II. ÚS 1644/09

16. 07. 2009, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele M. D. S., zastoupeného JUDr. Klárou Veselou Samkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Španělská 6, o návrhu na vydání předběžného opatření, takto:

Návrh na vydání předběžného opatření se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 24. 6. 2009, se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud vydal podle § 80 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), rozhodnutí, kterým by uložil Nejvyššímu soudu v řízení u něj vedeném pod sp. zn. 26 Cdo 1819/2009 "zdržet se zásahů do práv stěžovatele uvedených v čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") a čl. 4 Ústavy ve formě své nečinnosti, konkrétně tím, že se nevyjádřil k žádosti (návrhu) stěžovatele na odklad vykonatelnosti výroku o nákladech řízení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2008 č. j. 64 Co 301/2008-61, ve spojení s výrokem II. rozsudku Obvodního sudu pro Prahu 7 ze dne 28. 11. 2007 č. j. 5 C 120/2007-35.

V podaném návrhu na vydání předběžného opatření navrhovatel uvedl, že jako vlastník domu uplatnil před obecnými soudy žalobu na určení výše nájemného a na zaplacení části nájemného před podáním žaloby, která byla soudem prvého stupně zamítnuta. Rozhodnutí bylo následně potvrzeno odvolacím soudem. Protože je stěžovatel přesvědčen, že se obecné soudy v jeho věci neřídily relevantními závaznými rozhodnutími Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, podal stěžovatel dne 19. 3. 2009 dovolání, o kterém do rozhodnutí Ústavního soudu o podaném návrhu dosud nebylo rozhodnuto. Dne 10. 4. 2009 podal stěžovatel k dovolacímu soudu žádost o odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí s tím, že pravomocnými rozhodnutími soudů prvého a druhého stupně mu byla uložena povinnost zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení, která je po něm vymáhána. Stěžovatel v nyní projednávaném návrhu uvedl, že sankce ve formě placení nákladů řízení pro něj představuje velmi závažnou újmu. Je proto přesvědčen, že nařízení odkladu vykonatelnosti je zcela namístě a je třeba jej učinit co nejdříve. Tím, že dovolací soud o jeho návrhu dosud nerozhodl, prohlubuje nepříznivý stav stěžovatele a ohrožuje právo stěžovatele na přístup k soudu a potažmo jeho právo na soudní ochranu. Z nečinnosti dovolacího soudu však není ani zřejmé, zda se návrhem stěžovatele vůbec zabýval.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení podaného návrhu, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené zákonem o Ústavním soudu. V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.

Podle ustanovení § 80 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí, může Ústavní soud k odvrácení hrozící vážné škody nebo újmy, k zabránění hrozícímu násilnému zásahu nebo z jiného závažného veřejného zájmu uložit orgánu veřejné moci, aby v zásahu nepokračoval (předběžné opatření).

Z uvedeného ustanovení vyplývá, že návrh na vydání předběžného opatření lze podat pouze za předpokladu, že je současně podávána ústavní stížnost, která směřuje proti jinému zásahu veřejné moci. Navrhovatel sice v rubrice návrhu používá jak označení "Návrh na vydání předběžného opatření ve smyslu ust. § 80) zák. č. 182/1993 Sb.", tak označení "Ústavní stížnost dle § 80 zákona č. 183/1993 Sb. (správně má být 182/1993 sb.) proti jinému zásahu veřejné moci", avšak v petitu návrhu se domáhá pouze vydání předběžného opatření. Přitom Ústavní soud je podle své ustálené judikatury vázán toliko petitem návrhu, nikoliv jeho obsahem.

Takto pojaté podání proto není způsobilé projednání, neboť nesplňuje náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu v § 80 odst. 1, který váže možnost vydání předběžného opatření na podání ústavní stížnosti proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, která je ovšem podána jen tehdy, je-li navrhováno vydání konkrétního nálezu (srov. sp. zn. IV. ÚS 142/96 in Sbírka nálezů a usnesení Sv. 5. N. 6. str. 563, nebo sp. zn. I. ÚS 155/96 in Sbírka nálezů a usnesení Sv. 5. N. 6. str. 577). Tato úprava navíc vylučuje použití ustanovení občanského soudního řádu o předběžném opatření, neboť podle ustanovení § 63 zákona o Ústavním soudu lze občanský soudní řád přiměřeně použít jen tehdy, pokud chybí speciální úprava. Jedná se tedy o návrh, který zákon v této podobě nepřipouští.

Z uvedených důvodů proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.

V Brně dne 16. července 2009


Stanislav Balík
soudce zpravodaj


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 16. 7. 2009, sp. zn. II. ÚS 1644/09, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies