25 Cdo 3195/2014

18. 02. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 243c odst. 1
  • OSŘ - § 237

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martou Škárovou v právní věci žalobkyně České pojišťovny a.s., sídlem vPraze 1, Spálená 75/16, IČO: 452 72 956, proti žalované UNIQA pojišťovně, a.s., sídlem v Praze 6, Evropská 136/810, IČO: 492 40 480, zastoupené JUDr. Petrem Kazdou, advokátem se sídlem v Nymburku, Palackého 223/5, o 65.100 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 53 C 35/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. dubna 2014, č. j. 20 Co 140/2014-197, takto:


I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):


Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 22. srpna 2013, č. j. 53 C 35/2012-161 uložil žalované zaplatit žalobkyni 65.100 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. dubna 2014, č. j. 35 Co 140/2014-197 rozsudek obvodního soudu potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Žalovaná podala proti rozsudku Městského soudu v Praze dovolání, jehož přípustnost dovozuje odkazem na ust. § 237 o. s. ř. a jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Namítá, že se odvolací soud dostatečně nevypořádal s její obranou, že nezkoumal všechny okolnosti a že měl provést další důkazy.

V dovolání, jehož přípustnost se řídí podle ust. § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje jen odkaz na text zákona (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sp. zn. 29 NSČR 41/2014).

Z obsahového hlediska dovolání žalované nesplňuje požadavky na vymezení předpokladů jeho přípustnosti, dovolatelka nevylíčila, v čem se odvolací soud při svém rozhodnutí odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, či zda jde o řešení právní otázky, která by v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešena jinak.

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedený nedostatek pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. února 2015



JUDr. Marta Škárová

předsedkyně senátu



Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3195/2014, ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.3195.2014.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies