3 Tdo 55/2015

24. 02. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • TrZ - § 324 odst. 1 písm. b)

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. února 2015 o dovolání podaném J. N., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, sp. zn. 31 To 333/2014 ze dne 22. října 2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 29/2014, t a k t o:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání o d m í t á.


O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 4. srpna 2014, sp. zn. 3 T 29/2014 byl dovolatel uznán vinným přečinem vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci podle § 324 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozhodnutí. Za výše uvedený přečin byl dovolatel odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, přičemž jeho výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců.

O odvolání J. N. rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, usnesením ze dne 22. října 2014, sp. zn. 31 To 333/2014 tak, že podané odvolání podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal J. N. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že byla nesprávně a nedostatečně posouzena předběžná otázka nezákonnosti proti němu vedené exekuce, jeho přípisy byly nesprávně po právní stránce vyhodnoceny jako protiprávní výhrůžky a došlo k porušení práva na spravedlivý proces. Poukázal na skutečnost, že podle mezinárodního práva nebyl exekuční titul vykonatelný a vyjádřil přesvědčení, že pokud byla exekuce vedena protizákonně, není co mařit a taktéž exekuci je možno odporovat, přičemž odpor proti paaktu nemůže být protiprávní a naopak odporovat lze proti zneužití pravomoci veřejného činitele, pokud exekutor vykonává dosud nevykonané rozhodnutí. Objasnil, jaká situace a jaké pohnutky ho vedly k tomu, že předmětné emaily napsal s tím, že se podle něj nejedná o výhrůžky, když pouze uvedl, že bude bránit svoje práva a některé věty ani nemířily na exekutora, ale na „mafiány, kteří hyenistickým způsobem chtějí okrást rodinu“, přičemž vyjádřil přesvědčení, že dotyčný exekutor by mohl mít důvod k obavám pouze v případě, že by se za takovéhoto mafiána považoval. Poukázal na skutečnost, že soudní exekutor musí být vzhledem ke svému povolání k takovýmto projevům více otrlý a předmětné emaily tedy nebyly způsobilé v něm vyvolat reálnou obavu, jak je požadováno skutkovou podstatou podle § 324 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedl též, že se soudy obou stupňů nevypořádaly s jeho námitkou nevykonatelnosti exekučního titulu podle komunitárního práva EU, a tím došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Proto závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud „podle § 265k odst. 1 tr. řádu napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci čj. 31 To 333/2014-217 ze dne 22. října 2014 zrušil a věc vrátil k novému projednání a novému rozhodnutí o odvolání obžalovaného.“

K takto podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně). V tomto svém vyjádření uvedla, že v souvislosti s námitkou nesprávného a nedostatečného vyhodnocení zákonnosti prováděné exekuce, která měla být podle dovolatelova názoru posouzena v právním režimu předběžných otázek ve smyslu § 9 odst. 1 tr. ř., je třeba především uvést, že z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty přisouzeného přečinu vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci ve smyslu § 324 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, a tím i z hlediska posouzení jeho viny, není taková otázka rozhodující. Byl totiž uznán vinným tím, že jinému vyhrožoval usmrcením, ublížením na zdraví pro výkon pravomoci jiného orgánu veřejné moci než orgánu státní správy, územní samosprávy a soudu. Terčem jeho kvalifikovaných výhrůžek se stala osoba exekutora Mgr. Petra Polanského v postavení jiného orgánu veřejné moci (§ 28 zákona 120/2001 Sb., o exekučním řádu) a stalo se tak pro výkon exekutorovy pravomoci při rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v rámci vykonávacího řízení tak, jak vyplývá z příslušných procesních předpisů. Výkon pravomoci orgánu veřejné moci, proti kterému dovolatelovo jednání směřovalo, se navíc opíral o řádný exekuční titul v podobě „vykonatelného rozhodčího nálezu vydaného dne 5. 2. 2010 podle Rozhodčích pravidel Komise OSN pro mezinárodní obchodní právo UNCITRAL“, k uspokojení pohledávky tam (v popisu tzv. skutkové věty výroku o vině) uvedeného oprávněného. Existenci takového právního titulu dovolatel zpochybnil prostřednictvím námitky o tom, že nebyly splněny podmínky ve smyslu čl. 38 odst. 1 směrnice Nařízení rady ES č. 44/2001, vážící právní stav vykonatelnosti rozhodnutí vydaného v jednom členském státě EU (v jiném členském státě unie) na prohlášení o jeho vykonatelnosti. Takovou námitku je však namístě i přes její výchozí právní oporu považovat za skutkovou, je-li jejím prostřednictvím namítáno, že předepsaný procesní úkon nebyl učiněn, a tím i nepodléhající dovolacímu přezkumu. Dále konstatovala, že objektem trestného činu podle § 324 tr. zákoníku je zájem na řádném výkonu pravomoci orgánu veřejné moci s tím, že řádný výkon jeho pravomoci musí splňovat zejména kritérium zákonnosti; jeho případné nedodržení však lze napadat pouze odpovídajícími právními prostředky (v daném případě s odkazem na zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, část pátá), popř. cestou mimořádného opravného prostředku, jak vyplývá z poukazovaného rozhodnutí občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu pod sp. zn. 20 Cdo 3064/2007, a tedy nikoliv způsobem, jakým v předmětné trestní věci postupoval dovolatel. Jeho jednání se právnímu postupu proti usnesení o nařízení exekuce totiž zcela vymyká, přičemž na ustanovení o dovolené svépomoci ve smyslu § 6 OZ, platného v rozhodném období (jehož podmínky navíc splněny nejsou), nemůže apelovat ani tehdy, pokud namítá, že se o provedení příslušného řízení ohledně vykonatelnosti cizího rozhodčího nálezu nedozvěděl. Dle vyjádření státní zástupkyně tedy po stránce skutkové zůstává rozhodným, že na e-mailovou adresu Exekutorského úřadu v Liberci, pověřeného výkonem předmětné exekuce prostřednictvím osoby exekutora Mgr. Petra Polanského, odeslal ze svého e-mailového kontaktu celkem tři elektronické zprávy, z nichž pouze dvě mu byly kladeny za vinu ve smyslu skutkové podstaty přečinu podle § 324 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Lze mu sice obecně přisvědčit v tom rámcovém náhledu, že nemůže být protiprávní výhrůžkou, pokud někdo odkazuje na skutečnost, že se bude domáhat svých práv, zaručených ústavou. Na straně druhé se s ním nelze ztotožnit v názoru, že předmětné e-maily nejsou útokem na „veřejný orgán“ (správně na orgán veřejné moci), jestliže jsou doručeny právě na e-mailovou adresu Exekutorského úřadu v Liberci a s odkazem na protiprávnost postupu při provádění exekuce, plynoucím ze slovního obratu … „protože v této zemi neplatí právní řád“, se v jejich textu pronáší výhrůžka „pokud sáhnete na můj majetek“ …. „se zbraní v ruce se postavím na odpor všem mafiánům, kteří chtějí okrást moji rodinu“. Již takovým útokem na orgán veřejné moci (tedy nikoliv útokem na blíže nespecifikovanou skupinu osob z tzv. mafiánského prostředí, jak dovolatel uvádí), obsaženým ve druhé e-mailové zprávě a hrozícím za údajně nezákonný způsob výkonu jeho pravomoci použitím zbraně a tedy prostředkem, způsobilým nejen ublížit na zdraví, ale i usmrtit, naplnil dovolatel znaky skutkové podstaty přečinu podle § 324 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Další jeho písemný projev na adresu Exekutorského úřadu v Liberci, který soudy nemohly hodnotit jinak, než v souvislosti s předešlou e-mailovou zprávou, pak vypovídá o tom, že jeho adresát - byť s odkazem na čl. 23 LZPS - „musí být připraven na tvrdý odpor“ a tedy svým slovním významem vyjadřuje zřetelný vzkaz, že sdělená výhrůžka újmy na zdraví a na životě je myšlena nejen vážně, ale i důrazně. Podle státní zástupkyně se nelze přiklonit k dovolatelovu názoru, že předmětné e-maily nebyly způsobilé vzbudit obavu, že je vážně vyhrožováno usmrcením a ublížením na zdraví, jak vyplývá ze skutkové podstaty přečinu podle § 324 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, navíc s neodůvodněným poukazem na to, že soudní exekutor musí být otrlý vůči určité míře frustrace a zoufalství osob, proti jejichž majetku vede exekuční řízení. Hovořit o ožebračování takových osob jednáním exekutora je jistě silný příměr za stavu, že se - podobně jako dovolatel - dostaly do postavení povinného bez respektu k nezbytné míře obezřetnosti, kterou by měly být vedeny veškeré jejich právní kroky právě v oblasti jejich majetkových vztahů. Při takto naplněných podmínkách dovolatelovy trestní odpovědnosti za přečin vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci podle § 324 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, pak lze jen stěží poukazovat na kriminalizaci pouhého jeho verbálního projevu vůči exekutorovi a tím soudům vytýkat nedodržení zásady subsidiarity trestní represe. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem tak závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodl o dovolání obviněného J. N. tak, že se odmítá podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně navrhla, aby takto bylo podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání a dále vyjádřila svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí Nejvyššího soudu, než jsou uvedena v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř. (§ 265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.

Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu jsou tak dovolatelovy námitky uplatněny převážně právně relevantně, jedná se však současně o námitky zjevně neopodstatněné a je k nim třeba uvést následující:

Přečinu vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci podle § 324 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jinému vyhrožuje usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením značné škody pro výkon pravomoci takového orgánu.

Dovolací soud nesouhlasí s dovolatelem, že pro posouzení jeho právní věci z trestně právního pohledu je podstatné, zda byla proti němu vedená exekuce exekucí zákonnou nebo nezákonnou. Předně je třeba zdůraznit, že ji soudy dosud činné ve věci, a to jak soudy civilní, tak soudy trestní, za zákonnou považovaly, když vycházely z předpokladu, že bylo vedeno vykonávací řízení na základě pravomocného a vykonatelného nálezu vydaného dne 5. 2. 2010 podle Rozhodčích pravidel Komise OSN pro mezinárodní právo UNCITRAL, který byl řádně doručen žalobci i žalovanému, konkrétně dovolateli jako žalobci dne 16. 2. 2010. Podle § 40 zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, v tehdy platném znění, uznání cizího rozhodčího nálezu se nevyslovuje zvláštním rozhodnutím. Cizí rozhodčí nález se uznává tím, že se k němu při zachování podmínek § 39 přihlédne. Podle § 28 odst. 2 téhož zákona rozhodčí nález, který nelze přezkoumat podle § 27, nebo u něhož marně uplynula lhůta k podání žádosti o přezkoumání podle § 27, nabývá dnem doručení účinku pravomocného soudního rozhodnutí a je soudně vykonatelný. Pokud tedy soudy považovaly takto vydaný rozhodčí nález za vykonatelný z pohledu českého práva, a na jeho základě bylo vydáno dne 4. 11. 2010 usnesení o nařízení exekuce sp. zn. 7 Exe 1545/2010, jejímž provedením byl pověřen soudní exekutor Mgr. Petr Polanský, byl tento exekutor k dovolateli v postavení předpokládaném ustanovením § 324 odst. 1 tr. zákoníku, tedy v postavení orgánu veřejné moci.

Nejvyšší soud na tomto místě považuje za nezbytné uvést, že nehodnotí jakoukoli oprávněnost prováděné exekuce, ani oprávněnost nároku, na jehož základě byla vedena a de facto k tomu nemá ani v rámci nyní vedeného trestního řízení zákonné oprávnění. Jak již bylo uvedeno blíže (a bude podrobněji rozvedeno nyní) z hlediska posouzení trestně právní odpovědnosti dovolatele ani nepovažuje (na rozdíl od něj) tuto otázku za klíčovou. Je nesporné, že exekuce byla proti dovolateli a jeho tchýni nařízena a jejím provedením byl pověřen Mgr. Polanský, byl tedy při výkonu své pravomoci v postavení jiného orgánu veřejné moci ve smyslu § 324 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud dovolatel považoval nařízenou exekuci za nezákonnou, měl zákonné prostředky, jak se proti ní bránit (přičemž jich i částečně využil). Bylo potom na soudě a dalších příslušných orgánech, aby o takovémto tvrzení dovolatele rozhodly a posoudily zákonnost prováděné exekuce podle platného právního řádu. Dovolatel však místo toho zvolil cestu mimo zákonný rámec, kdy se naprosto nepřípustnými prostředky rozhodl domoci (svých) tvrzených práv a zabránit výkonu (podle něj) neoprávněné exekuce. Je však zcela nepřípustné, aby arbitrem toho, zda je exekuce vedena oprávněna, byl sám povinný a používal pro prosazení svých cílů takovéto prostředky. Pokud dovolatel tvrdí, že exekutor má povinnost ve vyšší míře snášet kritiku, pak je třeba uvést, že dovolatel poškozeného exekutora nijak nekritizoval, naopak skutečnost, že někdo působí ve státní správě či justici, nedává dovolateli oprávnění jej zastrašovat výhrůžkami použití zbraně a svoje jednání následně bagatelizovat tím, že takováto osoba by měla být na urážky, výhrůžky a pomluvy zvyklá s poukazem na skutečnost, že výkon profese exekutora spočívá „v podstatě v ožebračování chudých nesolventních povinných“. Je třeba odmítnout i jeho tvrzení spočívající ve skutečnosti, že exekutor neměl důvod mít na základě těchto emailů jakékoli obavy, neboť nemířily na exekutora, ale na „mafiány, kteří hyenistickým způsobem chtějí okrást rodinu“, přičemž vyjádřil přesvědčení, že dotyčný exekutor by mohl mít důvod k obavám pouze v případě, že by se za takovéhoto mafiána považoval. Je však zřejmé, že z hlediska posuzování, jak je takovýto email svým adresátem vnímán, není rozhodné, jak sama sebe vnímá napadená osoba, ale jak se jeví, že takovou osobu vnímá osoba, která výhrůžku učinila. Z obsahů emailů, doručených na adresu Exekutorského úřadu Liberec, je zcela zřejmé, komu se dovolatel chtěl stavět se zbraní na odpor (viz email ze dne 9. prosince 2013 - čl. 15 - „Pane exekutore, níže uvedený odkaz z parlamentu ČR platí samozřejmě i na Vás osobně a všechny ty, kteří obcházeli kriminálním způsobem zákon. Větší mezinárodní skandál jste ještě nezažil, pokud nám sáhnete na majetek. Se zbraní v ruce se postavím na odpor všem mafiánům, kteří hyenistickým způsobem chtějí okrást moji rodinu, protože v této zemí neplatí právní řád!!! Jsem především občanem SRN, který se vás duševně deformovaných mafiánů nebojí!“, email ze dne 5. prosince 2013 – čl. 17 – „Pane exekutore, z pozice zmocněnce paní D. R. Vám sděluji, že jste se stal součástí organizovaného zločinu, který se ničeho neštítí. …. Ta skutečnost, že se soudy neřídily Ústavním právem, je taktéž důsledkem zločinného mafiánského spolčení. …“, email ze dne 18. září 2013 – čl. 18 – „Pane exekutore, počínaje dnešním dnem začíná odpor proti „Vám - Justiční mafii - p. K.…“). Námitky dovolatele, že v předmětném e-mailu, který je součástí popisu skutku, se chce stavět na odpor blíže neurčeným mafiánům, se jeví jako naprosto účelové, účelově vytržené z kontextu celé situace, když je postaveno najisto, jak dovolatel exekutora vnímal a komu předmětné výhrůžky byly určeny a co bylo jejich cílem (exekutora zastrašit).

S ohledem na výše uvedené je pak zřejmé, že námitky dovolatele jsou pouhým opakováním jeho doposud vedené obhajoby, když se s nimi však již řádným způsobem vypořádaly soudy dosud činné ve věci.

S poukazem na uvedené pak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 24. února 2015


Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka



Zdroj: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 3 Tdo 55/2015, ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.55.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies