11 Tcu 147/2014

25. 02. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • 269/1994 Sb. - § 4a odst. 3

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud projednal dne 25. února 2015 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl t a k t o :
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky L. B., rozsudkem Obvodního soudu Marienberg, pobočka Annaberg, Spolková republika Německo, ze dne 9. 1. 2014, sp. zn. 9 Ls 463 Js 14088/11 jug, který nabyl právní moci, při započtení souhrnného trestu z rozsudku Obvodního soudu Döbeln, Spolková republika Německo, ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 1 Ls 440 Js 44076/12, který nabyl právní moci, a to pro trestný čin podvodu podle § 263 odst. 1 a 3 č. 1, § 53, §54, § 55 § 25 II trestního zákoníku a loupežné vydírání podle § 253, § 255 § 249 odst. 1 odst. 2, odst. 3, § 22, 23 49 odst. 1 § 52, § 53, § 56 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 9 (devíti) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.



O d ů v o d n ě n í :



Rozsudkem Obvodního soudu Marienberg, pobočka Annaberg, Spolková republika Německo, ze dne 9. 1. 2014, sp. zn. 9 Ls 463 Js 14088/jug, který nabyl právní moci dne 17. 1. 2014, při započtení souhrnného trestu z rozsudku Obvodního soudu Döbeln, Spolková republika Německo, ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 1 Ls 440 Js 44076/12, který nabyl právní moci dne 19. 10. 2013, byl L. B. uznán vinným trestným činem podvodu a loupežného vydírání v souběžných případech a odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 9 (devíti) měsíců.

Podle skutkových zjištění Obvodního soudu Marienberg, pobočka Annaberg a Obvodního soudu Döbeln, se L. B. dopustil trestné činnosti tím, že
1. v období mezi 28. 5. 2010 a 17. 8. 2010 předstíráním skutečností na základě dělby práce vyvolal spolu s dalším obžalovaným v 17 případech u firmy Tchibo klamavý dojem, že jsou řádní a bonitní zákazníci, kteří objednávají převážně kávovary, kávu, televizory a další zboží a tak způsobili omyl a neoprávněně se obohatili v hodnotě dodaného zboží (4 797,55 Eur). Přitom byl skutečný úmysl obžalovaných odebrat zboží a toto postoupit dalším stíhaným osobám. Minimální materiální výhodou, kterou obžalovaní takto získali, bylo bezplatné bydlení v době páchání trestné činnosti.
2. dne 3. 10. 2012 v B. poté, co poškozené obvinil z pravicového extremizmu, vybídl poškozené, aby si rozcuchali vlasy, aby neviděl pěšinku, poškozené poté bezprostředně a bezdůvodně udeřil dlaní do obličeje, poté od třech poškozených hlasitě požadoval vydání jejich mobilů, které mu poškození na základě předchozích pohlavků a ze strachu před dalšími incidenty vydali. Poté, co mobily strčil do kapsy, hrozil poškozeným, že jim zakroutí krkem, pokud zavolají policii a podají trestní oznámení.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dopisem pod sp. zn. MSP-404/2009-MOT-T/30 ze dne 20. 10. 2014, Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon“). Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu dne 22. 10. 2014.

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a připojeného spisu vyplývá, že odsouzený L. B. je občanem České republiky, byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (loupež podle § 173, vydírání podle § 175 a podvod podle § 209 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.

V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně majetku, a to v 17 případech. Dále se dopustil trestné činnosti proti zájmu společnosti na ochraně majetku a osobní svobodě, a to použitím násilí ve třech případech. Pokud jde o druh uloženého trestu, odsouzenému byl uložen nezanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení L. B. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.


P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. února 2015



Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman



Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2015, sp. zn. 11 Tcu 147/2014, ECLI:CZ:NS:2015:11.TCU.147.2014.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies