30 Cdo 5355/2014

17. 02. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 237

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v exekuční věci oprávněného J. P., zastoupeného JUDr. Ladislavem Jiráskem, advokátem se sídlem v Mariánských Lázních, Klíčová 199/2, proti povinné H. C., zastoupené Mgr. Martinem Seberou, advokátem se sídlem v Plzni, Bezručova 9, pro částku 529.304,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 13Nc 12960/2009, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 18. srpna 2014, č. j. 12Co 274/2014-204, takto:



Dovolání se odmítá.




O d ů v o d n ě n í :


Shora označeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení z 24. dubna 2014, č. j. 13Nc 12960/2009-180, jímž okresní soud exekuci podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 408 odst. 1 obchodního zákoníku pro promlčení zastavil, tak, že návrh povinné na zastavení exekuce zamítl s odůvodněním, že námitka promlčení odporuje dobrým mravům.Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala povinná dovolání,v němž však neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a).

Oprávněný navrhl odmítnutí dovolání.

Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 7., části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 a dospěl k závěru, že je třeba je odmítnout.

Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle první věty ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 237a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.

V usnesení z 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2014, Nejvyšší soud uzavřel, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dovolacím soudem dosud nevyřešenou.

Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje.

V odůvodnění uvedeného judikátu pak Nejvyšší soud dále vysvětlil, že má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).

Povinná však v dovolání neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti podle § 237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2013(netvrdila ani existenci čtvrtého druhu přípustnosti dovolání, tedy že by určitá /a která/ právní otázka byla dovolacím soudem rozhodována rozdílně), naopak otázkou jeho přípustnosti se vůbec nezabývala (její podání z 13. listopadu 2014 pojem „přípustnost dovolání“ vůbec neobsahuje), Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soudní exekutor podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.



V Brně dne 17. února 2015


JUDr. Vladimír M i k u š e k
předseda senátu





Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 5355/2014, ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.5355.2014.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies