29 Cdo 517/2013

19. 02. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 175 odst. 1
  • OSŘ - § 175 odst. 3
  • OSŘ - § 237 odst. 1 písm. c)

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobkyně ČSOB Leasing, a. s., se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 310/60, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 63998980, zastoupené JUDr. Robertem Mrázikem, advokátem, se sídlem v Třebíči, Karlovo náměstí 32/26, PSČ 674 01, proti žalované HFK DELTA CHEB v. o. s. v likvidaci, se sídlem v Jesenici u Chebu, PSČ 350 01, identifikační číslo osoby 46887458, zastoupené Mgr. Ing. Tomášem Vítkem, advokátem, se sídlem v Praze 7 – Holešovicích, Argentinská 783/18, PSČ 170 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 65/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. září 2012, č. j. 8 Cmo 254/2012-57, takto:



I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.




O d ů v o d n ě n í:


Vrchní soud v Praze k odvolání žalované v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 10. února 2012, č. j. 47 Cm 65/2011-38, jímž Městský soud v Praze ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 17. března 2011, č. j. 47 Cm 65/2011-8, kterým žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 367.816,- Kč s 6% úrokem od 22. ledna 2010 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 1.226,- Kč a náhradu nákladů řízení (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud především přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle kterého námitka nesprávného vyplnění blankosměnky co do výše směnečné sumy není určitá (a tudíž ani projednatelná).

K výhradě žalované, podle níž uzavřená dohoda o vyplnění blankosměnky je neurčitá, neboť na jejím základě měly být vystaveny dvě blankosměnky, aniž by ovšem bylo zřejmé, jaké částky mají být na jednotlivé směnky doplněny, odvolací soud při rozhodování o důvodnosti včas podaných námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu nepřihlížel, neboť byla uplatněna opožděně, tj. až po uplynutí zákonné třídenní lhůty k podání námitek.

Neshledávaje důvodnými ani další námitky žalované, odvolací soud – ve shodě se soudem prvního stupně – uzavřel, že žalované se prostřednictvím včas uplatněných námitek správnost směnečného platebního rozkazu zpochybnit nepodařilo.

Dovolání žalované proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které mohlo být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Učinil tak proto, že dovolatelka mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Jde-li o posouzení otázky (ne)určitosti námitek dovolatelky co do výše směnečné sumy, ve spojení s výhradou, že směnečná suma byla do blankosměnky doplněna v rozporu s uděleným vyplňovacím právem, je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu se závěry obsaženými v rozhodnutích Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007, a ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. 29 Cdo 4405/2008, uveřejněných pod čísly 3/2010 a 30/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (jež jsou – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže – veřejnosti dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu), jakož i v usneseních ze dne 21. ledna 2009, sp. zn. 29 Cdo 630/2007, ze dne 28. března 2013, sp. zn. 29 Cdo 785/2012 a ze dne 27. února 2014, sp. zn. 29 Cdo 149/2012. Přitom není pochyb o tom, že v projednávané věci ve včasných námitkách „správná“ výše směnečné sumy uvedena není, námitka vadného vyplnění blankosměnky (co do výše směnečné sumy) je proto, jak správně uzavřely soudy nižších stupňů, neurčitá (dostatečně neodůvodněná) a správnost směnečného platebního rozkazu jejím prostřednictvím prověřit nelze (k tomu, že předmětem řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu mohou být pouze námitky včasné a odůvodněné srov. ustanovení § 175 odst. 1 a 3 o. s. ř. a v soudní praxi též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. května 2008, sp. zn. 29 Odo 1799/2006 a ze dne 27. září 2011, sp. zn. 29 Cdo 2031/2011, jakož i rozsudku ze dne 26. listopadu 2008, sp. zn. 29 Cdo 2988/2007, uveřejněného pod číslem 101/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Se zřetelem k výše uvedenému jsou z hlediska úvah o přípustnosti dovolání dle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (bez dalšího) právně bezvýznamné rovněž výtky dovolatelky, že soudy nižších stupňů neprovedly listinné důkazy navržené dovolatelkou k prokázání „správné“ výše směnečné sumy, jež (případně) mohla být do blankosměnky doplněna.

Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu nelze usuzovat ani z pohledu výhrady, podle níž platnost zajišťovací směnky (o níž šlo i v projednávané věci) je „odvislá od kauzálního vztahu“. Nejvyšší soud již v řadě svých rozhodnutí vysvětlil (srov. např. rozsudky ze dne 22. srpna 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000 a ze dne 28. srpna 2008, sp. zn. 29 Odo 1141/2006, uveřejněné pod čísly 59/2004 a 77/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), že směnka je v právní teorii obvykle definována jako dlužnický dokonalý cenný papír, jímž za předpokladu splnění přísných formálních náležitostí vzniká přímý, bezpodmínečný, nesporný a abstraktní závazek určité osoby zaplatit majiteli směnky v určitém místě a čase stanovenou peněžitou částku. I když se vystavení směnky zpravidla opírá o určitý důvod (kauzu), vzniká ze směnky specifický (směnečný) právní vztah, jehož abstraktní charakter tkví v tom, že právní důvod (kauza) není pro jeho existenci významný a ze směnky nevyplývá. Vzhledem k tomu, že zákon nerozlišuje jednotlivé druhy směnek (právní teorie vymezuje rozdíly mezi směnkami pro soluto, pro solvendo a směnkami zajišťovacími), je třeba i v případě tzv. směnek zajišťovacích dovodit, že nejsou akcesorickým závazkem ve vztahu k závazku jinému (jde o prostředek zajištění a nikoli o zajišťovací závazek).

Jinak řečeno, právní důvod (kauza) směnky nemůže mít (a dovolatelka se mýlí, dovozuje-li opak) na platnost směnky a existenci závazků z ní vzniklých žádný vliv.

Rovněž závěr, podle něhož vyplnění blankosměnky v rozporu s dohodou o vyplňovacím právu není důvodem neplatnosti směnky, je judikaturou Nejvyššího soudu konstantně zastáván (k tomu srov. např. rozsudky ze dne 24. června 2009, sp. zn. 29 Cdo 3317/2007, a ze dne 19. srpna 2009, sp. zn. 29 Cdo 5260/2007, uveřejněné pod čísly 38/2010 a 84/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i rozsudek ze dne 28. května 2009, sp. zn. 29 Cdo 680/2008 a usnesení ze dne 27. září 2011, sp. zn. 29 Cdo 336/2010).

Napadené rozhodnutí konečně zásadně právně významným nečiní ani námitka dovolatelky, podle níž je ujednání „obsažené ve vyplňovacím prohlášení směnečném“ (se zřetelem k tomu, že se zmiňuje o vystavení dvou blankosměnek) neurčité. Uvedená výhrada totiž nebyla (jak správně uzavřel již odvolací soud) obsažena ve včas podaných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu a soudy nižších stupňů k ní nemohly při rozhodování o tom, zda směnečný platební rozkaz bude ponechán v platnosti, přihlížet (srov. ustanovení § 175 odst. 1, 4 o. s. ř.).

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., části první, článku II. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně 19. února 2015



JUDr. Jiří Z a v á z a l
předseda senátu












Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 517/2013, ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.517.2013.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies