23 Cdo 2786/2014

19. 02. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 237

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a Mgr. Milana Poláška ve věci žalobkyně L. D.,zastoupené JUDr. Jiřím Kratochvílem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Petrská 1136/12, PSČ 110 00, proti žalované AAA AUTO, a. s., se sídlem v Praze 8, Dopraváků 874/15, PSČ 184 00, IČO 26699648, zastoupené Mgr. Lenkou Zajíčkovou, advokátkou, se sídlem ve Zloníně, č. p. 198, PSČ 250 64, o zaplacení částky 60 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 9 C 374/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. prosince 2013, č. j. 29 Co 605/2013-252, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.



Stručné odůvodnění:(§ 243f odst. 3 o. s. ř.)


Okresní soud Praha - západ svým v pořadí třetím rozsudkem ze dne 23. května 2013, č. j. 9 C 374/2007-225, uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 20 000 Kč s úroky z prodlení specifikovanými ve výroku rozsudku (výrok pod bodem I), zamítl žalobu v rozsahu částky 40 000 Kč (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body III až V).K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. prosince 2013, č. j. 29 Co 605/2013-252, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úroky z prodlení specifikovanými ve výroku rozsudku, ve zbytku výrok rozsudku soudu prvního stupně pod bodem II potvrdil (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body II, III a V).

Proti rozsudku odvolacího soudu v celém jeho rozsahu podala žalobkyně dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále opět jen „o. s. ř.“), když se domnívá, že rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Důvodnost dovolání spatřuje v nesprávném právním posouzení věci – nesprávné aplikaci § 136 o. s. ř. odvolacím soudem a zatížení řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jakožto soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, - dále opět jen „o. s. ř.“).

Podle ustanovení § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Podle § 240 odst. 1 prvé věty o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Dovolání může podat jen ta strana (účastník řízení), které nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě které byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jejích právech.

V rozsahu, ve kterém dovolání směřovala proti rozsudku odvolacího soudu v části, v níž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 10 000 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení, není tudíž dovolání subjektivně přípustné a v tomto rozsahu proto Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl podle § 243c odst. 3 a § 218 písm. b) o. s. ř.

Podle § 52 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), ve znění účinném do 31. prosince 2007 (tedy v době uzavření smlouvy), platí, že spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel.

Podle odst. 3 téhož paragrafu platí, že spotřebitelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.

Z obsahu spisu (č. l. 8 – kupní smlouva, č. l. 32 – protokol o zkušební jízdě a předání vozidla) se podává, že dovolatelka nebyla stranou smlouvy jako spotřebitel (§ 52 odst. 3 obč. zák.), nýbrž jako podnikatel (uvedením identifikačního čísla osoby a místa podnikání žalobkyně vyjádřila, že jedná jako podnikatelka).

Ve zbývajícím rozsahu není proto dovolání přípustné podle § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., neboť předmět dovolacího řízení nedosahuje částky 50 000 Kč.

Žalobkyně podala dovolání výslovně proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu, včetně výroků o náhradě nákladů řízení.

Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání mj. uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 až 238a o. s. ř. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání.

Tomuto požadavku však dovolatelka v rozsahu, ve kterém dovolání směřovalo proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, nevyhověla a v dovolacím řízení nelze v této části pro shora uvedenou vadu pokračovat.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně ze shora uvedených důvodů podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s § 243f odst. 3 o. s. ř. neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.



V Brně dne 19. února 2015


JUDr. Zdeněk D e s předseda senátu










Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2786/2014, ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.2786.2014.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies