21 Cdo 5385/2014

17. 02. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 243c odst. 1
  • OSŘ - § 254 odst. 6
  • OSŘ - § 254 odst. 7
  • EŘ - § 52

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Zdeňka Novotného v exekuční věci oprávněné M. K., zastoupené JUDr. Karlem Marcelem, advokátem se sídlem v Praze, Dittrichova č. 1543/2, proti povinnému P. D., za účasti manželky povinného L. D., zastoupené Mgr. Vladimírem Muzikářem, advokátem se sídlem v Brně, Havlíčkova č. 127/13, a dále N. S., J. S., J. D., a S. Ch. S., zastoupených Mgr. Radanou Halškovou, advokátkou se sídlem v Brně, Údolní č. 406/48, pro 537.800,- Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitostí, o určení ceny nemovitostí, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 11 EXE 1289/2011 a u soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homoly, Exekutorský úřad Brno-město, se sídlem v Brně, Hlinky č. 41/104, pod sp. zn. 030 EX 2372/11, o dovoláních manželky povinného a N. S., J. S., J. D. a S. Ch. S. proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 18. srpna 2014, č. j. 54 Co 241/2014 - 379, takto:


I. Dovolání manželky povinného L. D. se odmítá.

II. Dovolání N. S., J. S., J. D. a S. Ch. S. se odmítá.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):


Soudní exekutor Mgr. Jaroslav Homola, Exekutorský úřad Brno-město, usnesením ze dne 19. 12. 2013, č. j. 030 EX 2372/11 - 308, určil cenu nebytové jednotky č. 279/2 nacházející se v budově na pozemku, zapsané na LV č. 10374 pro kat. území Ž., včetně podílu o velikosti ideálních 492/4083 na společných částech domu na pozemku a včetně podílu o velikosti ideálních 492/4083 na pozemku, vše zapsáno na LV č. 1273 pro kat. území Ž., náležejících k vlastnictví oceňované jednotky, částkou 2.200.000,- Kč (výrok I.) s tím, že na předmětné nebytové jednotce, resp. na ideálním podílu na společných částech budovy a na ideálním podílu na pozemku náležejícímu k uvedené nebytové jednotce, váznou věcná břemena, a to věcná břemena výlučného „užívání a bydlení“ (zřízená na základě bezúplatné smlouvy datované ke dni 1. 3. 2007, s právními účinky vkladu práva ke dni 22. 6. 2010) pro J. D., J. D., N. S. a S. Ch. S., jež ocenil kumulativně částkou 885.600,- Kč, a dále věcné břemeno spoluužívání průchodu budovou v přízemí této budovy zajišťující přístup k pozemku, jež ocenil částkou 6.510,- Kč (výrok II.); výrokem III. usnesení rozhodl, že z výše uvedených závad prodejem nemovitosti v dražbě nezanikne pouze věcné břemeno spoluužívání průchodu budovou v jejím přízemí, zajišťující přístup k pozemku, a výrokem IV. rozhodl, že výsledná cena nemovité věci se určuje částkou 2.193.490,- Kč, která odpovídá obvyklé ceně nebytové jednotky podle výroku I. snížené o hodnotu věcného břemene podle výroku III., jež prodejem v dražbě nezanikne. V odůvodnění tohoto rozhodnutí soudní exekutor uvedl, že nepřihlédl „k nájemnímu právu“, které podle tvrzení manželky povinného mělo vyplývat z nájemní smlouvy uzavřené s J. S. jako nájemcem, neboť označená nemovitost nemohla být předmětem nájemní smlouvy, když v době jejího uzavření byla zatížena věcným břemenem výlučného užívání a bydlení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. prosince 2000, sp. zn. 20 Cdo 1265/98, a ze dne 29. listopadu 2005, sp. zn. 26 Cdo 285/2005). V otázce posouzení závad spojených s nemovitostí (věcných břemen užívání a bydlení) vyšel soudní exekutor z toho, že nebyla zřízena ze zákona nebo rozhodnutím příslušného orgánu; proto rozhodl o zániku těchto břemen (jak vyplývá z výroku III. usnesení), jelikož není dán zájem společnosti, aby uvedenou nemovitost zatěžovala i po dražbě nemovitostí.

K odvoláním oprávněné, povinného, manželky povinného, N. S., J. S., J. D. a S. Ch. S. Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě usnesením ze dne 18. 8. 2014, č. j. 54 Co 241/2014 - 379, změnil usnesení soudního exekutora ve výroku II. tak, že cena závady - věcného břemene spoluužívání průchodu budovou v přízemí, zajišťujícího přístup k pozemku ve prospěch vlastníka pozemku v kat. území Ž. podle smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 22. 6. 2010 - se určuje částkou 6.510,- Kč (výrok I.), ve výrocích I., III. a IV. usnesení soudního exekutora potvrdil (výrok II.) a rozhodl, že „manželka povinného L. D., N. S., J. S., J. D. a S. Ch. S., jsou každá povinna zaplatit oprávněné náklady odvolacího řízení o určení ceny nemovitosti ve výši 38,89 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce oprávněné, advokáta JUDr. Karla Marcela“ (výrok III.). Odvolací soud po zopakování a doplnění dokazování dalšími důkazy navrženými účastníky řízení dospěl k závěru, že věcné břemeno odpovídající právu bezplatného doživotního bydlení v domě nevzniklo na základě smlouvy datované dnem 1. 3. 2007 (a ani jinak) a že platně nevzniklo též nájemní právo ve prospěch L. S. podle smlouvy datované dnem 1. 7. 2010, neboť nájemní smlouvy předložené v odvolacím řízení, jakož i smlouva o zřízení věcných břemen bezplatného doživotního práva bydlení datovaná dnem 1. 3. 2007, jsou podle ustanovení § 37 odst. 1 a 39 obč. zák. neplatné. Z toho dovodil, že na předmětné nemovitosti vázne toliko věcné břemeno spočívající v právu spoluužívání průchodu nacházejícího se v přízemí budovy ve prospěch vlastníka pozemku v kat. území Ž., jehož cenu určil v souladu se závěry znaleckého posudku znaleckého ústavu STAVEXIS, s.r.o. se sídlem v Brně, Žižkova č. 63, ze dne 18. 10. 2013, číslo 5119-390/13, ve znění dodatku ze dne 29. 11. 2013.

Proti výroku I. tohoto usnesení odvolacího soudu podali manželka povinného, a dále N. S., J. S., J. D. a S. Ch. S. dovolání, jejichž přípustnost spatřují v tom, že závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to „zda je odvolací soud oprávněn bez opory v předchozích skutkových a právních zjištěních soudního exekutora“ zkoumat a posuzovat existenci závad váznoucích na oceňovaných nemovitostech, a to v návaznosti na skutečnosti uváděné některým z účastníků teprve v odvolání proti usnesení o určení ceny nemovitostí v rozporu s ustanovením § 205a o. s. ř., jakož i v posouzení rozsahu oprávnění odvolacího soudu při provádění dokazování ve smyslu ustanovení § 213 o. s. ř. Shodně namítají, že oprávněná v odvolacím řízení uplatnila své námitky v rozporu s ustanovením § 205a o. s. ř. a že odvolací soud na základě nich provedl poměrně rozsáhlé dokazování k existenci závad váznoucích na předmětných nemovitostech v rozporu s ustanovením § 213 o. s. ř., přestože tato otázka nebyla v řízení před soudním exekutorem řešena. Z toho dovozují, že odvolací soud „zcela nahradil činnost a právní posouzení soudního exekutora“ a že jim tím „upřel právo bránit se proti nesprávnému rozhodnutí řádným opravným prostředkem“. Navrhli, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) postupoval v dovolacím řízení podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „o. s. ř.“), neboť řízení bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti výroku I. pravomocného usnesení odvolacího soudu byla podána oprávněnými osobami (účastníky řízení), zastoupenými advokátem, v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání manželky povinného, jakož i dovolání N. S., J. S., J. D. a S. Ch. S., nejsou podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustná, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Pokud jde o námitky dovolatelů, že odvolací soud přihlédl ke skutečnostem „uváděným některým z účastníků teprve v odvolání proti usnesení o určení ceny nemovitostí“, pak je třeba odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2005, sp. zn. 20 Cdo 2207/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, ročník 2005 pod číslem 166, v němž s poukazem na ustanovení § 254 odst. 4 o. s. ř. (v dané věci se s ohledem na datum zahájení exekučního řízení dne 26. 5. 2011 a zákon č. 7/2009 Sb., kterým byl změněn zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, použije ustanovení § 254 odst. 6 o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 52 odst. 1 exekučního řádu) vyložil, že odvolací řízení ve věcech výkonu rozhodnutí (exekuce) je ovládáno zásadou úplné apelace. Ve věcech výkonu rozhodnutí (exekuci) se tudíž neuplatní omezení vyplývající z ustanovení § 205a odst. 1 a § 211a o. s. ř. (dále srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2005, sp. zn. 20 Cdo 1643/2005, a z odborné literatury Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, st. 2095). Přisvědčit nelze ani výtce dovolatelů, že odvolací soud při posuzování závad váznoucích na předmětných nemovitostech prováděl „poměrně rozsáhlé dokazování v rozporu s ustanovením § 213 o. s. ř.“. Z ustanovení § 254 odst. 7 o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 52 exekučního řádu, totiž vyplývá, že při rozhodování o odvolání proti usnesení soudního exekutora o ceně prodávané nemovitosti (§ 336a o. s. ř.) musí být provedeny všechny účastníky navržené (před soudem prvního stupně, resp. soudním exekutorem, nebo za odvolacího řízení) důkazy, které jsou potřebné pro rozhodnutí soudu - buď pro potvrzení usnesení soudního exekutora (§ 219 o. s. ř.) nebo pro jeho změnu (§ 220 odst. 1 o. s. ř.), a že odvolací soud nesmí uvedené usnesení zrušit postupem podle ustanovení § 219a odst. 2 o. s. ř., tedy z důvodu, že ke zjištění skutkového stavu je třeba provést další účastníky navržené důkazy (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, st. 2097).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání manželky povinného, jakož i dovolání N. S., J. S., J. D. a S. Ch. S., podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a následující zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. února 2015



JUDr. Olga Puškinová

předsedkyně senátu



Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 21 Cdo 5385/2014, ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.5385.2014.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies