I. ÚS 1698/09

08. 07. 2009, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl dne 8. července 2009 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti P. H., zastoupeného JUDr. Josefem Klofáčem, advokátem se sídlem Sokolská 270, Česká Lípa, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 11. 5. 2009 č. j. SZN 313/2008-10, a usnesení policejního orgánu Inspekce ministerstva vnitra 6. oddělení Liberec ze dne 4. 11. 2008 č. j. IN-148/13-TČ-2008, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností předanou k poštovní přepravě dne 29. 6. 2009, tedy podanou ve lhůtě 60 dnů od doručení napadeného rozhodnutí (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných usnesení, neboť se domnívá, že postupem porušujícím čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") jimi bylo zasaženo do jeho základních práv garantovaných čl. 7, čl. 10, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny.

Z obsahu ústavní stížnosti i přiloženého spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Okresní státní zastupitelství v Liberci svým usnesením jako nedůvodnou zamítl stížnost stěžovatele proti výše citovanému usnesení Inspekce ministerstva vnitra, jímž podle § 159a odst. 1 tr. řádu odložil šetření ve věci podezření ze spáchání trestného zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák, kterého se měl dopustit neznámý pachatel z řad policistů služebně zařazených na Obv. oddělení Policie ČR Doksy.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítané porušení svých základních práv spatřoval v postupu orgánů činných v trestním řízení, kdy věc hodnotily neobjektivně, nedostatečně zjistily skutkový stav věci a nepřihlédly ke všem skutečnostem, které v průběhu vyšetřování vyšly najevo (obsah lékařských zpráv, tvrzení stěžovatele v protokolu či hlasové záznamy na CD nosičích). V opačném případě by totiž nebylo možné věc odložit, ale naopak by muselo být zahájeno trestní stíhání. Celé vyšetřování bylo dle stěžovatele pouze formální, s cílem poškodit jej, čímž byla zasažena jeho lidská důstojnost. Proto stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud v záhlaví citovaná rozhodnutí svým nálezem zrušil.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Ústavní soud již ve své dřívější rozhodovací praxi dal najevo, že vztah trestní odpovědnosti je vztahem veřejnoprávním, kde na jedné straně vystupuje stát zastoupený veřejnou obžalobou (státním zastupitelstvím) a na druhé straně stojí obžalovaný. Nelze proto dovozovat, že by ostatním jednotlivcům, a to ani tehdy, jsou-li v procesním postavení poškozených, právní řád přiznával právo na trestní stíhání, které by dokonce mělo požívat ústavněprávní ochrany. Poškozený v trestním řízení, byť by se ho jednání, za které byl případný pachatel obžalován, citelně dotýkalo, nedisponuje právem na trestní stíhání a potrestání údajných pachatelů trestných činů. Trestní stíhání pachatelů, jakož i jejich potrestání po proběhnuvším soudním procesu, je monopolem státu (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 358/04, II. ÚS 3094/07 či II. ÚS 1303/08, dostupná na http://nalus.usoud.cz).

Pokud jde o námitku stěžovatele ohledně porušení jeho osobnostních práv garantovaných čl. 10 Listiny, Ústavní soud konstatuje, že chtěl-li stěžovatel podáním ústavní stížnosti sledovat ochranu svých osobnostních práv, nelze než trvat na tom, aby před podáním ústavní stížnosti vyčerpal procesní prostředky občanskoprávní, které mu právní řád k ochraně osobnostních práv poskytuje. Z tohoto pohledu tedy lze uzavřít, že stěžovatel se obrátil na Ústavní soud předčasně, neboť nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho osobnostních práv poskytuje.

Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj mimo ústní jednání ústavní stížnost dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou odmítl.

Návrhu stěžovatele, aby jeho věc byla projednána přednostně (§ 39 zákona o Ústavní soudu), bylo faktickým postupem Ústavního soudu vyhověno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. července 2009

Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2009, sp. zn. I. ÚS 1698/09, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies