11 Tdo 1471/2014

17. 02. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • TrŘ - § 265i odst. 1 písm. b)

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. února 2015 dovolání podané obviněným M. N., roz. D., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 9 To 262/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 17 T 15/2014, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. N. odmítá.


Odůvodnění:




Rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 14. 5. 2014, sp. zn. 17 T 15/2014,byl podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku zrušen výrok o vině, o trestu a další výroky mající ve výroku o vině svůj podklad z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku, sp. zn. 4 T 12/2011, ze dne 29. 3. 2011, který nabyl právní moci dne 21. 4. 2011, a M. N. byl uznán vinným v bodě I trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. (zákona č. 140/1961 Sb.), v bodech II – III zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku a v bodě IV zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 4 písm. d) tr. zákoníku a za trestné činy pod body I – III byl odsouzen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 45 odst. 1 a 43 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Pod bodem IV byl odsouzen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku rovněž zařazen do věznice s ostrahou. Poškozené byly podle § 229 odst. 1 tr. ř. se svými nároky odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že
I. v době od 28. 4. 2009 do 14. 5. 2009 ve Frýdku-Místku v úmyslu obohatit se vylákal od V. P., se kterou se seznámil na internetové seznamce a komunikoval s ní prostřednictvím internetové aplikace Skype, postupně půjčku finanční hotovosti v celkové výši 112.000,- Kč, kterou mu zaslala prostřednictvím obchodní společnosti Western Union na jeho tehdejší adresu do Irska, přestože věděl, že vzhledem ke své finanční situaci nebude schopen zapůjčenou finanční hotovost vrátit, když v té době byl dlouhodobě nezaměstnaný a neměl majetek, jehož prodejem by mohl získat finanční prostředky k vrácení půjčky, přičemž v souladu se svým prvotním úmyslem jí zapůjčené prostředky nevrátil, když poté, co mu odmítla zapůjčit další finanční prostředky, s ní komunikaci ukončil, čímž V. P., tehdy bytem J. Č., F.-M., způsobil škodu v celkové výši 117.560,- Kč, když tato kromě poskytnuté půjčky zahrnuje i poplatky spojené s jejím doručením do Irska ve výši 5.560,- Kč, které musela V. P. zaplatit,
II. v době od 15. 5. 2010 do 30. 8. 2010 v O., okr. K. V., v úmyslu obohatit se vylákal pod nejrůznějšími záminkami jako třeba, že peníze potřebuje na zaplacení hypotéky, zaplacení kauce u policie, apod., od P. H., se kterou se seznámil na internetové seznamce a komunikoval s ní prostřednictvím internetové aplikace Skype, postupně půjčku finanční hotovosti v celkové výši 156.000,- Kč, kterou mu zaslala prostřednictvím obchodní společnosti Western Union na jeho tehdejší adresu do Irska, přestože věděl, že vzhledem ke své finanční situaci nebude schopen zapůjčenou finanční hotovost vrátit, když v té době byl dlouhodobě nezaměstnaný a neměl majetek, jehož prodejem by mohl získat finanční prostředky vrácením půjčky a měl nesplněný závazek vůči V. P., přičemž v souladu se svým prvotním úmyslem jí zapůjčené finanční prostředky nevrátil, čímž P. H., bytem H. T., O., okr. K. V., způsobil škodu v celkové výši 163.880,- Kč, když tato kromě poskytnuté půjčky zahrnuje i poplatky spojené s jejím doručením do Irska ve výši 7.880,- Kč, které musela P. H. zaplatit,
III. v období od ledna 2009 do září 2010 z místa dosud neustanoveného pobytu v Irsku a dále z nezjištěných míst v České republice vyhledával na internetových portálech ..., ... a dalších kontakty se ženami za účelem seznámení, na vybrané inzeráty poté reagoval jednak prostřednictvím internetové aplikace Skype pod přezdívkou ..., jednak pomocí svých emailových schránek ... a ... nebo prostřednictvím svého mobilního telefonu z čísel ... a ..., a od těchto žen, se kterými se takto seznámil, pak v úmyslu sebe obohatit, vylákával pod nejrůznějšími záminkami, jako třeba, že peníze potřebuje na podnikání v Irsku, na léčení rakoviny krku, na zaplacení dluhu a jiné, finanční prostředky, které mu pak ženy zasílaly prostřednictvím služby společnosti Western Union na jeho tehdejší adresu do Irska, přestože věděl, že vzhledem ke své finanční situaci nebude schopen zapůjčenou finanční hotovost vrátit, přičemž vše činil v úmyslu vylákat od poškozených finanční prostředky, tyto nevrátit a sebe tak neoprávněně obohatit, kdy tímto způsobem vylákal:
1. v období roku 2009 od poškozené I. K. částku v celkové výši 342.453,- Kč, kterou mu postupně zaslala prostřednictvím služby společnosti Western Union, a to dne 5. 1. 2009 částku 12.000,- Kč, dne 14. 1. 2009 částku 5.738,- Kč, dne 20. 1. 2009 částku 23.560,- Kč, dne 23. 1. 2009 částku 29.740,- Kč, dne 2. 2. 2009 částku 29.960,- Kč, dne 3. 2. 2009 částku 3.850,- Kč, dne 23. 2. 2009 částku 24.560,- Kč, dne 30. 3. 2009 částku 152.640,- Kč a částku 31.550,- Kč, dne 16. 4. 2009 částku 21.650,- Kč, dne 20. 4. 2009 částku 7.205,- Kč, čímž poškozené I. K. způsobil škodu v celkové výši nejméně 342.453,- Kč,
2. v období roku 2009 od poškozené A. T. částku v celkové výši 111.350,- Kč, z toho částku v celkové výši 6.850,- Kč za poštovní služby u společnosti Western Union, prostřednictvím které mu zaslala dne 18. 3.2009 částku 10.000,- Kč, dne 22. 7. 2009 částku 25.000,- Kč, dne 17. 8. 2009 částku 8.500,- Kč, dne 3. 8. 2009 částku 20.000,- Kč, dne 7. 9. 2009 částku 21.000,- Kč a dne 15. 9. 2009 částku 20.000,- Kč, kdy takto poskytnuté finanční prostředky jí vrátil pouze částečně, čímž poškozené A. T. způsobil škodu v celkové výši nejméně 84.542,- Kč,
3. v období roku 2010 od poškozené P. H. částku v celkové výši 423.500,- Kč, kterou mu postupně zaslala prostřednictvím služby společnosti Western Union, a to dne 9. 6. 2010 částku 30.000,- Kč a částku 23.000,- Kč, dne 21. 6. 2010 částku 30.000,- Kč, dne 8. 7. 2010 částku 20.000,- Kč a částku 80.000,- Kč, dne 12. 8. 2010 částku 20.000,- Kč, dne 1. 9. 2010 částku 18.000,- Kč a částku 49.000,- Kč, dne 9. 9. 2010 částku 49.000,- Kč a částku 104.500,- Kč, kdy takto poskytnuté finanční prostředky jí vrátil pouze částečně ve výši 140.000,- Kč, čímž poškozené P. H. způsobil škodu v celkové výši nejméně 283.500,- Kč,
IV. v období od března 2012 do února 2013 z místa dosud neustanoveného pobytu v Irsku a dále z nezjištěných míst v České republice vyhledával na internetových portálech ..., ... a dalších kontakty se ženami za účelem seznámení, na vybrané inzeráty poté reagoval jednak prostřednictvím internetové aplikace Skype pod přezdívkou ..., jednak pomocí svých emailových schránek ... a ... nebo prostřednictvím svého mobilního telefonu z čísel ... a ..., a od těchto žen, se kterými se takto seznámil, pak v úmyslu sebe obohatit, vylákával pod nejrůznějšími záminkami, jako třeba, že peníze potřebuje na podnikání v Irsku, na léčení rakoviny krku, na zaplacení dluhu a jiné, movité věci a finanční prostředky, které mu pak ženy osobně předávaly či zasílaly převodem na jeho bankovní účty č. ... a č. ... či mu je předávaly v hotovosti, přestože věděl, že vzhledem ke své finanční situaci nebude schopen zapůjčenou finanční hotovost či movité věci vrátit, přičemž vše činil v úmyslu vylákat od poškozených finanční prostředky či movité věci, tyto nevrátit a sebe tak neoprávněně obohatit, kdy tímto způsobem vylákal:
1. v období roku 2012 od poškozené I. K. částku v celkové výši nejméně 316.750,- Kč, kterou mu postupně zaslala na jeho bankovní účet č. ... vedený u GE Money Bank, a. s., a to dne 2. 3. 2012 částku 20.000,- Kč, dne 2. 5. 2012 částku 1.050,- Kč a částku 4.500,- Kč, dne 3. 5. 2012 částku 1.000,- Kč, dne 9. 5. 2012 částku 2.600,- Kč, částku 3.000,- Kč, částku 1.000,- Kč a částku 3.900,- Kč, dne 29. 5. 2012 částku 40.000,- Kč, dne 1. 6. 2012 částku 80.000,- Kč, dne 4. 6. 2012 částku 50.000,- Kč, dne 13. 6. 2012 částku 44.000,- Kč, dne 13. 7. 2012 částku 9.500,- Kč, dne 31. 7. 2012 částku 29.000,- Kč, dne 2. 8. 2012 částku 7.000,- Kč, dne 7. 8. 2012 částku 20.200,- Kč, čímž poškozené I. K. způsobil škodu v celkové výši nejméně 316.750,- Kč,
2. dne 29. 11. 2012 od poškozené P. H. částku 85.000,- Kč, kterou mu zaslala na jeho bankovní účet č. ... vedený u Komerční banky, a. s., čímž poškozené P. H. způsobil škodu v celkové výši 85.000,- Kč,
3. v období roku 2012 od poškozené L. K. částku v celkové výši 220.000,- Kč, kdy mu dne 7. 9. 2012 předala v hotovosti částku 70.000,- Kč, v měsíci říjnu roku 2012 mu předala v hotovosti částku 10.000,- Kč, částku 50.000,- Kč a částku 90.000,- Kč, čímž poškozené L. K. způsobil škodu v celkové výši 220.000,- Kč,
4. v září roku 2012 od poškozené L. K. finanční půjčku, kterou si vzala u společnosti ESSOX, s. r. o., na nákup notebooku zn. ASUS, č. ..., který pro něho na jeho naléhání zakoupila dne 11. 9. 2012 na prodejně OKAY v P. za částku 23.999,- Kč s tím, že na něm potřebuje pracovat, aby jí tím mohl splácet předchozí dluhy, které mu u ní z předchozích půjček vznikly, načež předmětný notebook převzal do užívání a ničeho jí neuhradil, čímž poškozené L. K. způsobil škodu ve výši 23.999,- Kč,
5. v období roku 2012 od poškozené M. A. částku v celkové výši nejméně 348.600,- Kč, kterou mu postupně zaslala či vložila na jeho bankovní účet č. ... vedený u GE Money Bank, a. s., a to dne 6. 9. 2012 částku 70.000,- Kč, dne 20. 9. 2012 částku 48.000,- Kč, dne 24. 9. 2012 částku 5.000,- Kč, dne 26. 10. 2012 částku 40.000,- Kč, dne 29. 10. 2012 částku 90.000,- Kč, dne 30. 10. 2012 částku 20.000,- Kč, dne 2. 11. 2012 částku 10.000,- Kč, dne 17. 1. 2013 částku 8.100,- Kč, dne 30. 1. 2013 částku 10.000,- Kč, dne 1. 2. 2013 částku 4.000,- Kč, dne 25. 2. 2013 částku 5.000,- Kč, dne 26. 2. 2013 částku 30.000,- Kč, dne 28. 2. 2013 částku 8.500,- Kč, čímž poškozené M. A. způsobil škodu v celkové výši 348.600,- Kč,
6. v říjnu roku 2012 od poškozené M. A. uzavření smlouvy na nákup 2 ks telefonů zn. iPhone za zvýhodněnou cenu, přičemž když tato na jeho naléhání uzavřela dne 17. 10. 2012 u pobočky společnosti Vodafone Czech Republic, a. s., v Poličce smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací s neomezeným voláním obou telefonů do všech sítí po dobu 2 let s tím, že každý bude hradit pravidelné měsíční poplatky ve výši 3.299,- Kč, toto navzdory předchozí domluvě neučinil, a poškozená M. A. tak byla nucena později uhradit smluvní pokutu a poplatky i za telefon, který on užíval, čímž jí způsobil škodu v celkové výši 62.052,- Kč,

přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku, sp. zn. 4 T 12/2011, ze dne 29. 3. 2011, který nabyl právní moci dne 21. 4. 2011, odsouzen pro trestný čin podvodu podle ustanovení § 250 odst. 1, 2 tr. zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009, a přečin podvodu podle ustanovení § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání 18 (osmnácti) měsíců, kdy na základě usnesení Okresního soudu ve Znojmě, sp. zn. 3 Pp 7/2011, ze dne 14. 12. 2011, které nabylo právní moci 14. 12. 2011, byl podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody a byla mu stanovena zkušební doba do 14. 6. 2014.

Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, na jehož základě Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 9 To 262/2014, podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody za trestné činy uvedené v bodech I – III a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku pro výkon společného úhrnného trestu odnětí svobody v trvání tří let zařadil do věznice s dozorem.

Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Barbory Krásové dovolání.Ohledně dovolacího důvodu uvedl, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V textu svého dovolání obviněný konstatoval, že od počátku doznával, že udržoval vztahy s několika ženami, v některých případech i současně, což jistě není z morálního hlediska správné, a že si od těchto žen půjčoval finanční prostředky. Důvodů k tomu bylo několik, obviněný je však před poškozenými neskrýval a ony o jeho finanční situaci věděly. Muselo jim proto být ve většině případů zřejmé, že mu peníze půjčují na blíže nespecifikované období, tedy že jim je obviněný vrátí, jakmile se jeho finanční situace zlepší. Je pravda, že v některých případech na poškozené naléhal a že k jejich rozhodnutí přispěl jistě i jejich kamarádský nebo partnerský vztah s obviněným, avšak podmínky zpravidla ústních dohod o půjčce byly mezi stranami zřejmé. Obviněný se proto domnívá, že nenaplnil znaky skutkové podstaty podvodu, šlo pouze o to, že podmínky půjček byly sjednány nevýhodně pro poškozené, ty mu však peníze přesto půjčily. Teprve následně se dostal do situace, kterou nepředpokládal, kdy nebyl schopen vrátit půjčky ani v přiměřeném termínu, což však nemůže být předmětem trestního postihu, neboť v době sjednávání půjček neměl v úmyslu poškozené podvést. Nemalou část finančních prostředků poškozeným také vrátil.

V závěru svého dovolání pak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 9 To 262/2014, a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněného se vyjádřil Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta nejprve shrnula průběh dosavadního řízení a obsah dovolání obviněného a konstatovala, že dovolatel uplatňuje argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i z jeho odvolání. Z výpovědí jednotlivých poškozených jednoznačně vyplynulo schéma jeho jednání, v němž byl jednoznačně naplněn podvodný úmysl vylákat z poškozených finanční prostředky. K tomu je třeba podle státní zástupkyně uvést, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, do značné míry formalizovaný, jehož účelem není všeobecný přezkum napadeného rozhodnutí, nýbrž jen prověření důvodnosti tvrzení dovolatele o existenci jím uplatněného dovolacího důvodu. Řízení o dovolání nenabízí možnost přezkumu vyhrazený řádnému opravnému prostředku či dosáhnout posouzení věci ve třetím stupni řízení před soudem. Námitkami vyjádřenými v dovolání obviněného se náležitě a dostatečně podrobně zabýval již soud druhého stupně, jeho závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování, takže na ně lze podle státní zástupkyně bez výhrad odkázat.

Kromě toho se obviněný v dovolací argumentaci prakticky výlučně zabývá pouze otázkami skutkovými a soudům vytýká jako nesprávný způsob, jímž hodnotily provedené důkazy. Podle státní zástupkyně jsou skutkové závěry náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a soud vymezený skutek správně zastřešil příslušnými ustanoveními hmotného práva trestního. Stejné stanovisko vyjádřil i odvolací soud, přičemž na důvody vyjádřené v jeho rozhodnutí je možno bez dalšího odkázat. Obviněný uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž předpokládá existenci vady v aplikaci hmotného práva na učiněná skutková zjištění. Ve skutečnosti však uplatňuje námitky, jejichž povaha je primárně skutková, neboť soudům vytýká způsob, jímž realizovaly důkazní řízení, především způsob, kterým provedené důkazy hodnotily, přičemž tvrdí, že hodnocení důkazů mělo vyznít výrazně v jeho prospěch. Obviněný se tedy svými námitkami domáhá odlišného způsobu hodnocení zásadních důkazů, tedy pouze vykládá provedené důkazy jinak než soud a z tohoto odlišného posouzení vyvozuje odchylné skutkové okolnosti, k nimž směřuje své námitky. Takto pojaté výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání.

Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný sice formálně tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, ve skutečnosti však brojí výhradně proti skutkovým zjištěním učiněným v předchozím řízení a proti hodnocení provedeného dokazování. Žádné konkrétní vady v právním posouzení skutku neuvádí. K jeho námitkám proti hodnocení provedených důkazů tak lze pouze nad rámec dovolacího řízení uvést, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Ostatně i samotná obhajoba obviněného působí značně nepřesvědčivě. Pokud by obviněný skutečně poškozené informoval pravdivě o své finanční situaci, musel by jim také sdělit, že jim finanční prostředky s vysokou pravděpodobností nevrátí vůbec, pak by ovšem nemohl mluvit o půjčkách. Na druhou stranu je zde značný počet poškozených, které si za účelem poskytnutí půjčky obviněnému samy půjčovaly i opakovaně velké částky a riskovaly tak finanční problémy, což by za takových okolností sotva činily.

Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný M. N. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.



Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).


V Brně dne 17. února 2015


Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch



Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1471/2014, ECLI:CZ:NS:2015:11.TDO.1471.2014.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies