II. ÚS 542/03

01. 09. 2004, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. B., zastoupeného JUDr. J. B., advokátem, proti jinému zásahu veřejné moci



t a k t o :


Ústavní stížnost se o d m í t á .


O d ů v o d n ě n í



V ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá zrušení "výsledku projednání stížnosti na notářku JUDr. J. Š. na prezidiu NK ČR dne 23. 7. 1999" ze dne 26. 9. 2003, č. j. S 29/2003. Zároveň navrhuje, aby Ústavní soud rozhodl, že "notářské komoře ČR se ukládá, aby stížnost na notářku JUDr. J. Š. projednala dle vyhl. č. 150/1958 Ú.l." Domnívá se, že postupem Notářské komory České republiky (dále jen "NK ČR") bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.


Z ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatel podal dne 16. 10. 1998 a opakovaně dne 22. 4. 1999 u NK ČR stížnost na notářku JUDr. Š., v důsledku jejíhož pochybení mu měla vzniknout škoda. Jak uvádí, stížnost později doplnil o další důvod a urgoval její vyřízení. Dne 3. 10. 2003 jeho právní zástupce obdržel od prezidenta NK ČR uvedené vyrozumnění o výsledku projednání stížnosti, v němž mu bylo sděleno, že NK ČR neshledala žádný konkrétní důvod pro zahájení kárného řízení pro porušení zákonem stanovených povinností notáře. Stěžovatel je však přesvědčen, že prezident komory měl návrh na zahájení kárného řízení podat.


Dříve než Ústavní soud přistoupí k meritornímu posouzení návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti, je povinen přezkoumat, zda splňuje, co do svého vlastního obsahu a náležitostí, tj. i přesné specifikace toho, čeho se navrhovatel domáhá, formální předpoklady a podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), umožňující věcné projednání. Ústavní soudu se zaměřil zejména na posouzení otázky, zda je k projednání návrhu příslušný.


Jak stěžovatel uvádí, ústavní stížnost podává proti jinému zásahu orgánu veřejné moci ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to konkrétně proti vyrozumnění o výsledku projednání stížnosti, jehož zrušení navrhuje. Projednání stížnosti dle vyhlášky č. 150/1958 Ú.l. požaduje proto, že jen tak se může domoci odborného posouzení činnosti notářky. Ustanovení § 82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu, dle jeho názoru, tento postup umožňuje.


Ústavní soud je smyslu čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při výkonu svých kompetencí musí respektovat i jeden ze základních principů právního státu, zakotvený v čl. 2 odst. 3 Ústavy a v čl. 2 odst. 2 Listiny, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Ústavní soud má tedy přesně vymezenou pravomoc a působnost, které nemůže překročit.


Kompetence Ústavního soudu při posuzování ústavní stížnosti směřující proti jinému zásahu orgánu veřejné moci jsou vymezeny v ustanovení § 82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Podle tohoto ustanovení je Ústavní soud oprávněn, vyhoví-li ústavní stížnosti fyzické nebo právnické osoby podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, zakázat příslušnému státnímu orgánu, aby v porušování práva a svobody pokračoval, a přikázat mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením. Z uvedených kompetencí Ústavního soudu nelze dovodit oprávnění, aby v případě jiného zásahu, který má v dané věci spočívat ve vydání písemného sdělení o výsledku projednání stížnosti, toto vyrozumění zrušil a uložil NK ČR, jak má stížnost projednat. Takto formulovaný petit citované dikci zákona neodpovídá a zjevně tak vybočuje z mezí daných ustanovením § 82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud není podle Ústavy a zákona o Ústavním soudu k takovému rozhodnutí příslušný.


Pro úplnost Ústavní soud dodává, že nepodáním návrhu na zahájení kárného řízení nemohou být dotčena ústavně zaručená práva jednotlivce, neboť Ústavou zaručené subjektivní právo na to, aby proti někomu (notáři) bylo zahájeno kárné řízení, neexistuje. V případě, že stěžovateli skutečně vznikla jednáním notářky škoda, zůstává mu zachována možnost domáhat se náhrady škody všemi prostředky, které mu právní řád k ochraně jeho práva poskytuje. .


Ze shora uvedených důvodů tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání, ústavní stížnost odmítnout jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.



P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.


V Brně dne 1. září 2004

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 542/03, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies