I. ÚS 476/04

23. 08. 2004, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl 23. srpna 2004 soudkyní JUDr. Eliškou Wagnerovou, Ph. D. ve věci stěžovatelky J. P., zastoupené Mgr. E. K., proti oznámení Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 19. 5. 2004, sp. zn. 8 NZn 136/2003, proti usnesení Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka v Brně ze dne 8. 3. 2004, sp. zn. 5 VZn 1505/2003 a proti usnesení Služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality expozitura Brno, ze dne 21. 1. 2004, ČTS: OKFK-24/7-2004,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelka se ústavní stížností podanou dne 2. 8. 2004 domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterým jí byla policií uložena pořádková pokuta ve výší 50.000,- Kč, za neuposlechnutí výzvy k vydání účetnictví. Stížnost proti tomuto rozhodnutí byla státním zástupcem zamítnuta, protože stěžovatelka ji podala po uplynutí zákonné lhůty (§ 143 odst. 1 tr. řádu). Nejvyšší státní zastupitelství na základě stěžovatelčina podnětu k výkonu dohledu přezkoumalo postup státního zástupce a policie a oznámilo, že neshledalo důvod k tomu, aby vrchnímu státnímu zastupitelství dalo pokyny k jinému vyřízení věci (§ 13d odst. 1, 2 z. č. 283/1993 Sb.)

Ústavní soud před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon"), včetně podmínek ust. § 75 odst. 1 zákona, které vyžaduje, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je totiž její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel před jejím podáním všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.

Ústavní stížnost je nepřípustná, protože stěžovatelka před jejím podáním nevyčerpala prostředky, které zákon poskytuje k ochraně jejího práva.

Stěžovatelka měla v dispozici opravný prostředek proti usnesení o uložení pořádkové pokuty, v podobě stížnosti k vrchnímu státnímu zastupitelství, tuto stížnost však přes výslovné poučení účinně nepodala - učinila tak až po zákonem stanovené lhůtě. Tím se však zbavila možnosti projednání své věci v rámci řízení o ústavní stížnosti, protože v tomto řízení je možno projednat jen ty věci, v nichž stěžovatelé vyčerpali všechny možnosti k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona).

Ze zákona o Ústavním soudu totiž vyplývá, že procesními prostředky k ochraně práva je nutno rozumět nejen prostředky opravné, ale také (všechny) ty, které jsou způsobilé ochranu práva v příslušných řízeních přivodit. Pokud tedy stěžovatelka podala stížnost proti uložení pokuty opožděně, zmeškala svým vlastním přičiněním lhůtu k podání prostředku, jímž by se mohla domáhat ochrany svých práv. Takové neefektivní vyčerpání opravného prostředku je v důsledku totožné s nepodáním opravného prostředku, který zákon k ochraně práv stěžovatelky poskytuje, a proto Ústavní soud musel takové podání odmítnout.

Ústavní soud dodává, že tzv. podnět k dohledu adresovaný nadřízenému státnímu zastupitelství, který má oporu v zákoně o státním zastupitelství (§ 12c a § 12d z. č. 283/1993 Sb.), není v tomto případě opravným prostředkem ve smyslu zákona o Ústavním soudu, a proto šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti začala běžet druhý den po doručení usnesení vrchního státního zastupitelství. Podnět byl vyřízen 19. 5. 2004, je tedy vysoce pravděpodobné, že projednání ústavní stížnosti stála v cestě, kromě neefektivního vyčerpání opravných prostředků, i opožděnost samotné ústavní stížnosti, protože předtím než byl podnět vyřízen, muselo být nejdříve doručeno usnesení státního zástupce, proti němuž podnět brojí. Ústavní stížnost však byla podána až 2. 8. 2004, tedy po uplynutí zákonné šedesátidenní lhůty.

Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl, jako návrh nepřípustný (§ 43 odst. 1 písm. e) zákona), aniž by se mohl jakkoli zabývat věcnou stránkou stížnosti.


P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).


V Brně dne 23. srpna 2004

Eliška Wagnerová, v. r.
soudce zpravodaj

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 476/04, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies