IV. ÚS 3129/08

28. 07. 2009, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl dne 28. července 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti M. K., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Kozlerem, advokátem, AK se sídlem Mánesova 272, 344 01 Domažlice, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 9. 2004, čj. 30 C 46/2004-30, spojenou s návrhem na odklad jeho vykonatelnosti, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníka řízení, a vedlejšího účastníka obchodní společnosti GE Money Auto, a. s., (dříve GE Capital Leasing, a.s.) se sídlem Vyskočilova 1422/2a, zastoupené JUDr. Miroslavem Nyplem, advokátem, AK Hartmann, Jelínek, Fráňa a partneři, se sídlem Dukelská 15, 500 02 Hradec Králové, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 22. 12. 2008 se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedeného rozsudku, neboť měl za to, že jím byla porušena jeho práva ústavně zaručená v 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Porušení svých práv spatřoval v postupu obvodního soudu, který ho považoval za osobu neznámého pobytu a ustanovil mu opatrovníka pro řízení, kterému také doručil napadený rozsudek, čímž mu znemožnil účastnit se soudního řízení a hájit svá práva. Stěžovatel se o existenci rozsudku, podle kterého měl zaplatit žalobkyni, obchodní společnosti GE Capital Leasing, a. s., částku 56 309,- Kč s vyčísleným úrokem z prodlení a náklady řízení ve výši 17 938,30 Kč, dověděl od svého otce až po čtyřech letech v souvislosti s exekucí nařízenou ve prospěch žalobkyně jako oprávněné. Konkrétní obsah exekučního titulu stěžovatel zjistil prostřednictvím svého právního zástupce, který dne 25. 11. 2008 nahlédl do spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 a vyžádal si stejnopis rozsudku. Stěžovatel vytkl Obvodnímu soudu pro Prahu 4, že opatrovníkem ustanovil justičního čekatele, aniž by důsledně prověřil, zda nepřichází v úvahu opatrovník z osob jemu blízkých, např. rodičů, kteří by aktivně a důsledně chránili jeho zájmy, nebo by ho o zahájeném sporu informovali, čímž by mu umožnili, aby si své zájmy hájil sám. Stěžovatel označil postup soudu za formální, stejně jako i výkon zastoupení opatrovníkem, který zůstal po dobu své funkce absolutně nečinný, což soud strpěl a na pasivitu opatrovníka nereagoval. K zajištění práva účastníka řízení na soudní ochranu v souvislosti s ustavením opatrovníka osobě neznámého pobytu stěžovatel odkázal na řadu nálezů Ústavního soudu a uzavřel, že i v jeho případě nebyly podmínky pro aplikaci ustanovení § 29 odst. 3 o. s. ř. naplněny.

S ústavní stížností stěžovatel spojil návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku s odůvodněním, že nařízením exekuce až po cca 4 letech úroky z prodlení mnohonásobně převýšily jistinu a celková vymáhaná částka nyní představuje 533 848,- Kč. Výkon rozhodnutí tak pro něho představuje nepoměrně větší újmu, než jaká by mohla vzniknout vedlejšímu účastníkovi.

Obvodní soud pro Prahu 4 nevyužil práva vyjádřit se k ústavní stížnosti s odůvodněním, že současné předsedkyni senátu 30 C není případ znám, neboť v době rozhodování předmětné věci předsedkyní senátu zdejšího soudu nebyla. Účastník řízení souhlasil s upuštěním od ústního jednání.

Vedlejší účastník, obchodní společnost GE Money Auto, a.s., (dříve GE Capital Leasing, a.s.) ve vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 2. 2. 2009 uvedl, že je mu známa rozhodovací praxe Ústavního soudu týkající se problematiky ustanovování opatrovníka účastníku neznámého pobytu a že ponechává na posouzení Ústavního soudu, zda závěry jeho judikatury lze vztáhnout i na projednávaný případ. Nad rámec merita věci vedlejší účastník upozornil, že je jeho právem domáhat se prostřednictvím exekuce splnění toho, co bylo povinnému uloženo exekučním titulem; tvrzení stěžovatele o účelovosti takového jednání vedlejší účastník zásadně odmítl.

Dříve, než může Ústavní soud přikročit k věcnému přezkumu stěžovaného rozhodnutí, vždy zjišťuje, zda ústavní stížnost a návrhy s ní spojené splňují všechny podmínky kladené na ně zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), tedy i to, zda ústavní stížnost byla podána včas a zda je přípustná. Konstatoval, že obdobné případy již ve své dosavadní rozhodovací praxi řešil (srov. např. nálezy sp. zn. II. ÚS 351/04, Sb. n. u., sv. 35, str. 267, II. ÚS 565/03, tamtéž str. 195, I. ÚS 559/2000, Sb. n. u., sv. 27, str. 233 a další) a že při posouzení přípustnosti ústavní stížnosti přihlížel ke skutečnosti, že podstatou ústavní stížnosti byla právě otázka, zda obecný soud postupoval správně při ustanovení opatrovníka, a z tohoto důvodu napadené rozhodnutí účastníkovi řízení nedoručoval. Stěžovatelova věc byla z hlediska jeho postavení v řízení před nalézacím soudem srovnatelná, a proto Ústavní soud posoudil ústavní stížnost směřující proti meritornímu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 jako přípustnou, neboť neměl důvod se od závěrů v citovaných nálezech vyložených odchylovat.

Jiná je ovšem situace, co se týče posouzení včasného podání ústavní stížnosti. Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu může ústavní stížnost podat fyzická nebo právnická osoba ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Uvedená lhůta je lhůtou procesní a současně lhůtou, jež nemůže být prominuta ani prodloužena. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že se o existenci napadeného rozsudku dověděl až v souvislosti s exekučním řízením od svého otce a konkrétní obsah zjistil až prostřednictvím svého právního zástupce. Při ověření těchto tvrzení Ústavní soud vycházel ze spisů Obvodního soudu pro Prahu 4, Okresního soudu v Českém Krumlově, Exekutorského úřadu Brno-město, záznamu z doručovací knihy pošty Český Krumlov 1 a výslechu svědka M. K., otce stěžovatele, o jehož provedení požádal Okresní soud v Českém Krumlově (§ 48 odst. 1, § 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 39 o. s. ř.).

Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 30 C 46/2004 vyplynulo, že ústavní stížností napadený rozsudek byl dne 1. 10. 2004 doručen opatrovníkovi stěžovatele (č. l. 32 verte), který další úkony ve věci nečinil; právní zástupce stěžovatele nahlédl do spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 25. 11. 2008 (č. l. 35-40) a napadený rozsudek téhož dne převzal.

Ze spisu Okresního soudu v Českém Krumlově sp. zn. 4 Nc 1215/2008 Ústavní soud zjistil, že o nařízení exekuce bylo rozhodnuto usnesením ze dne 21. 8. 2008, čj. 4 Nc 1215/2008-9, provedením exekuce soud pověřil exekutora Mgr. Jaroslava Homolu, kterému doručil předmětné usnesení dne 22. 9. 2008 (č. l. 9 verte).

Z kopie exekutorského spisu sp. zn. 030 EX 18759/08 vedeného k exekučnímu titulu čj. 30 C 46/2004-30 Ústavní soud zjistil, že poštovní zásilka R 00374 odeslaná dne 2. 10. 2008 z pošty Brno 10 Exekutorským úřadem Brno-město, Mgr. Jaroslavem Homolou, soudním exekutorem, obsahovala usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 o nařízení exekuce a výzvu soudního exekutora ke splnění povinnosti. Podle otisku razítka pošty Český Krumlov 1 byla zásilka doručena dne 3. 10. 2008 osobě podepsané "K." s uvedením poznámky "nesprávně dodáno, vrácené omylem otevřené". Zásilka byla vrácena poště Český Krumlov 1 dne 6. 10. 2008, což je patrno z otisku poštovního razítka. Z korespondence mezi Exekutorským úřadem (ze dne 9. 10. 2008, čj. 030 EX 18759/08-7) a státním podnikem Česká pošta, s. p., Region Jižní Čechy, České Budějovice 1 (ze dne 21. 10. 2008, ČP 407479/08, NPP-1), vyplynulo, že zásilku převzal, otevřel a poté vrátil "M. K. - otec" (pozn. ÚS: správně M.).

V záznamu v doručovací knize pošty Český Krumlov 1, jejíž fotokopii si Ústavní soud vyžádal, je u zásilky "374 Brno 10, M. K., 3/10 08" uvedeno "VRÁCENO 6/10 08".

Svědek M. K. uvedl, že poté, co mu byla nedopatřením doručena zásilka obsahující usnesení o nařízení exekuce a určení soudního exekutora, synovi volal a pak ho informoval v okamžiku, kdy syn přijel na návštěvu. Svědek chtěl zjistit, zda zásilka vůbec směřovala do jeho rodiny a chtěl vědět, jestli syn ví, o co jde. Tak učinil až poté, co zásilku vrátil. Na dotaz soudu, kdy synovi telefonoval, svědek uvedl, že to bylo druhý nebo třetí den od obdržení zásilky. Sdělil mu, že mu přišla dobírka, kterou omylem převzal a chtěl vědět, jestli její obsah je pravda a zda mu to mělo být opravdu doručeno. Následně synovi posílal stručné informace mailem, výši částky, jméno exekutora a předmět o který šlo, tzv. nějaké auto, víc si z toho obsahu nepamatoval.

Protokol Okresního soudu v Českém Krumlově o provedení důkazu výslechem svědka Ústavní soud zaslal dne 4. 6. 2009 stěžovateli, který se ke obsahu svědecké výpovědi M. K. nevyjádřil.

Na základě provedených důkazů vzal Ústavní soud za prokázané, že svědek nejpozději třetí den po vrácení zásilky stěžovateli telefonoval a informoval ho o jejím obsahu. Stěžovatel se tak o existenci vykonatelného rozhodnutí dověděl poprvé nejpozději dne 9. 10. 2008. Tento den byl rozhodným pro počátek běhu lhůty k podání ústavní stížnosti, na čemž nic nemění skutečnost, že informace o konkrétním a přesném obsahu napadeného rozhodnutí stěžovatel obdržel později. V projednávaném případě ústavní stížnost podaná k poštovní přepravě dne 17. 12. 2008 byla podána po lhůtě stanovené k jejímu podání, neboť lhůta marně uplynula dnem 8. 12. 2008 (pondělí). Šedesátidenní lhůta obsažená v ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, kterýmžto zákonem je Ústavní soud vázán dle čl. 88 odst. 2 Ústavy, je nepřekročitelná a její marné uplynutí zákon neumožňuje jakkoliv zhojit.

Ve vztahu k možnosti stěžovatele podat ústavní stížnost včas nelze též přehlédnout, že stěžovatel již dne 19. 10. 2008 (v naprosto zjevné časové návaznosti na informace sdělené mu otcem - svědkem M. K.) udělil ke svému zastupování generální plnou moc JUDr. Jaroslavu Kozlerovi, advokátu, AK Domažlice. Tento jeho zástupce podáním doručeným nalézacímu soudu dne 21. 10. 2008 požádal o zaslání spisu k Okresnímu soudu v Domažlicích. Jeho žádosti Okresní soud pro Prahu 4 vyhověl a spis sp. zn. 30 C 46/2004 doručil Okresnímu soudu v Domažlicích dne 5. 11. 2008. Stěžovatelův zástupce JUDr. Kozler spis dne 25. 11. 2008 prostudoval a až dne 16. 12. 2008 datoval a následující den k poštovní přepravě odevzdal nyní posuzovanou ústavní stížnost.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.

Podle ustanovení § 79 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost nemá odkladný účinek, Ústavní soud však může vykonatelnost napadených rozhodnutí za podmínek stanovených odst. 2 citovaného ustanovení odložit. Byla-li však ústavní stížnost odmítnuta z formálních důvodů, sdílí akcesorický návrh osud ústavní stížnosti samotné.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 28. července 2009


Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 28. 7. 2009, sp. zn. IV. ÚS 3129/08, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies