tohoto ustanovení však v daném případě splněny nejsou a také stěžovatel se ani tohoto ustanovení nedovolává.

S ohledem na výše uvedené proto Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona odmítnout jako nepřípustnou.


Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.



V Brně dne 22. července 2004

JUDr. Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2004, sp. zn. II. ÚS 392/04, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies