6 Tdo 105/2015

18. 02. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • TrZ - § 209 odst. 1, 2

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. února 2015 o dovolání obviněného M. K. (roz. D.), proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 10. 2014, č. j. 12 To 328/2014-201, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 T 195/2014, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 10. 2014, č. j. 12 To 328/2014-201, bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 10. 9. 2014, č. j. 3 T 195/2014-159, kterým byl obviněný uznán vinným pod body 1.-2.) výroku rozsudku přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 2 tr. zákoníku a pod bodem 3.) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a byl odsouzen podle § 209 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. O nároku poškozených na náhradu škody bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř.

Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 10. 2014, č. j. 12 To 328/2014-201, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání s uplatněním dovolacího důvodu vymezeného v § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Argumentace obviněného spočívá v tom, že soudce, který rozhodoval v jeho trestní věci a uznal obviněného vinným a uložil mu trest, byl soudce vyloučený ve smyslu § 30 odst. 2 tr. ř., neboť rozhodoval o jeho vzetí do vazby dne 8. 8. 2014 pod č. j. 3 T 195/2014-111. Obviněný dále uvádí, že na shora uvedené pochybení upozorňoval již ve svém opravném prostředku soud druhého stupně, který mu sice přisvědčil v tom, že soudce prvního stupně skutečně rozhodoval o jeho vzetí do vazby a následně o jeho vině a trestu, nicméně rozhodování o vazbě nebylo činěno v přípravném řízení. Názor vyslovený soudem druhého stupně považuje obviněný za nesprávný a je přesvědčen, že „z ustanovení § 30 odst. 2 tr. ř. nelze dovodit, že by se vyloučení soudce, který v přípravném řízení rozhodoval o vazbě osoby, z následného rozhodování nevztahovalo na případy, kdy soudce rozhodoval ve zkráceném přípravném řízení“. S ohledem na shora uvedenou argumentaci obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené rozhodnutí soudu druhého stupně i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové a po zrušení věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.


Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je dán v případě, že „ve věci rozhodl vyloučený orgán, tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta“. Formální náležitost spočívající v uplatnění námitky před soudem druhého stupně byla splněna, neboť obviněný námitku vyloučení soudce před rozhodnutím orgánu druhého stupně uplatnil. Zbývá tedy posoudit, zda tvrzení obviněného, že v jeho trestní věci rozhodoval vyloučený orgán, má reálné opodstatnění.

Podle § 30 odst. 2 tr. ř. (obviněný uplatnil v dovolání) „je vyloučen soudce nebo přísedící z vykonávání úkonů trestního řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako prokurátor, policejní orgán, společenský zástupce, obhájce nebo zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného. Po podání obžalobynebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků, vydal příkaz k zadržení nebo příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba nebo s níž byla sjednána dohoda o vině a trestu“.

Argumentace obviněného spočívá v tom, že „soudce, který rozhodoval o jeho vině, měl být z tohoto řízení vyloučen, neboť ve zkráceném přípravném řízení, které je jednou z forem přípravného řízení rozhodl o jeho vzetí do vazby“. V reakci na uvedené musí Nejvyšší soud obviněného (obhajobu) upozornit na tu skutečnost, že pokud státní zástupce, kterému byl doručen návrh policejního orgánu podle § 179c odst. 1 tr. ř., nebo který sám provedl přípravné řízení shledá, že výsledky zkráceného přípravného řízení odůvodňují postavení podezřelého před soud, podá návrh na potrestání. Návrh na potrestání obsahuje stejné náležitosti jako obžaloba s výjimkou odůvodnění. Dále nesmí být přehlédnuto, že věci, v nichž se konalo zkrácené přípravné řízení, samosoudce projedná ve zjednodušeném řízení. Trestní stíhání se zahajuje tím, že návrh státního zástupce na potrestání byl doručen soudu (viz § 314b odst. 1 tr. ř.). Obviněným jsou záměrně uvedené skutečnosti přehlíženy a do popředí je vyzdvihován pouze pojem zkráceného přípravného řízení, aniž by obhajobou bylo objektivně konstatováno, že státní zástupce podal u soudu návrh na potrestání a jak je výše uvedeno, tento návrh má stejnou povahu jako obžaloba. Stěží by bylo obhajobou namítáno, že po podání obžaloby soudce rozhodl o vzetí obviněného do vazby, avšak v případě, kdy byl podán návrh na potrestání (je vhodné též zmínit, že předmětná věc byla také řádně zapsána do rejstříku T, nikoli Nt – kam by byl zapsán návrh na vzetí obviněného do vazby v přípravném řízení), je tak obhajobou činěno, přestože po podání návrhu na potrestání se věc obviněného dostala do stádia řízení před soudem, kde bylo rozhodováno o vině a trestu nikoli primárně o vazbě obviněného. Obviněným je přehlíženo v této souvislosti ustanovení § 314b odst. 2 tr. ř., které mj. hovoří o tom, že byl-li soudu s doručením návrhu předán zadržený podezřelý, soudce jej do 24 hodin vyslechne jako obviněného, zejména k okolnostem zadržení a důvodům vazby, rovněž rozhodne o vazbě a také učiní potřebné kroky k vydání rozhodnutí, ev. zajištění hlavního líčení.

Shora bylo rovněž odkázáno na ustanovení § 30 odst. 2 tr. ř., které uvádí okolnosti, které jsou důvodem pro vyloučení soudce. Z dikce tohoto ustanovení (Nejvyšším soudem pro potřeby tohoto řízení zvýrazněno) vyplývá, že vyloučen z rozhodování po podání obžaloby je mj. soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení rozhodoval o vazbě osoby – ze skutečností výše zmíněných je nepochybné, že o takový případ, který má na mysli toto ustanovení, se v případě obviněného nejedná.

Závěr, který k námitce obviněného, že okresní soud porušil ustanovení § 30 odst. 2 tr. ř., zaujal v odůvodnění svého usnesení Krajský soud v Hradci Králové, byl Nejvyšším soudem shledán správným, a proto bylo nutno dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.

S ohledem na způsob rozhodnutí nemusel Nejvyšší soud věc obviněného meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění § 265i odst. 2 tr. ř.


P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).



V Brně dne 18. února 2015


Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann







Zdroj: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. 6 Tdo 105/2015, ECLI:CZ:NS:2015:6.TDO.105.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies