I. ÚS 842/09

13. 07. 2009, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 1. 2009, č. j. 3 To 171/2008-1428, a č. j. 3 To 170/2008-1436, a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2008, č. j. 1 T 10/2005-1373, a ze dne 21. 11. 2008, č. j. 1 T 10/2005-1398, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 3. 4. 2009 domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí.

Předtím než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Dle ustanovení § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu účastník řízení před Ústavním soudem musí být zastoupen advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.

Vzhledem k tomu, že návrh stěžovatele trpěl (mj.) vadou spočívající v neexistenci zastoupení advokátem, byl stěžovatel vyzván dne 20. 4. 2009 k odstranění vad svého podání s poučením, že ústavní stížnost bude odmítnuta, pokud neodstraní vady ve lhůtě 30 dnů od doručení této výzvy. Ve výzvě bylo mj. uvedeno, že Ústavní soud není oprávněn ustanovit stěžovateli advokáta. Stěžovatel byl rovněž poučen, že jestliže byl či by byl v hledání advokáta neúspěšný nebo mu to jeho poměry neumožňovaly, může požádat Českou advokátní komoru o určení advokáta. Tuto výzvu stěžovatel převzal dle doručenky dne 22. 4. 2009.

Po uplynutí citované lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti došel dne 25. 5. 2009 Ústavnímu soudu přípis stěžovatele, v němž požádal o prodloužení lhůty k odstranění vad návrhu. Ústavní soud žádosti stěžovatele vyhověl a nově mu stanovil lhůtu 20 dnů od doručení této výzvy. Tato výzva byla stěžovateli doručena dne 8. 6. 2009.

Po uplynutí citované lhůty k odstranění vad návrhu (tj. dne 30. 6. 2009) však došel Ústavnímu soudu další přípis stěžovatele ze dne 26. 6. 2009, kterým vady svého návrhu neodstranil (ústavní stížnost nesepsal advokát, nýbrž opět sám stěžovatel, a nebyla přiložena plná moc k zastupování v řízení o této ústavní stížnosti). Stěžovatel současně znovu požádal - v záhlaví uvedeného podání - aby mu Ústavní soud ustanovil advokáta. Takto postupoval, přestože již ve výzvě ze dne 20. 4. 2009, která byla stěžovateli dříve doručena, bylo mj. uvedeno, že Ústavní soud není oprávněn ustanovit stěžovateli advokáta. V textu uvedeného podání (v rozporu s jeho úvodní částí) sice prohlašuje, že toto podání je sepsáno advokátem, který neměl dostatek času k podrobnějšímu vypracování ústavní stížnosti, a proto stěžovatel požádal o další lhůtu 30 dnů. Samo toto podání však neobsahuje žádnou ústavněprávní argumentaci; není připojena plná moc advokáta a stěžovatel jeho jméno ani neuvedl.

Ústavní soud proto usuzuje, že soudcovská lhůta určená k odstranění vad stěžovatelova podání marně uplynula, neboť je stěžovatel přes poučení o možných následcích a vzdor opakovanému prodloužení příslušné lhůty neodstranil.

Ústavní soud k tomu dodává, že stěžovatel podal k Ústavnímu soudu v minulosti více ústavních stížností, které jsou již vyřízeny. V rámci řízení o těchto stížnostech byl již jednou vyzván k odstranění vad návrhu (I. ÚS 710/04) a je mu tedy již delší dobu známo, že v řízení před Ústavním soudem je povinen mít zastoupení advokátem. Obligatorní zastoupení advokátem v řízení o ústavní stížnosti ostatně musí být stěžovateli známo i ze skutečnosti, že si v minulosti podal vícekrát ústavní stížnost, a byl v ní zastoupen advokátem (srov. sp. zn. III. ÚS 427/03, III. ÚS 192/04, II. ÚS 424/04, III. ÚS 457/04). Navíc, stěžovatel uvádí, že napadená usnesení stížnostního soudu mu byla doručena dne 2.2.2009, přičemž podal stížnost k poštovní přepravě až dne 3.4.2009. Stěžovatel tedy zaslal ústavní stížnost k samotnému konci šedesátidenní zákonné lhůty. Proto již sama výzva k odstranění vad (tím spíše pak prodloužení lhůty k odstranění vad) představovala faktické prodlužování zákonné šedesátidenní lhůty, a tak zvýhodnění stěžovatele oproti ostatním stěžovatelům, kteří zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.

Vzhledem k tomu, že stěžovatel ve stanovené lhůtě vady podání neodstranil, Ústavní soud ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné..

V Brně dne 13. července 2009

Vojen Güttler
soudce zpravodaj


Zdroj: Usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2009, sp. zn. I. ÚS 842/09, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies