II. ÚS 2999/08

07. 07. 2009, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Václava Svobody, správce konkursní podstaty úpadce Bohemian Paradise, s. r. o., se sídlem Revoluční 863, Jičín, právně zastoupeného JUDr. Annou Vyhlídovou, advokátkou se sídlem Gočárova 535, Hradec Králové, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 2. 2008 sp. zn. 12 To 104/2007, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti doručené Ústavnímu soudu dne 5. 12. 2008 se stěžovatel domáhá zrušení "všech rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení proti Ing. J. P. a spol,. poškozující práva úpadce". Přes neurčitě formulovaný petit ústavní stížnosti má Ústavní soud za to, že (dle obsahu ústavní stížnosti a doložených příloh) má stěžovatel na mysli zejména usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 2. 2008 sp. zn. 12 To 104/2007, kterým byla zamítnuta odvolání státní zástupkyně a obžalovaného Ing. P. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2007 sp. zn. 40 T 1/2007 jako nedůvodná. Tímto rozsudkem byli obžalovaní jako jednatelé společnosti Bohemia Paradise, s. r. o., uznáni vinnými trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4 trestního zákona (Ing. P.) a poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a) trestního zákona (J. Otáhal) ke škodě společnosti Agrofert Holding, a. s.

V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že postupem orgánů činných v trestním řízení byla porušena ústavně zaručená práva úpadce, a to právo na spravedlivý proces a právo vlastnické.

Po přezkoumání argumentace obsažené v ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost podala osoba zjevně neoprávněná.

V případě podání ústavní stížnosti podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je oprávněným navrhovatelem fyzická nebo právnická osoba, která tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Proto je zjevně neoprávněným navrhovatelem na prvním místě ten, kdo není nebo ani z povahy věci nemůže být nositelem základních práv a svobod a ten, kdo nebyl na svých právech zásahem orgánu veřejné moci bezprostředně dotčen. Oprávněným navrhovatelem nemůže být ani ten, kdo nebyl účastníkem původního řízení, v němž k porušení ústavně zaručených práv mělo dojít.

Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel zejména namítá, že mu v daném trestním řízení nebylo přiznáno postavení poškozeného. K tomu je třeba uvést, že práva poškozeného v trestním řízení úzce souvisejí se zahájením a vedením trestního řízení. V trestním řízení totiž nejde o právo a věc poškozeného, či jakékoliv jiné fyzické a právnické osoby (tak jak to vyplývá z čl. 36 odst. 1 a 38 odst. 2 Listiny), ale o právo a věc státu (čl. 80 odst. 1 Ústavy České republiky), aby bylo stíháno a odsuzováno jednání, které zákon označuje za trestné.

Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že oba odsouzení byli uznáni vinnými trestným činem podvodu a poškozování věřitele, a poškozeným v této věci je pouze Agrofert Holding, a. s. Námitkami stěžovatele ohledně postavení poškozeného v dané trestní věci se orgány činné v trestním řízení zabývaly a dospěly k závěru, že toto postavení úpadci nepřísluší, což také stěžovateli přiměřeným způsobem zdůvodnily.

Ústavní soud proto neměl jinou možnost, nežli ústavní stížnost odmítnout, neboť, jak již výše uvedl, stěžovatel v petitu ústavní stížnosti navrhuje zrušení rozsudku odvolacího soudu, který je toliko rozsudkem o vině a trestu obviněných, jímž do práv stěžovatele, který nebyl účastníkem trestního řízení (poškozeným), nemohlo být nijakým způsobem zasaženo.

Odkaz stěžovatele na ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je v dané věci nepřípadný, neboť cit. ustanovení zakládá výjimku pouze u ústavních stížností jinak nepřípustných (§ 75 odst. 1 cit. zákona).

Na základě shora uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl jako návrh podaný zjevně neoprávněnou osobou podle § 43 odst. 2 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. července 2009

Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 7. 7. 2009, sp. zn. II. ÚS 2999/08, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies