I. ÚS 390/04

10. 08. 2004, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti Ing. P. V., zastoupeného JUDr. J. M., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2003, čj. 26 Co 421/2003 - 209, a rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 5. 6. 2003, čj. 6 C 264/2000 - 185, t a k t o :


Ústavní stížnost se o d m í t á .


O d ů v o d n ě n í :


Stěžovatel se svou ústavní stížností, předanou k poštovní přepravě dne 24. 6. 2004, domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozsudků obecných soudů. V ústavní stížnosti uvedl, že již dne 8. ledna 2004 "bylo sepsáno a následně podáno" proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Praze dovolání.

Ze sdělení Okresního soudu v Berouně bylo zjištěno, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl právnímu zástupci stěžovatele doručen dne 30. 12. 2003 a dovolání stěžovatele došlo uvedenému okresnímu soudu dne 22. 1. 2004.

Ústavní soud se nejdříve zabýval formálními náležitostmi podaného návrhu. Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Tato lhůta počíná dnem následujícím po doručení rozhodnutí, přičemž za poslední procesní prostředek se považuje řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Zástupci stěžovatele byl rozsudek Krajského soudu v Praze doručen dne 30. 12. 2003. Podal-li stěžovatel proti uvedenému rozsudku krajského soudu ústavní stížnost na poště až dne 24. 6. 2004, nelze ji hodnotit jinak než jako opožděnou. Za této procesní situace nelze ze strany Ústavního soudu uvažovat o přerušení řízení o ústavní stížnosti do doby, než Nejvyšší soud ČR rozhodne o dovolání. Toto řešení by přicházelo v úvahu pouze tehdy, pokud by ústavní stížnost byla podána současně s dovoláním, což se v přezkoumávané věci nestalo. Opožděné podání ústavní stížnosti je důvodem pro její odmítnutí soudcem zpravodajem podle § 43 odst. l písm. b) zákona o Ústavním soudu.

Z informací poskytnutých Okresním soudem v Berouně vyplývá, že současně běží, proti označenému rozsudku krajského soudu, řízení o dovolání stěžovatele. Stěžovateli tedy zůstává zachováno právo podat ústavní stížnost proti rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o jeho dovolání (srov. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu, vázanému petitem ústavní stížnosti, než ústavní stížnost odmítnout jako návrh podaný po lhůtě [ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu].

Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.


V Brně dne 10. srpna 2004







JUDr. František Duchoň, v. r.
soudce Ústavního soudu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 10. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 390/04, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies