30 Cdo 3615/2014

24. 02. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 241a odst. 1

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce J. S., zastoupeného JUDr. Michalem Filoušem, advokátem se sídlem v Olomouci, Koželužská 5, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 19.689.162,47 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 134/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2014, č. j. 53 Co 71/2014 - 464, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 30. 9. 2013, č. j. 10 C 134/2010 – 441, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 19.689.162,47 Kč. Uvedené částky se žalobce domáhal jako náhrady škody, která mu měla vzniknout, když žalobce půjčil finanční prostředky společnosti SKOMA spol. s r. o., která však poté v důsledku nepřiměřené délky dvou soudních řízení ztratila možnost vymoci dvě své pohledávky od svých dlužníků, následně podle žalobce v příčinné souvislosti s nevymožením dvou uvedených pohledávek byl na majetek společnosti SKOMA spol. s r. o. prohlášen konkurz a tato společnost nemohla splatit své závazky vůči žalobci (které byly v konkurzním řízení uspokojeny jen částečně).

Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, dovolání žalobce odmítl.

Při posouzení nároku žalobce na náhradu škody založil odvolací soud svoje rozhodnutí na závěru (soudu prvního stupně, se kterým se odvolací soud v napadeném rozhodnutí ztotožnil), že žalobce neprokázal existenci příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou, když příčinou vstupu společnosti SKOMA spol. s r. o. do likvidace a tedy i škody na straně žalobce byla špatná výkonnost společnosti, nikoliv nevymožení pohledávek za jejími dvěma dlužníky.

Pokud se jedná o část škody, která měla žalobci vzniknout tím, že mu společnost SKOMA spol. s r. o. nemohla uhradit jako splátku dluhu finanční prostředky, které by získala od svých dlužníků, kdyby v soudních řízeních nenastaly průtahy (2.795.236,- Kč s příslušenstvím z celkové žalobcem tvrzené škody ve výši 19.689.162,47 Kč), odvolací soud uvedl, že tvrzení žalobce, že by společnost SKOMA spol. s r. o. žalobci půjčku z těchto prostředků částečně splatila, je hypotetické a nepravděpodobné, když do konce roku 1996 tato společnost žalobci neuhradila žádnou ze čtyř dalších splatných půjček. Ani v této otázce se tedy žalobci podle odvolacího soudu nepodařilo prokázat příčinnou souvislost.

Obecně platí, že otázka příčinné souvislosti – vztahu mezi škodnou událostí a vznikem škody – je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1025). Právní posouzení příčinné souvislosti může spočívat toliko ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3471/2009). Uvedené závěry odvolacího soudu o nedostatku příčinné souvislosti (vztahu mezi škodnou událostí a tvrzenou majetkovou újmou) nejsou výsledkem aplikace právních norem na zjištěný skutkový stav, nýbrž výsledkem hodnocení provedených důkazů; nejde tudíž o závěr právní, ale o závěr skutkový. Brojí-li žalobce proti těmto (skutkovým) závěrům odvolacího soudu, uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.).

Namítá-li žalobce, že jako jednatel společnosti SKOMA spol. s r. o. měl přímou vazbu na tuto společnost, tedy poškodily-li průtahy v řízení uvedenou společnost, poškodily rovněž žalobce, jedná se o nepřípustné uplatnění nové skutečnosti v dovolání (§ 241a odst. 6 o. s. ř.).

Z výše uvedených důvodů nemohou námitky žalobce přípustnost dovolání založit.

Jelikož žalobce podal dovolání proti oběma výrokům odvolacího soudu, dovolací soud konstatuje, že dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, neobsahuje zákonné náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.



V Brně dne 24. února 2015



JUDr. Pavel Simon
předseda senátu






Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3615/2014, ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.3615.2014.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies