7 Tdo 157/2015

25. 02. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • TrZ - § 145 odst. 1

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. 2. 2015 o dovolání obviněného L. M., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 3 To 507/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 13 T 18/2014 t a k t o :
Podle § 265i odst. l písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. M. o d m í t á .



O d ů v o d n ě n í :


Obviněný L. M. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 3 To 507/2014, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 9. 7. 2014, sp. zn. 13 T 18/2014. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. l písm. g), 1) tr. ř. Namítl nesprávnost zjištění, že je osobou totožnou s pachatelem činu, pro který byl odsouzen, a vytkl vadné hodnocení důkazů ve vztahu k tomuto zjištění. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout nebo ho sám zprostil obžaloby.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr.ř.

Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a nemá povahu nějakého „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu, tj. z důvodu, který nespadá do taxativního výčtu zákonných dovolacích důvodů, je vyloučeno. Žádný ze zákonných dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním a k hodnocení důkazů. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu pouze za předpokladu, že mu odpovídají svým obsahem.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že se jedná o posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí je možné namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže opírat o námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Jako mimořádný opravný prostředek je dovolání určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.

Pokud je dovolacím důvodem „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, jedná se rovněž o aplikaci norem hmotného práva na skutkové okolnosti zjištěné soudy prvního a druhého stupně.

Na adresu napadeného usnesení obviněný vytkl, že jím zůstal nedotčen výrok o jeho vině zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. l tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Táboře, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil i Krajský soud v Českých Budějovicích, spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 31. 8. 2013 v T. u lesíka poblíž sídliště N. L. úmyslně fyzicky napadl poškozenou B. K., tak, že se postavil čelem proti ní, nejméně pětkrát ji udeřil pěstí do obličeje, a když poškozená ležela na zemi, udeřil ji kusem dřeva přes krk, čímž jí způsobil podkožní krevní výron víček obou očí (tzv. brýlový hematom), oděrku a podkožní krevní výron hřbetu nosu, oděrku na vnitřní ploše pravého lokte, zlomeninu nosních kůstek, podvrtnutí krční páteře a zlomeninu těla druhé a čtvrté záprstní kůstky levé ruky, tedy těžké zranění s obvyklou dobou léčení kolem osmi týdnů, přičemž minimálně po dobu šesti týdnů byla poškozená podstatným způsobem omezena v obvyklém způsobu života, neboť nemohla zatěžovat levou ruku.

Obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedený skutkový stav neodpovídal znakům zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. l tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř.

Podané dovolání obviněný založil v celém rozsahu výlučně jen na ryze skutkových námitkách, jimiž znovu a v návaznosti na svou obhajobu před soudy obou stupňů prezentoval svou verzi, že není osobou totožnou s pachatelem činu a že poškozenou nijak nenapadl a nezranil. Tímto pojetím dovolání se obviněný ocitl mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.

Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.

Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Táboře, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Českých Budějovicích, na straně jedné a provedenými důkazy ne straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor, a to ani v otázce totožnosti obviněného s osobou pachatele posuzovaného skutku. V tomto ohledu jsou skutková zjištění soudů založena na svědecké výpovědi poškozené, která jako pachatele jednoznačně označila obviněného. Poškozená podle své výpovědi obviněného znala, přicházela s ním do styku a v minulosti s ním žila. V návaznosti na to poškozená vysvětlila, že obviněný ji znenadání napadl během jejich setkání, při kterém se šli společně projít. Důvod napadení si poškozená nedokázala vysvětlit a jako domněnku uvedla, že obviněného „asi něčím naštvala“. K osobám obviněného a poškozené soudy zjistily, že oba byli dlouhodobými uživateli drog, zejména pervitinu. To soudy považovaly za možnou významnou okolnost s ohledem na jinak nejasný motiv napadení.

Soudy si byly vědomy totální protichůdnosti v poměru mezi usvědčující svědeckou výpovědí poškozené a obhajobou obviněného, který jakékoli napadení poškozené popíral, a již s ohledem na to hodnotily svědeckou výpověď poškozené velmi obezřetně a bedlivě. Ve svědeckých výpovědích poškozené v přípravném řízení a v hlavním líčení soudy zaznamenaly i nesrovnalosti a odchylky, které považovaly za nepodstatné, neboť se týkaly jen dílčích okolností, zatímco v rozhodujících otázkách vztahujících se k osobě útočníka, ke způsobu útoku a k mechanismu napadení byla tvrzení poškozené neměnná a konzistentní. Soudy se ve spojitosti s hodnocením věrohodnosti svědecké výpovědi poškozené zabývaly také otázkou, zda poškozená měla nějaký důvod k tomu, aby obviněného nepravdivě označila za pachatele, a konstatovaly, že poškozená takový důvod neměla. V návaznosti na to soudy poukázaly na to, že poškozená podala trestní oznámení nikoli z vlastního popudu, ale z iniciativy své matky, které až po ošetření v nemocnici sdělila, kým byla napadena. K ošetření v nemocnici poškozenou dopravila její matka, přičemž poškozená zde – zcela v rozporu s povahou a rozsahem zranění – uvedla, že spadla ze schodů. Tyto okolnosti soudy považovaly za projev absence úmyslu poškozené vypovídat proti obviněnému nepravdivě. Jinak soudy zdůraznily, že svědecká výpověď poškozené je nepřímo podporována svědeckou výpovědí její matky, která potvrdila, že poškozená se jí s napadením ze strany obviněného svěřila po ošetření v nemocnici. Podle soudů byla celková věrohodnost svědecké výpovědi poškozené potvrzena i tím, že jí popsaný způsob a mechanismus napadení koresponduje s objektivně zjištěnými zraněními, ohledně kterých jinak bylo zjištěno, že je vyloučeno, aby je poškozená utrpěla pádem ze schodů. Pokud soudy za tohoto stavu pokládaly svědeckou výpověď poškozené za věrohodnou i v označení pachatele napadení, je tento závěr přijatelný, protože je výsledkem takových hodnotících úvah, jimiž soudy nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř. byl v posuzované věci uplatnitelný ve variantě, podle které dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř. tu je vázán na některý z dalších dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až k) tr. ř., v daném případě na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Z této vázanosti vyplývá, že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., pak nejsou ani dovolacím důvodem podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. l písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.


P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.



V Brně dne 25. února 2015


Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec







Zdroj: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2015, sp. zn. 7 Tdo 157/2015, ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.157.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies