25 Cdo 43/2015

19. 02. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 237
  • ObčZ 1964 - § 106 odst. 1

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců a) R. Š., b) R. Š., c) D. Š., a d) M. Š., všech zastoupených JUDr. Martinem Schulhauserem, advokátem se sídlem v Karviné, Karola Śliwky 125/20, proti žalované Nemocnici s poliklinikou Karviná-Ráj, příspěvkové organizaci se sídlem v Karviné, Vydmuchov 399/5, IČO 00844853, zastoupené Mgr. MUDr. Karlem Adamusem, Ph.D., advokátem se sídlem v Karviné, Kirovova 1430/11, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 23 C 296/2007, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 7. 2014, č. j. 57 Co 194/2014-211, takto:

Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):


Dovolání žalované proti zrušujícímu usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 7. 2014, č. j. 57 Co 194/2014-211, není přípustné podle § 237 o.s.ř., neboť uplatněné námitky povětšinou nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí; rozhodnutí odvolacího soudu pak není v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu ohledně počátku běhu subjektivní promlčecí doby (§ 106 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013, dále též jen „obč. zák.“). Dovolatelka namítá, že žalobci měli vědomost o místě, kde k úmrtí jejich matky D. Š. došlo, a že si tak již v okamžiku získání informace o úmrtí mohli učinit úsudek, že za škodu může odpovídat žalovaná. Uplatněné námitky z větší části nesměřují proti právnímu posouzení věci, ale především proti zjištěnému skutkovému stavu ohledně okamžiku vědomosti o škodě a osobě škůdce, čímž však nelze přípustnost dovolání podle § 237 o.s.ř. založit.

Závěr odvolacího soudu, že ze samotné okolnosti úmrtí pacienta v nemocnici nelze dovodit vědomost o tom, že poskytovatel zdravotní péče může za úmrtí odpovídat, protože při takovém výkladu by museli z opatrnosti pozůstalí žalovat nemocnici vždy, je ostatně správný. Vědomost pozůstalého o osobě škůdce nelze ve smyslu § 106 odst. 1 obč. zák. automaticky odvíjet od okamžiku získání informace o úmrtí ve zdravotnickém zařízení, zejména předcházel-li hospitalizaci násilný čin proti životu a zdraví poškozeného a kdy byla trestně stíhána osoba podezřelá ze způsobení zranění, kterému hospitalizovaná osoba podlehla. Z hlediska běhu subjektivní promlčecí doby k uplatnění nároku na náhradu škody proti poskytovateli zdravotní péče je za takové situace podstatná odůvodněná a objektivními fakty podložená vědomost o tom, že smrt pacienta byla způsobena nedostatečnou lékařskou péčí, nikoli jen teoreticky v úvahu přicházející možnost tohoto důvodu úmrtí odvozovaná ze samotného faktu, že ošetřovaný v nemocnici zemřel (srov. obdobně např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. 25 Cdo 871/2002, ze dne 13. 11. 2003, sp. zn. 25 Cdo 519/2002, a ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 25 Cdo 61/2003, publikované pod C 2202, C 2145 a C 2445 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck). Odvolací soud též správně uvedl, že zjištění okamžiku, kdy žalobci disponovali takovou informací, umožňující jim dovodit, že škodu způsobila žalovaná, bude předmětem dalšího řízení. Posouzení počátku běhu subjektivní promlčecí doby odvolacím soudem je tak v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, od níž není důvodu se odchýlit.

Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť řízení pokračuje před soudem prvního stupně, takže případné náklady této fáze řízení budou zohledněny v nákladovém výroku rozhodnutí ve věci samé.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. února 2015



JUDr. Petr Vojtek

předseda senátu



Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 25 Cdo 43/2015, ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.43.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies