29 Cdo 196/2013

19. 02. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 243b odst. 5

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně AB – CREDIT a. s., se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1658, PSČ 140 21, identifikační číslo osoby 40 52 26 10, zastoupené JUDr. Radimem Chalupou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Blansku, Drnovice 169, PSČ 679 76, proti žalovaným 1) Ing. A. S., a 2) Ing. M. S., oběma zastoupeným Mgr. Petrem Schopfem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 777/12, PSČ 110 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 140/2005, o dovolání žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. října 2012, č. j. 9 Cmo 251/2012-277, takto:


I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 59.725,60 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.


O d ů v o d n ě n í :


Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 17. října 2012, č. j. 9 Cmo 251/2012-277, potvrdil (mimo jiné) rozsudek ze dne 30. ledna 2012, č. j. 50 Cm 140/2005-229, jímž Krajský soud v Praze ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 9. února 2005, č. j. 65 Sm 107/2004-13, ve znění usnesení ze dne 16. března 2010, č. j. 50 Cm 140/2005-197, kterým původně uložil žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobkyni částku 8.000.000,- Kč s 6% úrokem od 15. prosince 2004 do zaplacení, směnečnou odměnu 26.666,- Kč a náklady řízení 321.070,- Kč. Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podali žalovaní dovolání, odkazujíce co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítajíce existenci dovolacích důvodů podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. a požadujíce, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.

Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby je Nejvyšší soud jako nedůvodné zamítl.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání žalovaných, které není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř; proto je podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Učinil tak proto, že závěr, podle něhož nemůže-li být dluh odpovídající zajištěné pohledávce uspokojen dlužníkem proto, že dlužník zanikl bez právního nástupce, nemá to za následek ani zánik pohledávky, ani zánik závazku zajišťovacího, Nejvyšší soud formuloval již v rozsudku ze dne 9. února 2006, sp. zn. 21 Cdo 1198/2005, uveřejněném pod číslem 16/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. K uvedenému závěru se přihlásil – v poměrech pohledávky za směnečnými rukojmími a zániku výstavce (zajišťovací) směnky vlastní bez právního nástupnictví − např. v usneseních ze dne 6. června 2012, sp. zn. 29 Cdo 1521/2011 a ze dne 23. února 2012, sp. zn. 29 Cdo 1801/2010.

Přitom judikatura Nejvyššího soudu, na kterou odkázali dovolatelé v podaném dovolání, v poměrech projednávané věci uplatnitelná není již proto, že se vztahuje na skutkově odlišné situace (řeší otázku oprávnění směnečných rukojmích uplatňovat kauzální námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu); v dané věci není pochyb o tom, že kauzální námitka je zjevně neopodstatněná.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaných Nejvyšší soud odmítl a žalobkyni vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

Ty v daném případě sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 10. prosince 2012), která podle ustanovení § 7 bodu 7., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012, činí (z tarifní hodnoty ve výši 11.861.424,10 Kč) částku 49.060,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu); s připočtením náhrady za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) činí přiznaná náhrada nákladů dovolacího řízení 59.725,60 Kč.

K určení výše odměny za zastupování advokátem podle advokátního tarifu srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.




V Brně 19. února 2015


JUDr. Petr G e m m e l předseda senátu










Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 196/2013, ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.196.2013.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies