30 Cdo 3633/2014

17. 02. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 142 odst. 1
  • OSŘ - § 150

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně CG Holding, s. r. o., IČ: 24657344, se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, PhD., advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 30, proti žalované České republice – Českému telekomunikačnímu úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219, o zaplacení 106.666,24 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 19 C 49/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2014, č. j. 72 Co 180/2014 - 143, takto:



I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.




Odůvodnění:


Obvodní soud pro Prahu 9 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 16. 1. 2014, č. j. 19 C 49/2013 – 123, konstatoval, že nesprávným úředním postupem Českého telekomunikačního úřadu, který o návrzích vedených u něj pod č. j. 102 038/2010, 102 197/2010, 102 198/2010, 102 037/2010, 102 036/2010, 102 057/2010, 102 120/2010 102 121/2010, 102 294/2010, 102 607/2010, 103 307/2010, 103 317/2010, 102 448/2010, 102 517/2010, 103 321/2010, 102 351/2010, 102 422/2010, 102 606/2010, 102 605/2010, 102 428/2010, 102 594/2010, 103 324/2010, 103 327/2010, 102 592/2010 nerozhodl ve lhůtě stanovené v § 129 odst. 1 zák. č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, bylo porušeno právo žalobkyně. Dále zamítl návrh žalobkyně, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 106.666,24 Kč s úrokem z prodlení jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky shora označených správních řízení. Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včasným dovoláním, a to v rozsahu potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v nákladovém výroku a v rozsahu rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení. Nejvyšší soud však podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, dovolání žalobkyně odmítl.

Dovolání je přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).

V posuzovaném případě napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, zda lze považovat za účelně vynaložené takové náklady právního zastoupení, které primárně nesměřují k uplatnění práva účastníka řízení na právní zastoupení, ale sledují za cíl obohacení zastoupeného účastníka.

Výše uvedenou otázkou se již Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 11. 2. 2015 sp. zn. 30 Cdo 3190/2014, které se týkalo týchž účastníků a pojmově shodné skutkové situace, zabýval a uzavřel, že „žalobkyni nárok podle § 142 odst. 1 o. s. ř. na náhradu vynaložených nákladů řízení, spočívajících v nákladech právního zastoupení, nevznikl, neboť zastoupení nesledovalo hlavní účel zastoupení, tj. poskytování ochrany porušeným nebo ohroženým subjektivním právům a právem chráněným zájmům, ale žalobkyně zastoupení zneužila v pokusu o vlastní obohacení“.

Ve výše uvedeném rozhodnutí se Nejvyšší soud rovněž vypořádal se všemi námitkami, které žalobkyně předkládá i v tomto svém dovolání (zjevné porušení ústavní zásady rovnosti osob a ústavní zásady rovnosti účastníků občanského soudního řízení, poměřování korektivem dobrých mravů). Z důvodů stručnosti, proto dovolací soud odkazuje na své rozhodnutí ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3190/2014, které je dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz.

V daném případě žádná z námitek žalobkyně nemůže založit přípustnost dovolání, neboť odvolací soud se při rozhodování neodchýlil od zmíněné judikatury Nejvyššího soudu.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.




V Brně dne 17. února 2015



JUDr. Pavel S i m o n
předseda senátu





Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3633/2014, ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.3633.2014.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies