III. ÚS 267/04

10. 08. 2004, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

III. ÚS 267/04
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 10. srpna 2004 ve věci navrhovatelky P. F. zastoupené JUDr. H. H. advokátkou o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. října 2003 č. j. 8 Co 465/2003-78 a Okresního soudu v Opavě ze dne 27. června 2003 č. j. 7 C 95/2002-56, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatelka, která se domáhala zrušení výše označených usnesení, jimiž byla zavázána zaplatit žalovanému náklady právního zastoupení ve výši 81.910,- Kč, vyslovila přesvědčení, že při rozhodování nebylo dodrženo ustanovení čl. 90 a čl. 96 Ústavy. Uvedla, že dovolání proti usnesení soudu II. stupně bylo Nejvyšším soudem odmítnuto a požádala o odložení vykonatelnosti pravomocného rozhodnutí.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Okresního soudu v Opavě sp. zn. 7 C 95/2002 a usnesení Nejvyššího soudu č. j. 33 Odo 118/2004-90 bylo zjištěno, že jmenovaný soud dne 19. února 2004 dovolání, směřující proti usnesení soudu II. stupně, kterým byl potvrzen výrok Okresního soudu v Opavě o nákladech řízení, odmítl pro jeho nepřípustnost, když žádný z důvodů obsažených v § 239 shledán nebyl. I když stěžovatelka dovozovala přípustnost dovolání z ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a § 241a odst. 2 písm. b) obč. soudního řádu, pak rozhodnutí o jeho přípustnosti nezáviselo na uvážení Nejvyššího soudu, ale konstatování nepřípustnosti dovolání je odůvodněno zněním § 239 obč. soudního řádu, který stanoví jeho přípustnost proti nemeritornímu rozhodnutí odvolacího soudu - v citovaném ustanovení případ, kdy odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o nákladech řízení, obsažen není. Z tohoto důvodu pak nelze ode dne doručení výše citovaného rozhodnutí dovolacího soudu odvíjet běh lhůty k podání ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. října 2003 č. j. 8 Co 465/2003-78, který byl zástupkyni stěžovatelky doručen 3. listopadu 2003.
Pro výše uvedené a zjištění, že ústavní stížnost proti usnesení odvolacího soudu podala stěžovatelka až 28. dubna 2004, tj. po lhůtě k tomu stanovené, byl návrh dle § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů odmítnut, k rozhodnutí o odkladu vykonatelnosti stížností napadeného usnesení pak důvod dán nebyl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. srpna 2004

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 10. 8. 2004, sp. zn. III. ÚS 267/04, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies