3 Tdo 92/2015

24. 02. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • TrŘ - § 265b odst. 1 písm. g)

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. února 2015 o dovolání, které podal obviněný M. Š. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě − pobočka v Olomouci ze dne 22. 7. 2014, sp. zn. 55 To 157/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 4 T 47/2014, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání, které podal obviněný M. Š., odmítá.

Odůvodnění:

I.


Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. 4 T 47/2014, byl obviněný M. Š. uznán vinným jednak přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. f) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dle skutkových zjištění popsaných pod bodem I. výroku o vině dopustil jednáním spočívajícím v tom, že „poté, co usnesením Okresního soudu Vsetín sp. zn. 3T 195/2013 ze dne 11. 10. 2013 mu byl odložen do 25. 10. 2013 nástup výkonu trestu odnětí svobody v délce 6 měsíců, záměrně se od 26. 10. 2013 výkonu tohoto trestu bez závažných důvodů vyhýbal, zdržoval se vesměs ve V., přičemž 29. 10. 2013 znovu požádal o odklad výkonu trestu, jeho žádost však byla dne 30. 10. 2013 zamítnuta a on byl do výkonu trestu dodán až dne 12. 11. 2013 policejními orgány ČR na základě příkazu zmíněného soudu ze dne 4. 11. 2013“;

přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, kterého se dle skutkových zjištění popsaných pod bodem II. výroku o vině dopustil jednáním spočívajícím v tom, že:
„1. dne 19. 9. 2013 v době od 11.15 hod. do 12.15 hod. ve V. na M. u., v budově Č. p., na chodbě v poschodí, silou nadzvedl levé skleněné křídlo vitríny zavěšené na zdi, které vysadil a z vitríny odcizil vystavené filatelistické známky v celkové hodnotě 3.460 Kč, a to ke škodě České pošty s. p., Praha 1, Politických vězňů 909/4, PSČ 225 99,

2. v noci z 28. 9. na 29. 9. 2013 ve V. v L. se vloupal do trafiky M. G. tak, že odstranil sklo v jednom z oken, vzniklým otvorem za použití větve dlouhé asi 2,30 m si k otvoru přitáhl cigarety různých značek, jako Benson, Petra, Lucky Strike, Sparta, Ronson, Davidoff a další, tabák, filtry do cigaret a časopis křížovek v celkové hodnotě 5.214 Kč a dále LCD televizor zn. ECG v hodnotě 1.800 Kč, vše odcizil, cigarety se ještě téhož dne snažil prodat především v restauraci K. a takto jednal ke škodě M. G., který poškozené okno opravil svépomocí,

3. dne 01. 10. 2013 kolem 01.30 hod. ve V., na ul. J. S., za pomoci dláta, odstranil v zadní stěně trafiky dřevěnou desku zakrývající otvor po ventilátoru a přes tento otvor z prostor trafiky odcizil časopis Presasaurus v hodnotě 79,90 Kč, přičemž vypáčil a vyhnul hliníkovou krycí lištu, upevňující sololitovou desku zadní stěny, aby se dostal dovnitř trafiky, což se mu nepodařilo, neboť byl zadržen policejní hlídkou Policie ČR a takto jednal ke škodě majitele trafiky spol. Nikolina Tex s.r.o. Vsetín, Družstevní 1646,

a jednání v bodě II. se dopustil poté, co rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně sp.zn. 3 T 172/2012 ze dne 14. 2. 2013, který nabyl právní moci 16. 3. 2013, byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v délce 6 měsíců na zkušební dobu 2 let pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku“;

a dále přečinem krádeže dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu nedokonaným podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, kterého se dle skutkových zjištění popsaných pod bodem III. výroku o vině dopustil jednáním spočívajícím v tom, že:
„1. dne 16. 10. 2013 kolem 16.00 hod. ve V. na ul. N. P. v prodejně Albert odcizil balení kávy zn. Nescafé Gold v hodnotě 230 Kč tak, že kávu ukryl do batohu a bez zaplacení pronesl zónou pokladen, byl však odhalen a káva byla vrácena, přičemž takto jednal ke škodě Ahold Czech Republic a.s. Brno, Slavíčkova 1a, provozovny 374 – V., N. P.,

2. dne 26. 10. 2013 v době od 07.00 hod. do 10.00 hod. ve V., na D. oddělení nemocnice V., v úmyslu získat finanční prostředky se snažil dostat k mincovníku nápojového automatu tak, že vytrhl kryt osvětlení, snažil se odstranit petlici visacího zámku umístěného na boku automatu, vytrhl pojezd plastových kelímků, plastovou zásuvku a odehnul nerezový plech, aby se k pokladně dostal, což se mu nepodařilo, takže ničeho neodcizil, avšak na automatu způsobil škodu ve výši 4.142,- Kč provozovateli Ing. V. S.,

a jednání v bodě III. se dopustil poté, co rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně sp. zn. 3T 195/2013 ze dne 3. 10. 2013, který nabyl právní moci téhož dne, byl uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, za což mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v délce 6 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou“.

Za skutek pod bodem II. výroku o vině z rozsudku byl obviněný podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 45 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen ke společnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

Za skutky pod body I. a III. výroku o vině z rozsudku byl obviněný podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jeden) rok a 6 (šest) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

Rozsudkem byl podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku ve vztahu k obviněnému zrušen ve věci Okresního soudu ve Vsetíně, sp. zn. 3 T 195/2013, z rozsudku ze dne 3. 10. 2013, který nabyl právní moci dne 3. 10. 2013, výrok o vině o pokračujícím trestném činu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozeným:
- M. G. škodu ve výši 7 014 Kč,
- Ing. V. S. škodu ve výši 4 142 Kč.

Podle § 229 odst. 2 tr. ř. soud poškozené M. G. a Ing. V. S. odkázal se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Dále bylo rozsudkem rozhodnuto, že se obviněný M. Š. podle § 226 písm. c) tr. ř. zprošťuje obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován dílčí útok pokračujícího přečinu krádeže dílem dokonaného podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu nedokonaného podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný.

Podle § 229 odst. 3 tr. ř. per analogiam byl poškozený subjekt Autic, a.s., Branická 47, 147 00 Praha 4, IČO :2602 7887, odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti odsuzující části rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. 4 T 47/2014, podal obviněný M. Š. odvolání.

O odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě − pobočka v Olomouci usnesením ze dne 22. 7. 2014, sp. zn. 55 To 157/2014, a to tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.

II.


Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě − pobočka v Olomouci ze dne 22. 7. 2014, sp. zn. 55 To 157/2014, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 184 − 187), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., maje za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Obviněný namítl, že závěry Okresního soudu ve Vsetíně o existenci obou skutků dle výroku I. a výroku III. odst. 2 rozsudku, které jsou mu kladeny za vinu, a které rovněž převzal za východisko rozhodnutí i odvolací soud, se žádným způsobem nepodávají z provedených důkazů a jsou zcela v rozporu s jeho obhajobou, přičemž při hlavním líčení u Okresního soudu ve Vsetíně nebyl proveden žádný přímý důkaz, který by skutky, které jsou mu kladeny za vinu, prokázal. Není pravdou, že by se vyhýbal nástupu výkonu trestu odnětí svobody. Dne 30. 10. 2012 zemřela jeho matka I. Š., a přestože bylo dědictví vypořádáno rozhodnutím notáře již dne 25. 6. 2013, soudy zcela opomněly skutečnost, že teprve rozhodnutím o vypořádání dědictví byl oprávněn nakládat s majetkem, který mu byl přiznán. Byl osobou bez domova a byly mu rovněž odcizeny věci osobní potřeby, a to včetně občanského průkazu. Navíc v této době zajišťoval uskladnění majetku, který mu byl v dědickém řízení přiznán, aby nedošlo k jeho poškození. U příslušné vězeňské služby se informoval, zda by byl přijat bez občanského průkazu, a obdržel zápornou odpověď. S ohledem na uvedené sdělení pokračoval v zajištění svého majetku. Hlídkou Policie ČR byl zadržen právě ve chvíli, kdy se rozhodl k nástupu výkonu trestu prostřednictvím Policie ČR, která by ověřila jeho totožnost a do výkonu trestu jej dodala. Ohledně poškození nápojového automatu v dětském oddělení vsetínské nemocnice (skutek pod bodem III. 2.) uvedl, že se tohoto skutku nedopustil, neboť se v předmětné době nacházel se svým kamarádem v katastrálním území obce V. M. V této souvislosti zpochybňuje závěry odborného vyjádření Odboru kriminalistické techniky a expertízy v B., dle něhož se daktyloskopická stopa zajištěná na nápojovém automatu shoduje s jeho otisky, kdy v odůvodnění obžaloby ze dne 27. 2. 2014 je uvedeno, že shoda s jeho otiskem nebyla zjištěna. Obviněný má za to, že bylo postupováno naprosto v rozporu se zásadou presumpce neviny, čímž bylo zasaženo do jeho základních práv a svobod. Stejně tak je přesvědčen, že napadené rozhodnutí je v rozporu se zásadou „in dubio pro reo“.

Obviněný dále namítá nepřiměřenou přísnost jemu uloženého trestu, kdy má za to, že soudy nepřihlédly k polehčujícím okolnostem dle ustanovení § 41 písm. e) tr. zákoníku, když veškeré trestné činnosti se dopustil v období, kdy se nacházel bez domova, byl ve velmi tíživé situaci a zcela bez finančních prostředků, kterými by zajistil svou obživu. Rovněž je přesvědčen, že uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody je v rozporu se subsidiární povahou tohoto druhu trestu, když vzhledem k okolnostem případu lze splnění účelu trestu dosáhnout uložením některého z alternativních trestů.

Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zcela zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě − pobočka v Olomouci ze dne 22. 7.2014, sp. zn. 55 To 157/2014, a přikázal odvolacímu soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.

K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 3. 12. 2014, sp. zn. 1 NZO 1275/2014.

Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že dovolatel formuluje veškeré zde uvedené argumenty jako námitky proti učiněným skutkovým zjištěním. Z tohoto pohledu jím uvedené důvody nenaplňují žádný z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a ani podle jiného písmene citovaného odstavce. Porušení zásad spravedlivého procesu dovolatel nenamítá. Již tato okolnost je překážkou přezkoumávání napadených rozhodnutí, jak je patrno z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011. V této části se jedná jen o námitky skutkové, jimiž se již zabýval odvolací soud a jejichž opodstatnění neshledal. Dovolatel dále argumentuje zásadou in dubio pro reo, což je procesní zásada, jejíž porušení nemůže být tvrzeným dovolacím důvodem. Dovolatel nakonec napadá uložený trest pro nepřiměřenost, což rovněž nezakládá tvrzený ani jiný dovolací důvod, jak je patrno z rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr. Potud se dovolání jeví jako podané z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř.

Státní zástupce dále uvedl, že je výrok pod bodem I. rozsudku nalézacího soudu stran nenastoupení trestu odnětí svobody vadný. Vada výroku ale spočívá na jiných skutečnostech, než kterými argumentuje dovolatel. Navíc z obsahu dovolání nelze dovodit, že by dovolatel na předmětnou právní vadu poukázal, neboť ve svém dovolání v podstatě jen zkopíroval text předchozího odvolání. Ohledně onoho vadného bodu I. rozsudku je přitom zřejmé, že odvolací soud v zásadě skutková tvrzení dovolatele přijal, avšak nepovažoval je za právně rozhodná. Také formulace na konci strany v bodu II. 1) dovolání, že soudy „přes uvedené skutečnosti … nevzaly uvedené skutečnosti do úvahy“ je natolik nejednoznačná, že je otázkou, zda snad neumožňuje i výklad jiný – že soud nevzal tyto okolnosti v úvahu i při právním posouzení věci. Státní zástupce konstatoval, že je třeba vycházet ze skutečné vůle dovolatele, který svou vůli projevil tak, jak ji projevil – předložil Nejvyššímu soudu obsah svého původního odvolání s poznámkou, že advokát tak činí jen „na základě pokynu obžalovaného“. Z obsahu dovolání nelze spolehlivě dovodit, že by dovolatel spatřoval rozpor mezi právním posouzením skutku a učiněnými skutkovými zjištěními. Dále podotknul, že může popsat vady výroku pod bodem I. výroku rozsudku nalézacího soudu, toliko nad rámec svého vyjádření k podanému dovolání, což však nepovažuje za správný postup. Jak uvádí Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 3749/13, nelze konstruovat to, co v dovolání obsaženo není.

Jelikož konkrétní důvody uvedené dovolatelem zjevně neodpovídají důvodům dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť nenamítá nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení a současně nenamítá ani porušení zásad spravedlivého procesu, kdy na vadu bodu I. rozsudku nalézacího soudu nereagoval, státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uvedeno v § 265b tr. ř.

III.


Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě − pobočka v Olomouci ze dne 22. 7. 2014, sp. zn. 55 To 157/2014, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněného dovolacího důvodu.

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným M. Š. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin, nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).

Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejícím odstavci tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky obviněného směřují právě do oblasti skutkových zjištění a důkazní situace. Obviněný soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (kdy konkrétně poukazuje toliko na závěry odborného vyjádření kriminalistické techniky a expertízy stran zajištěných daktyloskopických stop ve vztahu ke skutku pod bodem III. 2. výroku o vině) a vadná skutková zjištění (obecná námitka, že se skutků uvedených pod body I. a III. 2. výroku o vině nedopustil, zejména pak ve vztahu ke skutku pod bodem I. zjištění stran jeho ztráty osobních dokladů a ve vztahu ke skutku pod bodem III. 2. stran zjištění, zda se v předmětné době vůbec nacházel ve Vsetíně), když prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, resp. že nebyl proveden žádný přímý důkaz, který by skutky prokázal) a nepřímo i vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy ke skutku pod bodem I. výroku namítl, že není pravdou, že se vyhýbal nástupu výkonu trestu, neboť zajišťoval dědictví po zemřelé matce a současně mu byl odcizen občanský průkaz, jehož ztrátu řádně nahlásil a v den nástupu trestu se informoval u příslušné vězeňské služby, zda je nástup bez občanského průkazu možný, a bylo mu sděleno, že nikoli, proto pokračoval v zajišťování majetku a v den, kdy se pokusil o nástup výkonu trestu skrze služebnu příslušného oddělení Policie ČR, byl zadržen hlídkou Police ČR; ve vztahu ke skutku pod bodem III. 2. výroku o vině pak uvedl, že se v předmětné době spáchání skutku nacházel se svým kamarádem na území obce V. M., a proto není možné, aby se jeho otisky shodovaly se zajištěnými daktyloskopickými stopami).

Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel. Z uvedených skutkových (procesních) výhrad tedy obviněný vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů.

Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný M. Š. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval především z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Procesní námitkou je taktéž námitka stran nedodržení zásady in dubio pro reo. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007). Nad rámec uvedeného je možno uvést, že závěr o tom, že se zajištěná daktyloskopická stopa z automatu neshoduje s otisky obviněného, se netýkal obviněného, ale jak uvedl odvolací soud, jiné podezřelé osoby, kdy naopak shoda předmětné stopy byla následně nalezena u obviněného.

Námitka obviněného stran nepřiměřeně přísného trestu, kdy namítal, že soud prvního stupně dostatečně nepřihlédl k polehčujícím okolnostem ve smyslu ustanovení § 41 písm. e) tr. zákoníku, je možno uvést, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Z uvedeného vyplývá, že dovolání ve vztahu k uloženému trestu nelze podat pouze z důvodu, že se uložený trest jeví jako nepřiměřeně mírný nebo přísný, jak to obviněný namítá v podaném dovolání.

Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud podotýká, že námitky uplatněné obviněným se obsahově shodují s jím uplatněnými námitkami v rámci řádného opravného prostředku (č. l. 155 až 157), jimiž se však odvolací soud zabýval ve zcela dostačujícím rozsahu. V rámci dovolání pak obviněný nenamítá porušení zásad spravedlivého procesu. Stran možné vady výroku rozsudku, na kterou poukazuje státní zástupce v rámci svého vyjádření k podanému dovolání, pak Nejvyšší soud uvádí, že i pokud by takováto vada byla shledána, nebylo by v jeho pravomoci uvedený nedostatek napravit. V dovolacím řízení může totiž ve smyslu § 265i odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud přezkoumávat zákonnost a odůvodněnost napadených výroků rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Meze přezkumu tedy stanovuje Nejvyššímu soudu sám dovolatel.

S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán a nedovodil-li současně, že by se jednalo o případ extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, dospěl k závěru, že obviněným podané dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – k) tr. ř. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není zatíženo vytýkanými vadami, což znamená, že dovolání obviněného nebylo možno přiznat jakékoliv opodstatnění.

IV.


Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.

Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).


V Brně dne 24. února 2015



Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata






Zdroj: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 3 Tdo 92/2015, ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.92.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies