11 Tcu 180/2014

25. 02. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • 269/1994 Sb. - § 4a odst. 3

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud projednal dne 25. února 2015 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ve věci občana České republiky, obv. P. P. , a rozhodl t a k t o :


Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení P. P. , rozsudkem Obvodního soudu Erding ze dne 9. 1. 2013, sp. zn. 1 Ls 37 Js 25731/12, kterým byl uznán vinným ze spáchání trestných činů pokusu o závažnou krádež v souběhu s těžkým ublížením na těle a v souběhu s úmyslným nedovoleným dovozem omamných a psychotropních látek podle § 249 I, § 250 II č. 1, odst. 2, III, § 223, § 224 I č. 2, 230 I, § 22, § 23, § 52, § 53 německého tr. zákoníku, za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let a 1 (jednoho) měsíce, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

O d ů v o d n ě n í :



Rozsudkem Obvodního soudu Erding ze dne 9. 1. 2013, 1 Ls 37 Js 25731/12, který nabyl právní moci dne 17. 1. 2013, byl P. P. uznán vinným ze spáchání výše uvedených trestných činů a následně odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let a 1 (jednoho) měsíce.

Podle skutkových zjištění Obvodního soudu Erding bylo zjištěno, že:
1. ods. P. P. se dne 16. 9. 2012 kolem 19,00 hod. nechal svézt poškozeným taxikářem M. V. k letišti M. U tohoto letiště obviněný P. navigoval taxikáře tak, aby zastavil u parkoviště pro personál před závorou. Zde poškozený taxikář požadoval za jízdu cenu ve výši 60,30 EUR a současně vyndal peněženku z přihrádky dveří řidiče s hotovostí ve výši cca 250,- EUR, kterou se obviněný, nacházející se na zadním sedadle, pokusil přivlastnit. To se mu však nepodařilo, protože poškozený peněženku odtáhl z jeho dosahu, přičemž mu vyklouzla z ruky a spadla na podlahu automobilu. Následně obv. P. vzal do ruky elektrošokový paralyzér, který měl při sobě a udeřil poškozeného do obličeje, čímž mu špičatými elektrodami, nacházejícími se na přístroji, způsobil na nose asi 4 cm dlouhou řeznou ránu. Vzhledem k prudké sebeobraně poškozeného se obviněnému nepodařilo peněženku odcizit, neboť ten mu přetáhl přes hlavu tričko a držel jej do příjezdu policie.

2. V blíže nezjištěný okamžik před 17. 9. 2012 zakoupil obviněný P. od neznámé osoby v České republice 1,8 g marihuany a převezl ji na území Spolkové republiky Německo. Přitom obviněný věděl, že nedisponuje potřebným povolením k zacházení s omamnými a psychotropními látkami.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dopisem pod sp. zn. MSP-510/2014-MOT-T/7 ze dne 1. 12. 2014 Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu dne 4. 12. 2014.

Podle § 4a odst. 3 tohoto zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že odsouzený P. P. je občanem České republiky, byl odsouzen soudem jiného členského státu EU a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestné činy loupeže podle § 173 tr. zákoníku, ublížení na zdraví podle § 146 tr. zákoníku a nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 tr. zákoníku). Závažnost předmětné trestné činnosti spočívá v tom, že obviněný se prvního skutku (loupež spáchaná v souběhu s těžkým ublížením na zdraví) dopustil za pomocí elektrošokového paralyzéru, čímž provedl svůj útok zvlášť agresivním způsobem. Druhého skutku – průvozu 1,8 g marihuany z České republiky na území SRN (kterým naplnil podle českého tr. zákoníku skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy), se pak dopustil v blíže nezjištěné době před 17. 9. 2012, tj. v blízké časové souvislosti s prvním skutkem. Tomu odpovídá druh a výměra uloženého trestu odnětí svobody, která je shodná i s českou právní úpravou.

Z výše uvedeného vyplývá, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení obv. P. P. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky, a proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. února 2015

Předseda senátu:

JUDr. Stanislav Rizman



Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2015, sp. zn. 11 Tcu 180/2014, ECLI:CZ:NS:2015:11.TCU.180.2014.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies