II. ÚS 118/04

30. 08. 2004, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti J. M. a J. M., obou zastoupených JUDr. P. E., proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Kladně ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. Zt 315/2001, zprávě Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 9. 7. 2002, sp. zn. 1 KZt 456/2002, sdělení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 23. 1. 2003, sp. zn. 1 Vzn 231/2002, a sdělení Nejvyššího státního zastupitelství o výsledcích kontroly skončené věci ze dne 21. 11. 2003, č. j. 1 Nzn 574/2003 - 36,


t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í


V ústavní stížnosti podané k poštovní přepravě dne 25. 2. 2004 se stěžovatelé domáhají zrušení shora uvedeného rozhodnutí okresního státního zastupitelství, zprávy krajského státního zastupitelství a sdělení vrchního a Nejvyššího státního zastupitelství, kterými dle jejich názoru byla porušena jejich ústavně zaručená základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Stěžovatelé ve svém návrhu poukazují na skutečnost, že se orgány činné v trestním řízení dopustily procesních pochybení a nesprávného hodnocení důkazů. Domnívají se, že byli rozhodnutím státního zastupitelství, jakož i dalším postupem uvedených orgánů při vyřizování jejich podání, zkráceni na svém právu vystupovat v trestním řízení jako osoby poškozené ve smyslu § 43 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), a na procesních právech z tohoto práva vyplývajících. Své tvrzení odůvodňují tím, že dopravní nehodou a smrtí syna jim byla způsobena morální i majetková újma.
Z příloh ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením ze dne 23. dubna 2002, sp. zn. Zt 315/2001, státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Kladně zamítl podle § 148 odst. 1 písm. b) trestního řádu stížnost stěžovatelů proti usnesení dopravního inspektorátu Okresního ředitelství Police ČR Kladno, kterým byla vzhledem ke smrti syna stěžovatelů, L. M., odložena věc podezření z trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 201 písm. d) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, jako podaná osobami neoprávněnými. Z odůvodnění rozhodnutí zejména vyplývá, že stěžovatelé v řízení nepožívají procesní postavení poškozených ve smyslu ustanovení § 43 trestního řádu a nejsou tedy ani osobami oprávněnými k podání stížnosti. Státní zástupce uvedl, že po přezkoumání postupu policejních orgánů bylo zjištěno, že usnesení o odložení věci bylo vydáno na základě spolehlivě zjištěného skutkového stavu. V počáteční fázi šetření sice k nepřesnostem a pochybením došlo, později však byly podle pokynů státního zástupce odstraněny.

Krajské státní zastupitelství na základě žádosti stěžovatelů řádně přezkoumalo zákonnost a odůvodněnost zamítavého usnesení okresního státní zástupce, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo. Vzhledem ke zjištěním, k nimž v předmětné záležitosti dospělo, podnět stěžovatelů odložilo bez opatření. Vrchní státní zastupitelství následně potvrdilo správnost těchto zjištění ve sdělení ze dne 23. 1. 2003, jímž reagovalo na podnět stěžovatelů ze dne 10. 1. 2003.

Z podnětu stěžovatelů k přezkoumání věci nařídila nejvyšší státní zástupkyně Nejvyššímu státnímu zastupitelství v souladu s § 12 odst. 3 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, provést kontrolu skončené věci. Ve velmi podrobném sdělení byla Nejvyšším státním zastupitelstvím potvrzena správnost postupu a zjištění všech orgánů, které se předmětnou věcí zabývaly, a v důsledku toho nebyly shledány důvody k přijetí opatření vyplývajících z výsledků kontroly.

Ústavní soud se v prvé řadě zabýval tím, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti a podmínky. Pouze v takovém případě se podaným návrhem může zabývat i po stránce věcné.

Podle § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve znění platném do 30. března 2004, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.

Ústavní soud na Nejvyšším státním zastupitelstvím ověřil, že "sdělení o výsledcích kontroly skončené věci", kterou stěžovatelé patrně považují za poslední prostředek, který jim zákon k ochraně práva poskytuje podle zmíněného ustanovení, bylo stěžovatelům doručeno dne 25. 11. 2003. Ústavní stížnost však byla podána k poštovní přepravě až dne 25. 2. 2004, tedy po lhůtě stanovené zákonem o Ústavním soudu pro podání návrhu.

Pro úplnost je třeba uvést, že v souladu s ustanovením § 72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu by byl Ústavní soud příslušný pouze k projednání té části návrhu, která sleduje zrušení usnesení Okresního státního zastupitelství v Kladně ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. Zt 315/2001, nikoliv však části týkající se v záhlaví uvedené zprávy a sdělení. Ani toto usnesení však stěžovatelé ústavní stížností nenapadli v zákonem stanovené šedesátidenní lhůtě.
Ze shora uvedených důvodů tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání, ústavní stížnost odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.


P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.


V Brně dne 30. srpna 2004




JUDr. Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. II. ÚS 118/04, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies