I. ÚS 1487/09

16. 07. 2009, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. V. K., zastoupeného Mgr. Ritou Kubicovou, advokátkou se sídlem Ostrava - Vítkovice, Ruská 87/11, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2009, čj. 3 Ads 7/2009 - 99, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 10. 2008, čj. 38 Cad 1/2008 - 58, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.
Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl zrušení výše označených rozhodnutí, kterými mělo být zasaženo do jeho základních práv, zaručených čl. 4 odst. 4 a čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina").

V ústavní stížnosti uvedl, že Okresní správa sociálního zabezpečení Ostrava (dále "OSSZ") se nezabývala jím navrženými důkazy a ve svém rozhodnutí nevycházela ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu. Nerespektovala rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 6. 2007, čj. 38 Cad 9/2006 - 49, ani se nevypořádala se stěžovatelem nově podanými opravnými přehledy o příjmech a výdajích za období let 1994, 1995 a 1996. Platební výměr považuje za nezákonný, neboť mu ukládá povinnost platit pojistné na sociální pojištění a penále z peněz zabavených na základě nezákonné exekuce. Krajský soud v Ostravě (dále "krajský soud") však tuto stěžejní otázku vyhodnotil jako právně bezvýznamnou. Ani Nejvyšší správní soud se předmětnou věcí řádně nezabýval a neodůvodnil, proč odmítl provést stěžovatelem navrhované důkazy. Obecné soudy tak postupovaly formalisticky, nerespektovaly judikaturu Ústavního soudu v otázce ukládání daní a poplatků a neposkytly právům stěžovatele dostatečnou ochranu.


II.
Z ústavní stížnosti a připojených listin Ústavní soud zjistil, že platebním výměrem Okresní správy sociálního zabezpečení Frýdek - Místek ze dne 21. 7. 2005, čj. OSVČ/6002/PV/99/2005, bylo stěžovateli uloženo zaplatit dlužné pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku nezaměstnanosti a penále v celkové výši 445.766,- Kč. Odvolání stěžovatele bylo zamítnuto rozhodnutím Okresní správy sociálního zabezpečení v Ostravě, regionálního referátu rozhodovací činnosti, ze dne 5. 11. 2007, čj. 3413/9014/409/07/Kr. Žaloba stěžovatele byla rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 10. 2008, čj. 38 Cad 1/2008 - 58, zamítnuta. Kasační stížnost stěžovatele Nejvyšší správní soud dne 19. 3. 2009, rozsudkem čj. 3 Ads 7/2009 - 99, rovněž zamítl.

III.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska argumentů, uvedených v ústavní stížnosti, a z pozice kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, ani soudem nadřízeným obecným soudům. Z této pozice je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny. Po zmíněném přezkumu dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z argumentů v ní uplatněných je zřejmé, že stěžovatel se u Ústavního soudu domáhá přehodnocení závěrů obecných soudů způsobem, který by měl nasvědčit opodstatněnosti jeho právního názoru, přičemž v ní uvádí tytéž argumenty, se kterými se již obecné soudy adekvátně vypořádaly. Ústavní soud tak staví jen do role další odvolací instance, která mu, jak již bylo výše uvedeno, nepřísluší.

Prostřednictvím ústavní stížnosti stěžovatel obsáhle zopakoval námitky, které adresoval obecným soudům již v žalobě a v kasační stížnosti. Napadeným rozhodnutím vytýká nedostatečně zjištěný skutkový stav, aniž by uvedl, v čem tuto "nedostatečnost" spatřuje a jakých dalších, dosud neprovedených důkazů se dovolává.

Ústavní soud, v souladu se svou pravomocí, v přezkoumávané věci prověřil, zda obecné soudy postupovaly ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny (srov. sp. zn. I. ÚS 230/96, III. ÚS 23/93 - Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 1, C. H. Beck 1994, str. 41), přičemž v napadených rozhodnutích ústavněprávní nedostatky, ospravedlňující jeho kasační zásah, neshledal.

Krajský soud se s argumenty stěžovatele v odůvodnění svého rozhodnutí obsáhle vypořádal, a to jak s těmi, vztahujícími se k okolnostem doručení platebního výměru, tak i s těmi, které souvisely s otázkou stěžovatelem tvrzené nezákonnosti tohoto výměru. Důvodně pak zhodnotil námitku stěžovatele ohledně platby pojistného z částek postižených exekucí jako nevýznamnou, neboť v řízení, ve kterém přezkoumával rozhodnutí o penále z nedoplatku pojistného, se nemohl zabývat okolnostmi vlastního vyměření pojistného. Jinými slovy, pokud stěžovatel napadl rozhodnutí, kterým bylo stanoveno penále z nedoplatku pojistného, aniž by jakkoliv zpochybnil způsob výpočtu pojistného, nemohly se obecné soudy zabývat jím namítanou nezákonností platebních výměrů vyměřujících nedoplatek pojistného.

Tvrzení stěžovatele, že se krajský soud nevypořádal s jeho nově podanými opravnými přehledy o příjmech a výdajích za období let 1994, 1995 a 1996, postrádá opodstatnění, neboť je uvedl až v doplnění žaloby ze dne 11. dubna 2008, tedy více než měsíc po stanovené lhůtě, ve které v žalobě uplatněné námitky mohl rozšiřovat. Vzhledem k tomu se jím obecné soudy nemohly při svém rozhodování zabývat.

Pokud stěžovatel tvrdí, že Nejvyšší správní soud nedostatečně zdůvodnil neprovedení některých navržených důkazů, nelze mu dát zapravdu. V kasační stížnosti navrhoval pouze důkaz knihou jízd společnosti BEZKHYHAUS, s. r. o., a protokolem z jednání Obvodního soudu pro Prahu 10. Tyto důkazy ovšem, jak zdůvodnil na straně 4 svého rozhodnutí i Nejvyšší správní soud, směřovaly pouze k posouzení včasnosti odvolání stěžovatele. To však bylo OSSZ posouzeno jako včasné i bez jejich provedení, v souladu se závazným právním názorem Krajského soudu v Ostravě, vyjádřeném v rozsudku sp. zn. 38 Cad 9/2006, ze dne 15. 6. 2007.

V dané věci tak Ústavní soud porušení ústavně zaručených práv, které stěžovatel tvrdil, neshledal. Je zřejmé, že se jak Krajský soud v Ostravě, tak i Nejvyšší správní soud jeho argumenty o nezákonnosti předmětného platebního výměru i pojistného z částek exekučně zabavených podrobně zabývaly, a to komplexně, ve spojení s jeho ostatními námitkami a způsobem, který ústavně právní nedostatky nevykazuje. V jejich postupu, interpretaci zákonných ustanovení ani závěrech v dané věci Ústavní soud nespatřuje prvky libovůle či porušení principu spravedlnosti. Své povinnosti řádně odůvodnit rozhodnutí rovněž dostály. Vzhledem k podrobnému a vyčerpávajícímu zdůvodnění napadených rozhodnutí Ústavní soud nepovažuje za účelné se k předmětu projednávané věci duplicitně vyjadřovat, a proto na ně pouze odkazuje.

Ústavní soud rovněž neshledal, že by napadená rozhodnutí byla v rozporu s jeho ustálenou judikaturou ohledně aplikace čl. 11 odst. 5 Listiny, neboť z odůvodnění napadených rozhodnutí zřetelně vyplývá, že obecné soudy šetřily podstatu a smysl základních práv a svobod stěžovatele, ve smyslu čl. 4 odst. 4 Listiny.

Vzhledem k tomu, že, obecné soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté Listiny a jejich rozhodnutí nevybočila z mezí ústavnosti, byla ústavní stížnost odmítnuta, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako zjevně neopodstatněná podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. července 2009

František Duchoň
předseda I. senátu Ústavního soudu


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 16. 7. 2009, sp. zn. I. ÚS 1487/09, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies