7 Tdo 9/2015

25. 02. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • TrZ - § 178 odst. 1, 3
  • TrŘ - § 265i odst. 1 písm. f)

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 25. 2. 2015 dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného L. S. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 8 To 340/2014, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 108/2014 a rozhodl t a k t o:


Podle § 265i odst. l písm. f) tr. ř. se dovolání odmítá.

Odůvodnění:


Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 2. 7. 2014, sp. zn. 4 T 108/2014, byl obviněný L. S. uznán vinným přečiny ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku a nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Těchto přečinů se podle výroku o vině rozsudku soudu I. stupně dopustil tím, že (zkráceně uvedeno) dne 15. 3. 2014 v době okolo 13.30 hodin vnikl neuzamčenými dveřmi do chaty č. ... v k. ú. B., kde se slovy „Ty kurvo, já tě zabiju, co máš o mě co vykládat!“ zaútočil přineseným krumpáčem směrem k poškozené L. R. tak, že ve dvou případech kovovou částí krumpáče ve tvaru sekery zasekl do zděné stěny nad poškozenou, a posledním třetím úderem rozbil skleněnou výplň okna před kterým seděla poškozená na pohovce, poté krumpáč odhodil se slovy „Ty kurvo, já tě uložím do rakve“, fyzicky poškozenou napadl tak, že ji opakovaně bil pěstmi do hlavy a obličeje a útoku zanechal až ve chvíli, kdy mezi něho a poškozenou vstoupila její matka, a uvedeným jednáním L. R. způsobil zranění, a to krevní výron víček levého oka s otokem, zhmoždění týlní oblasti hlavy a oděrku na horním rtu, které si vyžádalo lékařské ošetření a léčbu v domácím prostředí ledováním zhmožděnin. Za to mu byl soudem I. stupně podle § 146 odst. 1 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 16 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.

Proti citovanému rozsudku soudu I. stupně podala státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně odvolání v neprospěch obviněného, kterým se domáhala, aby byl obviněný v souladu s podanou obžalobou uznán vinným přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 3 tr. zákoníku, tedy že při činu uvedeném v odstavci 1 užil násilí a takový čin spáchal se zbraní. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 8 To 340/2014, odvolání státní zástupkyně zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Nejvyšší státní zástupce podal v zákonné lhůtě v neprospěch obviněného dovolání proti výše uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně. Odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. l písm. g) a 1) tr. ř. Nesouhlasí s právním názorem soudů obou stupňů, že je dostačující právně kvalifikovat jednání obviněného pouze podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, protože obviněný si do chatky přinesl krumpáč, který následně použil ve snaze učinit důraznějšími své výhružky vůči poškozené, a toto jednání naplňuje právě okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 178 odst. 3 tr. zákoníku spočívající v tom, že při činu užil násilí a spáchal jej se zbraní. Tohoto trestného činu, že se dopustí jak pachatel, který užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí se zbraní při neoprávněném vniknutí do obydlí jiného proti napadené osobě, tak i pachatel, který se po neoprávněném vniknutí v obydlí jiného nadále zdržuje proti vůli oprávněné osoby a užije přitom násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí se zbraní proti napadené osobě. Taktéž se ho však dopustí i pachatel, který se do obydlí jiného dostane nikoli neoprávněně, ale následně se zde zdržuje proti vůli oprávněné osoby a užije přitom násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí se zbraní proti napadené osobě. Trestný čin porušování domovní svobody je spáchán se zbraní ve smyslu ustanovení § 178 odst. 3 tr. zákoníku nejen tehdy, jestliže pachatel užije zbraň k přímému fyzickému násilí vůči osobě aby dosáhl svého cíle, ale i tehdy, užije-li zbraň k zastrašování pohrůžkou, že užije zbraň k fyzickému útoku vůči napadenému, nesplní-li jeho požadavky. Není přitom rozhodné, při kterém z uvedených jednání se pachatel násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí se zbraní proti napadené osobě dopustí, neboť postačí, když k němu dojde kdykoliv během vzniklého protiprávního stavu, a to od jeho počátku až do jeho ukončení. Užité násilí nebo pohrůžka bezprostředního násilí za použití zbraně proti napadené osobě, pak může pachateli sloužit jako prostředek ke vniknutí do obydlí jiného, případně k tomu, aby si v tomto prostoru zajistil možnost nadále se zde zdržovat, nebo může směřovat k jinému cíli, např. ke spáchání jiného trestného činu či pouhému rušení práva na soukromí oprávněné osoby. Nejvyšší státní zástupce k tomu odkázal na rozhodnutí publikované pod č. 14/2002-I Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu. Protože podle soudy zjištěného skutkového stavu obviněný napadl poškozenou a vyhrožoval jí s krumpáčem až po vniknutí do chaty, nicméně v době, kdy s jeho přítomností v chatě poškozená ani nikdo z dalších přítomných osob nesouhlasili, a násilí nebo pohrůžka bezprostředního násilí se zbraní je z hlediska právní kvalifikace podle § 178 odst. 3 tr. zákoníku relevantní ať k ní dojde kdykoliv během vzniklého protiprávního stavu, bylo podle státního zástupce třeba jednání obviněného takto právně kvalifikovat. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř., podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně, i jemu předcházející rozsudek soudu I. stupně, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Obviněný se k dovolání nejvyššího státního zástupce nevyjádřil a jeho obhájce pouze soudu písemně sdělil, že „souhlasí s nařízením neveřejného zasedání“.

Nejvyšší soud zjistil, že se lze ztotožnit s námitkami nejvyššího státního zástupce, ale ve věci jsou dány podmínky pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř.

Podle tzv. právní věty v rozsudku soudu I. stupně se obviněný daným jednáním dopustil přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, a to tak, že neoprávněně vnikl do obydlí jiného. V odůvodnění rozsudku pak soud I. stupně uvedl, že obžaloba v daném jednání spatřovala přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 3 tr. zákoníku, neboť obviněný při neoprávněném vniknutí do obydlí jiného užil násilí a čin spáchal se zbraní. Soud I. stupně byl ale toho názoru, že v samotném faktu, že s sebou měl krumpáč, který následně použil v souvislosti se spácháním jiného trestného činu (přečinu nebezpečného vyhrožování), nelze spatřovat „užití násilí a spáchání činu se zbraní“, protože tato zbraň nebyla použita k neoprávněnému vniknutí do obydlí a současně při tomto vniknutí do chaty nebylo ze strany obviněného použito sebemenšího násilí. Odvolací Krajský soud v Brně se s tímto právním názorem soudu I. stupně ztotožnil.

Uvedený právní názor soudů je ale v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně se stanoviskem jeho trestního kolegia ze dne 12. 12. 2001, sp. zn. Tpjn 300/2000, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 14/2002, sešit č. 3. V tomto stanovisku, z něhož zcela vychází také podané dovolání, byl zaujat právní názor, že „trestného činu porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 3 tr. zákona se dopustí pachatel, který užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí se zbraní při neoprávněném vniknutí do domu nebo do bytu jiného proti napadené osobě. Dopustí se ho i pachatel, který se po neoprávněném vniknutí v domě nebo v bytě jiného nadále zdržuje proti vůli oprávněné osoby a užije při tom násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí se zbraní proti napadené osobě. Taktéž se ho dopustí pachatel, který se do domu nebo do bytu jiného dostane nikoliv neoprávněně, ale následně se zde zdržuje proti vůli oprávněné osoby a užije při tom násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí se zbraní proti napadené osobě. Není přitom rozhodné, při kterém z těchto jednání se pachatel násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí se zbraní proti napadené osobě dopustí, neboť postačí, když k němu dojde kdykoliv během vzniklého protiprávního stavu, a to od jeho počátku až do jeho ukončení. Užité násilí nebo pohrůžka bezprostředního násilí za použití zbraně proti napadené osobě může pachateli sloužit jako prostředek k vniknutí do domu nebo do bytu jiného, případně k tomu, aby si v tomto prostoru zajistil možnost nadále se zde zdržovat, nebo může směřovat kjakémukoliv jinému cíli, např. ke spáchání jiného trestného činu či k pouhému rušení práva na soukromí oprávněné osoby“. Z citovaného obsahu stanoviska je zřejmé, že právní názor soudu I. stupně v této trestní věci obviněného L. S., potvrzený soudem odvolacím, je s ním v rozporu, protože vychází z nesprávné úvahy, že násilí i zbraně musí být užito při neoprávněném vniknutí do obydlí. Přitom skutková podstata trestného činu porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 3 tr. zákona, jejímž výkladem se uvedené stanovisko zabývá, je v podstatě shodná se skutkovou podstatou přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 3 tr. zákoníku.

Nejvyšší soud ale, byť přisvědčil argumentaci nejvyššího státního zástupce, nezrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně, ani předcházející rozsudek Městského soudu v Brně trpící stejnou vadou v právním posouzení skutku. Dospěl totiž k závěru, že ve věci jsou splněny podmínky pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř., protože je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Z trestního spisu vyplývá, že obviněný do současné doby již vykonal téměř rok z uloženého úhrnného nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců (zadržen a vzat do vazby 15. 3. 2014), který mu byl ukládán v rámci trestní sazby 6 měsíců až 3 léta podle ustanovení § 146 odst. 1 tr. zákoníku. V případě uznání viny trestným činem porušování domovní svobody nikoliv podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, ale také podle přísnějšího odst. 3, by mu byl nově ukládán trest odnětí svobody v trestní sazbě od 1 roku až do 5 let. Vzhledem k okolnostem případu, by mu ale ani za této situace zcela zřejmě nehrozil výrazně přísnější trest, než který mu již byl uložen a který již nyní z podstatné části vykonal. Jeho postavení by se tak zcela zřejmě nemohlo zásadně změnit. Z výše uvedeného je pak zřejmé, že daná otázka již byla v minulosti jednoznačně vyřešena stanoviskem Nejvyššího soudu a není tak po právní stránce zásadního významu. Nejvyšší soud tak vzhledem k uvedenému, jakož i s přihlédnutím k mimořádnosti dovolání, a zájmu na stabilitě pravomocných soudních rozhodnutí, rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.


P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. února 2015


Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš



Zdroj: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2015, sp. zn. 7 Tdo 9/2015, ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.9.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies