II. ÚS 328/04

05. 08. 2004, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti Mgr. V. F., zastoupeného Mgr. Z. H., proti jinému zásahu orgánu veřejné moci - průtahům v řízení, vedeném u Městského soudu v Brně pod sp.zn.25 Nc 101/2002 a u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 16 Nc 101/2004, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení,


takto:


Ústavní stížnost se o d m í t á .


Odůvodnění


Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá vydání nálezu, kterým by bylo Městskému soudu v Brně a Krajskému soudu v Brně zakázáno pokračovat v porušování ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele na soudní a právní ochranu tím, že zůstanou i nadále nečinné.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že dne 29. 4. 2002 bylo k podání matky zahájeno u Městského soudu v Brně řízení ve věci výkonu rodičovské zodpovědnosti k nezletilému synovi stěžovatele V. F. Ve věci se dne 26. 6. 2002 konalo jednání, které bylo odročeno na neurčito za účelem zpracování znaleckého posudku. Usnesením ze dne 27. 6. 2002 bylo vydáno usnesení, kterým byl přibrán znalec z oboru psychologie, znalecký posudek pak byl Městskému soudu doručen až dne 20. 1. 2003. Dne 15. 8. 2002 bylo vydáno předběžné opatření, kterým byl nezletilý odevzdán do výchovy matky. Další jednání, které se konalo dne 30. 7. 2003 bylo odročeno na 29. 10. 2003. Na tomto jednání vznesl stěžovatel námitku podjatosti soudkyně JUDr. T. G., a to s ohledem na přátelské vztahy s právní zástupkyní matky. Do dne podání ústavní stížnosti se ve věci nic neděje a řízení tak trpí průtahy. Nalézací soud je ve věci nečinný, ačkoliv se jedná o budoucnost syna, na jehož výchově a vzdělání se stěžovatel nemůže jako otec podílet právě v době, kdy je nezletilý schopen přijímat jeho autoritu. Tím, že oba soudy otálí s projednáním návrhu na výkon rodičovské zodpovědnosti, prohlubují stav právní nejistoty a vážně ohrožují duševní vývoj nezletilého.

Městský soud v Brně ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že u tohoto soudu nedochází k žádným průtahům. Spis byl postoupen Krajskému soudu v Brně v souvislosti s námitkou podjatosti. Vztahy předsedkyně senátu s právní zástupkyní matky jsou na profesionální úrovni, nikoliv přátelské. Řízení ztěžuje právní zástupce otce, Mgr. H., svým nevhodným chováním a neodůvodněnými stížnostmi, neboť on sám se k soudu choval velmi hrubě.

Krajský soud v Brně ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že věc vedená u tohoto soudu pod sp.zn. 16 Nc 101/2004, byla dne 8. 7. 2004 vyřízena tak, že předsedkyně senátu JUDr. T. G. není vyloučena z projednání a rozhodování věci.

Poté, co Ústavní soud přezkoumal tvrzení obsažená v ústavní stížnosti spolu s připojeným spisem Městského soudu v Brně, sp.zn. 25 Nc 101/2002, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že je povinností státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby principy soudnictví, zakotvené v Listině základních práv a svobod (čl. 38 odst. 2, dle kterého má každý právo na projednání věci bez zbytečných průtahů, tedy v přiměřené lhůtě) a Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (čl. 6 odst.1, který zakotvuje právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem), byly respektovány, přičemž případné nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži občanů, kteří od soudu právem očekávají ochranu svých práv v přiměřené době (srov. např. sp. zn. IV. ÚS 55/94 Ústavní soud: Sbírka nálezů a rozhodnutí, sv. 2, str. 39, sp.zn. IV. ÚS 466/97, Ústavní soud: Sbírka nálezů a rozhodnutí, sv. 10, n. 38).
Z dosavadní judikatury Ústavního soudu, konformní s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva [např. Kemmache proti Francii (1991) Philis proti Řecku (1997), Pélissier a Sassi proti Francii (1999), Punzelt proti České republice (2000), Bořánková proti České republice (2003)], však rovněž vyplývá, že při posuzování "přiměřenosti doby řízení" je třeba vycházet z okolností konkrétního případu, zejména složitosti dané záležitosti, chování účastníků řízení, zejména pak stěžovatele (např. srov. sp.zn. II. ÚS 445/98, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 14, str. 117 a násl.).
Ústavní soud z připojeného spisu ověřil, že Městský soud v Brně při projednávání věci postupoval zákonu odpovídajícím způsobem, tzn., že činil potřebné úkony nezbytné pro řádné projednání věci (zajištění vyjádření účastníků řízení, vyjádření příslušného opatrovníka-OSPOD, ustanovení znalce, obesílání účastníků k jednání apod.) a rovněž v přiměřených lhůtách ve věci nařizoval jednání. K odročení jednání pak docházelo za účelem provedení dalšího dokazování (výslechu svědků, předložení listinných materiálů, vyžádání výchovné zprávy od OSPOD, atd.) Je pravdou, že znalecký posudek byl znalkyní vypracován a soudu předložen až po uplynutí soudem stanovené 60 denní lhůty, aniž by soudní znalkyně byla o dodání posudku urgována. Nicméně tato skutečnost sama o sobě, v kontextu dosud probíhajícího řízení, není natolik závažná, aby v této souvislosti mohly být v postupu nalézacího soudu shledány neopodstatněné průtahy v řízení. Z obsahu připojeného spisu vyplývá, že řízení ve věci probíhalo až do jednání konaného dne 29. 10. 2003 obvyklým způsobem a bez připomínek účastníků k délce jednání a způsobu vedení řízení. Z protokolu o jednání konaném dne 29. 10. 2003 je zřejmé, že mezi právními zástupci účastníků došlo k neshodě ohledně jednání právního zástupce stěžovatele, který se měl při jednání konaném dne 30. 7. 2003 nevhodným a znevažujícím způsobem vyjadřovat k činnosti substituentky právní zástupkyně matky. Právní zástupce stěžovatele posléze vznesl námitku podjatosti předsedkyně senátu, neboť nesouhlasil s tím, že byl při minulém jednání pro invektivy napomenut, přičemž poukazoval na to, že v protokolu o jednání zmínka o napomenutí není. Vzhledem k námitce podjatosti bylo řízení odročeno na neurčito. Ze spisu dále vyplývá, že po písemném podání námitky podjatosti ze strany stěžovatele si soud vyžádal písemná vyjádření právní zástupkyně matky, její substituentky, opatrovníka nezletilého a soudní znalkyně a věc dne 4. 11. 2003 předložil Krajskému soudu v Brně k rozhodnutí.

Dle názoru Ústavního soudu v projednávané věci nelze nalézacímu soudu vytknout, že by ve věci působil neopodstatněné průtahy řízení. K poslednímu odročení jednání na neurčito, v důsledku kterého došlo ke zpomalení dosud bezproblémově probíhajícího řízení, došlo z podnětu právního zástupce stěžovatele, který vznesl námitku podjatosti. Z vyjádření předsedkyně senátu a dalších osob, které se jednání zúčastnily, a to nejen právní zástupkyně matky nezletilého a její substituentky, ale i opatrovníka nezletilého a soudní znalkyně, založených ve spise, vyplynulo, že námitka podjatosti nebyla namístě, a jednání právního zástupce otce nebylo zcela konformní. Městský soud i po vznesení námitky podjatosti postupoval v souladu s občanským soudním řádem a po obdržení písemných vyjádření věc neprodleně postoupil krajskému soudu k vyřízení. Krajský soud v Brně pak o námitce podjatosti rozhodl dne 8. 7. 2004 tak, že ji nevyhověl.

Za této situace není důvod pro vydání nálezu, kterým by Krajskému soudu Brně bylo zakázáno dále pokračovat v průtazích v řízení tím, že zůstane nečinný. Konečně Ústavní soud ani není přesvědčen o tom, že by v tomto případě, kdy rozhodnutí krajského soudu o námitce podjatosti bylo vydáno po osmi měsících od jejího postoupení, v postupu soudu mohly být shledány průtahy natolik závažné, že by svou intenzitou vyžadovaly zásah Ústavního soudu. V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že stěžovatel nevyužil možnosti, kterou je stížnost na průtahy v řízení dle zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. Je třeba i obecně dodat, že zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ani neumožňuje zpětně napravit v současné době již neexistující pochybení obecného soudu spočívající v průtazích řízení.

Vzhledem k tomu, že Městský soud v Brně dosud neměl k dispozici spis, neboť si jej vyžádal Ústavní soud z důvodu projednání ústavní stížnosti, ani rozhodnutí Krajského soudu v Brně o námitce podjatosti, a tudíž nemohl ve věci jednat, neshledává Ústavní soud důvod, aby tomuto soudu, z jehož strany v průběhu řízení k neopodstatněným průtahům nedocházelo, nálezem nařizoval, aby nepokračoval v porušování práv stěžovatele tím, že zůstane nečinný.

Pro úplnost Ústavní soud doplňuje, že povinností obecných soudů, přes odmítnutí ústavní stížnosti, zůstává dbát na to, aby v řízení ve věci výkonu rodičovské zodpovědnosti k nezletilému nebyla ze strany soudů navozena situace vedoucí k porušení práva stěžovatele na projednání věci bez zbytečných průtahů v přiměřené lhůtě. Pokud by v dalším průběhu řízení k nedůvodným průtahům došlo, nadále zůstává stěžovateli možnost využít všech procesních prostředků k obraně svého práva (zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění účinném od 1. 7. 2004), event. i včetně ústavní stížnosti.

Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků odmítnout, jako návrh zjevně neopodstatněný.



P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.


V Brně dne 5. srpna 2004



JUDr. Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 5. 8. 2004, sp. zn. II. ÚS 328/04, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies